5,7 milionu. Tolik stojí důchod, ve kterém nemusíte slevovat

Rozdíl, o kterém se mluví často a počítá málokdy

Stačí dvě veřejně dostupná čísla a rozsah problému je najednou vidět.

Průměrná hrubá mzda dosáhla ve druhém čtvrtletí letošního roku 51 966 Kč, jak spočítal Český statistický úřad. Čistého z toho při základní slevě na poplatníka zbyde zhruba 40 700 Kč. Průměrný starobní důchod po lednové valorizaci činí 21 839 Kč, uvádí ministerstvo práce.

Ta mezera je necelých 19 000 Kč měsíčně. V den, kdy dorazí poslední výplata, se rozpočet průměrného Čecha smrskne skoro na polovinu. Někomu to nevadí, protože v tu dobu už nemá hypotéku ani děti na krku. Někdo v ten moment zjistí, že si nemůže dovolit ani to, co dosud považoval za samozřejmost.

"Nominálně vzrostla průměrná mzda ve 2. čtvrtletí o 6,4 procenta. Reálná mzda vzrostla o 4,3 procenta a procentuální růst byl shodný s růstem za 1. pololetí letošního roku."

Jitka Erhartová, vedoucí oddělení statistiky práce ČSÚ

Kolik stojí těch devatenáct tisíc

Většina lidí přemýšlí o spoření na penzi zdola: kolik měsíčně ještě utáhnu. Mnohem užitečnější je začít z druhé strany a zeptat se, jak velké portfolio vlastně dokáže těch chybějících 19 000 Kč měsíčně ufinancovat.

Známé 4% pravidlo pracuje s myšlenkou, že investor si v prvním roce důchodu vybere 4 procenta hodnoty portfolia a tuto částku pak každý rok upravuje o inflaci. Historické testy ukázaly, že takto nastavené portfolio dokázalo překlenout třicetiletý důchod i přes hodně nepříznivá období na trzích.

Pozor ale na to, že nejde o zaručenou konstantu. Morningstar ve své letošní analýze pracuje pro třicetiletý horizont se základní bezpečnou počáteční mírou výběru 3,9 procenta. Číslo se navíc mění podle složení portfolia a podle toho, jak vypadají hned první roky důchodu. Kdo na začátku trefí několik špatných let na trzích, vyčerpá úspory rychleji než ten, komu stejný průměrný výnos přijde v opačném pořadí.

Když těch 19 000 Kč měsíčně, tedy 228 000 Kč ročně, vydělíte čtyřmi procenty, vyjde vám majetek kolem 5,7 milionu korun v dnešní kupní síle. Při konzervativnějších 3,9 procenta je to zhruba 5,85 milionu.

Pět celých sedm milionu. Tak vypadá dnešní rozdíl mezi průměrnou výplatou a průměrným důchodem, když ho převedete na velikost investičního portfolia.

"Portfolia s vyšším podílem akcií zpravidla neumožňují nejvyšší bezpečné počáteční míry výběru, a to kvůli vyšší volatilitě."

Morningstar, ze studie State of Retirement Income

Odpověď zní: zhruba 4 200 korun měsíčně

Aby v portfoliu za čtyřicet let leželo 5,7 milionu v dnešní kupní síle, stačí odkládat zhruba 4 200 Kč měsíčně. Tedy zhruba 8 procent dnešní průměrné hrubé mzdy.

Model za tím číslem je jednoduchý. Portfolio vydělá 7 procent ročně nominálně, od toho se odečte dvouprocentní inflace na cíli ČNB a zhruba 0,2 procenta roční nákladovosti běžného indexového fondu. Zbývá reálný výnos kolem 4,7 procenta ročně. Odkládaná částka přitom každý rok poroste o inflaci, takže všechna čísla v článku jsou v dnešních korunách. Daně se neřeší, protože při splnění časového testu je zisk z dlouhodobě drženého portfolia od daně osvobozený. Stejný model platí i pro všechny propočty níž.

Kdyby vás zajímalo nominální číslo, na konci by na výpisu svítilo přibližně 12,6 milionu korun. Zní to podstatně líp, jenže koupíte si za to přesně to, co dnes za 5,7 milionu. Velká nominální čísla jsou v důchodových propočtech nejčastější past.

Patnáct procent? To je americká míra, ne česká

Nejrozšířenější zahraniční doporučení zní úplně jinak. Fidelity radí odkládat 15 procent hrubého příjmu včetně příspěvku zaměstnavatele a podobnou hranici používají i další velcí američtí správci.

Rozdíl proti českým osmi procentům není chyba ve výpočtu. Americké doporučení vychází z jiného důchodového systému a jiné role státní penze než v Česku: počítá s odchodem do důchodu v 67 letech a hlavně s tím, že vlastní úspory pokryjí zhruba 45 procent předdůchodového příjmu.

Kdyby Čech s průměrnou mzdou vzal americkou patnáctku doslova a odkládal 7 795 Kč měsíčně, skončí po čtyřiceti letech na 10,7 milionu korun v dnešní kupní síle. To je skoro dvojnásobek toho, co potřebuje na zacelení mezery. Při čtyřprocentním výběru by si k důchodu přidával zhruba 35 800 Kč měsíčně a dohromady by se dostal skoro na 58 000 Kč, tedy nad dnešní čistou průměrnou mzdu.

Osm procent v našem modelu stačí na dorovnání dnešního rozdílu mezi průměrnou čistou mzdou a průměrným důchodem. Patnáct procent už vytváří podstatně větší rezervu.

Roky jsou dražší než procenta

Ve všech třech následujících variantách zůstává cíl stejný, 5,7 milionu v dnešních penězích. Mění se jediná proměnná, a to věk, ve kterém člověk začne odkládat:

• Start ve 25 letech: zhruba 4 200 Kč měsíčně, tedy 8 % hrubé mzdy

• Start ve 40 letech: zhruba 10 200 Kč měsíčně, tedy 20 % hrubé mzdy

• Start v 50 letech: zhruba 22 000 Kč měsíčně, tedy 42 % hrubé mzdy

Patnáct let odkladu měsíční nároky víc než zdvojnásobí. Dalších deset je udělá prakticky nesplnitelnými. A nemá to nic společného s tím, jak dobře nebo špatně kdo investuje. Je to čistá aritmetika složeného úročení, která odměňuje trpělivost a trestá váhání.

Stát z toho neuteče a nastavení se zpřísňuje

Celý výpočet má ale ještě jednu slabinu: předpokládá, že státní důchod bude i za několik desetiletí nahrazovat podobnou část příjmu jako dnes. Nastavení systému přitom míří opačným směrem.

Důchodová reforma platná od letoška postupně snižuje sazbu za každý odpracovaný rok z 1,5 procenta výpočtového základu na 1,45 procenta u penzí přiznaných od roku 2035, jak vysvětluje ČSSZ. Zároveň platí redukční hranice: z příjmu nad 21 546 Kč se do výpočtu započítává jen 26 procent a nad druhou hranicí už nic.

V praxi to znamená jediné: čím víc člověk vydělává, tím menší podíl svého příjmu mu stát v penzi nahradí. Kdo bere dvojnásobek průměrné mzdy, nedostane dvojnásobný důchod ani náhodou. Jeho osobní mezera tedy není 19 000 Kč, ale klidně dvakrát tolik, a jeho cílová částka není 5,7 milionu, ale spíš jedenáct. A najednou je amerických 15 procent překvapivě blízko realitě.

Že to lidé začínají chápat, ukazují data. Dlouhodobý investiční produkt, tedy daňově zvýhodněný účet zavedený v roce 2024, měl v polovině letošního roku 265 829 smluv a spravoval 12,1 miliardy korun. Vklady si lze odečíst od základu daně až do 48 000 Kč ročně.

"Zásadní je, že 97 procent prostředků směřuje do investičních nástrojů."

Jana Brodani, výkonná ředitelka AKAT ČR

Číslo, které byste měli znát dřív než jméno svého fondu

Většina debat o investování se točí kolem výběru. Který fond, jaký poplatek, kdy nakoupit, jestli teď náhodou není trh moc vysoko.

Přitom to nejdůležitější číslo leží úplně jinde a spočítá se za deset minut. Kolik vám bude v penzi chybět, kolik majetku to představuje a jakou částku to znamená měsíčně při vašem věku. Bez toho čísla je jakákoli diskuse o konkrétním ETF debata o barvě sedaček v autě, které jste si ještě nekoupili.

A pak přijde ta nepříjemná část výpočtu. Kdo si ho udělá po čtyřicítce, obvykle zjistí, že problém není v tom, jaký výnos jeho portfolio přinese. Je v tom, kolik let už nechal proběhnout naprázdno.