Bez závěti čeká rodina na akcie zemřelého 3 až 6 měsíců, u zahraničních brokerů i rok

Bez závěti dědí manžel a děti rovným dílem

Když člověk zemře bez závěti, o tom, kdo zdědí jeho byt, auto nebo brokerský účet plný akcií, rozhoduje občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Ten stanovuje šest zákonných dědických tříd - pokud měl zůstavitel děti a manžela nebo manželku, dědí v první třídě všichni rovným dílem. Bez dětí nastupuje druhá třída: manžel nebo manželka dostává vždy alespoň polovinu pozůstalosti, o zbytek se dělí s rodiči zemřelého, případně s lidmi, kteří s ním žili ve společné domácnosti.

Dřív, než se vůbec začne řešit dědictví, notář musí vypořádat společné jmění manželů. Polovina veškerého majetku nabytého za trvání manželství připadne pozůstalému manželovi rovnou, mimo dědické řízení - teprve druhá polovina se pak dělí mezi dědice podle zákonné posloupnosti. U brokerského účtu, na který manželé spořili společně roky, to v praxi znamená, že notář musí nejprve zjistit, co do společného jmění patřilo a co bylo výlučným majetkem zemřelého.

Teprve po vypořádání společného jmění notář sestavuje seznam dědiců a zjišťuje, jaký majetek do pozůstalosti spadá - včetně akcií, podílových listů nebo kryptoměn, pokud se dají dohledat. Cenné papíry se v dědickém řízení posuzují stejně jako nemovitost nebo bankovní vklad: notář zjišťuje jejich existenci, druh, evidenci a aktuální hodnotu ke dni úmrtí.

Notář jako soudní komisař řeší přes 100 tisíc pozůstalostí ročně

Dědické řízení v Česku nevede soud přímo, ale notář jako takzvaný soudní komisař - soud ho k tomu pověří automaticky podle místa, kde zemřelý bydlel. Notář zjišťuje okruh dědiců, pořizuje soupis pozůstalosti a nakonec nařizuje závěrečné jednání, na kterém dědicové potvrdí, jak si majetek rozdělí. Podle odhadů se v Česku ročně řeší více než sto tisíc pozůstalostí, naprostá většina z nich bez sporu mezi dědici.

U jednoduchých případů - jasný okruh dědiců, přehledný majetek, žádný spor - trvá řízení podle Notářské komory ČR v průměru zhruba tři až šest měsíců. Jakmile se ale v pozůstalosti objeví zahraniční akcie, účet u zahraničního brokera nebo nejasnosti kolem toho, co vlastně zemřelý vlastnil, řízení se běžně protáhne na osm měsíců až rok. Důvodem je hlavně čas potřebný na vyžádání výpisů od institucí, ověřování dokumentů a případné apostily a překlady u zahraničních smluv.

Odměnu za svou práci si notář nenárokuje od státu, ale od dědiců - a počítá se podílově podle hodnoty zděděného majetku. Podle prezidenta Notářské komory ČR se sazby pohybují následovně:

„Odměnu notáři platí dědic, případně dědicové podle svých dědických podílů, a záleží na jeho hodnotě: Minimální odměna je dva tisíce korun, při ceně majetku do 500 tisíc korun jsou to dvě procenta, pro rozsah 500 tisíc až 1 milion korun a dále procento klesá.“

Radim Neubauer, prezident Notářské komory ČR, pro e15.cz

V praxi to znamená, že u dědictví v hodnotě 1 milionu korun zaplatí dědic notáři zhruba 14 500 korun bez DPH, u dědictví 5 milionů korun je to přes 26 000 korun bez DPH. Sazby stanovuje vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 196/2001 Sb., minimální odměna činí 2 000 korun bez DPH bez ohledu na velikost pozůstalosti.

Bez pravomocného usnesení broker ani CDCP nic nepřevedou

Akcie a jiné zaknihované cenné papíry se v Česku evidují v Centrálním depozitáři cenných papírů (CDCP). Notář, který dědictví vyřizuje, si u CDCP může vyžádat takzvanou lustraci majetkových účtů zemřelého - tedy zjištění, jaké cenné papíry na jeho jméno evidují. Tuto lustraci ale smí požadovat výhradně notář pověřený soudem, který se prokáže soudním pověřením; CDCP pak zašle písemný výpis z evidence do několika pracovních dnů.

Pokud měl zůstavitel účet přímo u obchodníka s cennými papíry - typicky u českého brokera jako Patria, Fio, ČSOB nebo Komerční banka - notář se obrací rovnou na něj, protože takový výpis bývá podrobnější a zahrnuje i zahraniční tituly, které centrální depozitář vůbec neeviduje. Bez ohledu na to, odkud výpis pochází, platí jedno pravidlo bez výjimky: dokud neexistuje pravomocné usnesení soudu o nabytí dědictví, žádný broker ani CDCP převod cenných papírů neprovede.

Jakmile usnesení nabude právní moci, nastává druhý krok, na který rodiny často zapomínají - dědic, který zdědil zaknihované cenné papíry, ale sám u žádného obchodníka účet nemá, si ho musí nově založit. CDCP totiž neumožňuje běžnému občanovi vést účet přímo, cenné papíry se vždy vedou přes zprostředkovatele. Rodina by proto měla mít připravené rodný a oddací list zemřelého, výpisy z bankovních a brokerských účtů a v ideálním případě i výpis z CDCP nebo od konkrétního brokera - notář si část dokladů obstará sám, ale čím dřív rodina doloží, kde všude zůstavitel investoval, tím rychleji řízení postupuje.

Zahraniční broker navíc chce apostilu a založení účtu v cizí zemi

U zahraničních brokerů je základní princip stejný jako v Česku - i oni vyžadují pravomocné usnesení soudu o nabytí dědictví, než cokoliv převedou. Rozdíl je v dodatečných formalitách: některé instituce navíc požadují apostilu (úřední ověření dokumentu pro použití v cizí zemi) nebo úřední překlad českého soudního usnesení do angličtiny, což celý proces prodlužuje o týdny až měsíce.

U amerického brokera Interactive Brokers ($IBKR) platí, že pokud zůstavitel nemá registrovaného takzvaného beneficienta (v terminologii brokera „Transfer On Death“), musí zástupce pozůstalosti - tedy typicky dědic nebo notář - brokera bezodkladně informovat, aby zajistil majetek a zahájil proces převodu. Komunikace přitom neprobíhá s žádnou pobočkou, ale centralizovaně e-mailem s příslušným oddělením brokera.

Důležitý detail, na který rodiny často nepomyslí: broker aktiva nikdy nepřevádí rovnou na cizí (dědicův) účet u jiné instituce. Dědic si musí u téhož brokera nejprve založit vlastní účet, na který proběhne interní transfer cenných papírů - u některých institucí to trvá týdny, jinde i měsíce. K tomu se přidává nutnost prokázat daňovou rezidenci - u amerických brokerů typicky formulářem W-8BEN - a vyplnit veškerá prohlášení, která by jinak vyplňoval sám zůstavitel při zakládání účtu.

Pojistka s určenou osobou jde mimo dědické řízení, brokerský účet ne

Zásadní rozdíl proti brokerskému účtu představuje životní pojistka s určenou obmyšlenou osobou. Pokud je ve smlouvě o životním pojištění taková osoba uvedena, výplata pojistného plnění probíhá zcela mimo dědické řízení - pojišťovna pouze ověří úmrtí a potřebnou dokumentaci a peníze vyplatí, aniž by čekala na notáře nebo pravomocné usnesení soudu. Řádově jde o dny až týdny, ne o měsíce.

Pokud oprávněná osoba určena není, pojistné plnění se najednou stává součástí pozůstalosti a vstupuje do stejného dědického řízení jako všechno ostatní - výplata se tím výrazně zkomplikuje a prodlouží na měsíce. Od 1. ledna 2026 navíc platí nová povinnost pojišťoven aktivně informovat obmyšlené osoby o vzniklém nároku na výplatu z životního pojištění zemřelého, aby peníze nezůstávaly dlouhodobě nevyzvednuté u pojišťovny.

U běžného brokerského účtu v Česku podobný institut „určené osoby“, který by dědické řízení obešel, prakticky chybí - u zahraničních brokerů typu Interactive Brokers ho lze nastavit (funkce „Account Inheritance“), u tuzemských obchodníků s cennými papíry ale majetek prochází vždy přes notáře, bez ohledu na to, jak přehledné je portfolio.

Srovnání: bez závěti, se závětí a s určenou osobou

Rozdíl v rychlosti a náročnosti mezi jednotlivými způsoby, jak se k dědictví vlastně dostat, shrnuje následující srovnání sestavené z údajů Notářské komory ČR, CDCP a dostupných dat o zahraničních brokerech.

Z tabulky je patrné, že jediný způsob, jak se brokerskému účtu nebo pojistce vyhnout dědickému řízení úplně, je mít u dané instituce předem nastaveného beneficienta nebo obmyšlenou osobu. Bez toho čeká rodinu stejný proces bez ohledu na to, jestli šlo o účet s pěti akciemi, nebo portfolio v hodnotě milionů korun - notář, soupis majetku, čekání na pravomocné usnesení a teprve pak založení nového účtu, na který se cenné papíry převedou.