Desetiletý dluhopis dává 4,5 %. Tahle dividendová ETF slibují víc - ale ne zadarmo

Proč "vysoký výnos" už samo o sobě nikoho nenadchne

Desetiletý americký státní dluhopis dnes nese kolem 4,5 % ročně - bez rizika, bez volatility, bez starostí o to, jestli firma příští čtvrtletí sníží dividendu. Pro dividendové ETF je to nepříjemná konkurence. Aby měla vůbec smysl, musí nabídnout něco navíc: buď rostoucí výplatu, která časem předežene inflaci, nebo kapitálový růst podkladových akcií.

Právě tahle otázka - odkud se bere skutečná hodnota - dnes nejvíc odlišuje jednotlivé fondy od sebe. Na první pohled si "dividendové ETF" vypadají podobně. Ve skutečnosti používají naprosto odlišné filtry na to, koho do portfolia vůbec pustí, a to se promítá do výnosu, rizika i toho, jak moc se dá na pravidelný příjem spolehnout.

SCHD, HDV a DGRO: tři různé recepty na "kvalitní" dividendu

Tři nejsledovanější americké dividendové fondy jdou každý jinou cestou.

Schwab U.S. Dividend Equity ETF $SCHD sestavuje portfolio ze zhruba 100 firem, které musí mít aspoň desetiletou historii vyplácení dividendy. Teprve pak je řadí podle poměru cash flow k dluhu, návratnosti kapitálu, výnosu a růstu dividendy za posledních pět let. Výsledek: fond s ročním poplatkem jen 0,06 %, dividendovým výnosem kolem 3,1-3,3 % a spravovaným majetkem přes 71 miliard dolarů. Za poslední rok přitom cena fondu vzrostla asi o 22 %, jak vyplývá z analýzy 24/7 Wall St..

iShares Core High Dividend ETF $HDV jde opačným směrem - míň firem, přísnější síto. Sleduje Morningstar index, který nejdřív hodnotí ekonomický "příkop" firmy (moat) a vzdálenost od úpadku, a teprve pak počítá dividendu. Drží jen kolem 75 titulů, přičemž prvních deset z nich tvoří přes polovinu celého fondu - mezi nimi ExxonMobil $XOM, Chevron $CVX nebo AbbVie $ABBV. Za tuhle koncentraci si účtuje o něco víc, 0,08 %, ale spravuje jen zlomek majetku SCHD, kolem 13,6 miliardy dolarů.

iShares Core Dividend Growth ETF $DGRO je pak zajímavá výjimka: schválně vyřazuje 10 % firem s nejvyšším výnosem, protože extrémně vysoká dividenda bývá často varovný signál, ne odměna. Vyžaduje aspoň pět let nepřetržitého růstu výplaty a drží kolem 400 titulů, takže riziko jednoho výpadku je nízké. Cena za to je nižší startovní výnos - $DGRO nikdy nevyhraje žebříček podle aktuálního "yieldu", ale podle historie roste rychleji, než kolik by napovídala první čísla.

Kdo hledá nejširší možnou diverzifikaci, míří obvykle k Vanguard High Dividend Yield ETF $VYM, který drží přes 500 amerických dividendových titulů podle indexu FTSE High Dividend Yield a účtuje si stejně nízkých 0,06 % jako $SCHD. Cenou za tuhle šíři je o něco nižší výnos než u koncentrovanějších fondů.

Měsíční výplata za cenu stropu: JEPI a JEPQ

Pro investory, kterým jde primárně o pravidelný měsíční příjem, existuje úplně jiná kategorie fondů - takzvané covered call ETF. Nejznámější je JPMorgan Equity Premium Income ETF $JEPI, který koncem roku 2025 nabízel dividendový výnos přes 8,9 %, vyplácený každý měsíc. Spravuje přes 43 miliard dolarů a jeho "sourozenec" postavený na indexu Nasdaq-100, a tedy s výrazně vyšší váhou technologických firem, JPMorgan Nasdaq Equity Premium Income ETF $JEPQ, šel ještě výš - na 11,7 % ročně.

Trik je v tom, že fond nedrží klasické akcie a k nim neprodává opce na jednotlivé tituly - to by totiž znamenalo, že o nejlepší růstové akcie v portfoliu přijde jako první. Místo toho prodává opce na celý index. Hamilton Reiner, šéf týmu akciových derivátů v J.P. Morgan Asset Management, to v rozhovoru pro ETF Trends vysvětlil na příkladu, proč se klasický přístup "kryté opce na oblíbenou akcii" dlouhodobě nevyplácí:

Lidé si často dají obrovskou práci s tím, aby našli své oblíbené akcie, a pak na ty samé akcie prodávají kryté opce. Nakonec tak vlastně fandí proti sobě. Své vítěze jim vezmou z portfolia a zůstanou jim jen ty ztrátové.

Hamilton Reiner, šéf týmu akciových derivátů, J.P. Morgan Asset Management

Právě tenhle detail je důvod, proč $JEPI a $JEPQ dohromady spravují přes 77 miliard dolarů a proč se staly nejsledovanějšími fondy v celé kategorii "příjmových" ETF.

Co ten vysoký výnos ve skutečnosti stojí

Vysoký měsíční výnos u covered call fondů má ale svou logickou cenu: omezený růstový potenciál. Když trh prudce vyletí nahoru, $JEPI a $JEPQ na to nedosáhnou celým tělem, protože část zisku z podkladových akcií odešla už dřív jako prémie za prodané opce. Jde o docela přímočarý kompromis - stabilnější měsíční šek výměnou za nižší dlouhodobý růst hodnoty samotného podílu.

U klasických dividendových ETF typu $SCHD nebo $HDV je zase potřeba hlídat koncentraci v jednotlivých sektorech. $HDV má přes polovinu majetku v deseti titulech soustředěných hlavně v energetice a zdravotnictví - pokud se propadnou ceny ropy nebo přijde špatná zpráva z farmaceutického sektoru, fond to pocítí výrazněji než širší index.

Ani u ETF tak neplatí, že vyšší číslo u "dividend yield" automaticky znamená lepší fond. Spíš je to otázka, jaký kompromis mezi výnosem, růstem a rizikem koncentrace daný investor hledá - a přesně proto se metodika každého fondu vyplatí přečíst dřív, než se podívá na to, kolik zrovna vyplácí.