Dvacet minut a jeden list papíru. Bez nich se rodina k vašim investicím nemusí dostat

Investování se obvykle plánuje na dlouhé roky dopředu. Horizont dvacet let, pravidelný vklad, složené úročení. Co se ale s tím účtem stane, když ten horizont nedožijete, neřeší skoro nikdo.

Odpověď je nepříjemně prozaická. Peníze nikam nezmizí a nikdo je neukradne. Jen se k nim vaše rodina nemusí dostat, protože se o nich nedozví.

Kdo vlastně hledá majetek po zemřelém

Když člověk zemře, soud předá věc notáři, který v dědickém řízení vystupuje jako soudní komisař. Ten má za úkol zjistit, co po zůstaviteli zbylo.

Dělá to tak, že se ptá. Nahlédne do katastru nemovitostí, osloví banky, pojišťovny a další instituce.

Slovo „osloví" je tady klíčové. Notář nemá k dispozici tlačítko, které by mu vypsalo veškerý majetek zemřelého. Musí vědět, koho se zeptat. Českých bank je omezený počet, takže se dají projít.

U investičního účtu vedeného někde v zahraničí to neplatí.

Registr, který existuje, ale nepomůže

Česko má Centrální evidenci účtů, kterou provozuje Česká národní banka. Zní to jako přesně ten nástroj, který by problém vyřešil. Neřeší ho hned ze tří důvodů.

Není pro tenhle účel. ČNB rovnou píše, k čemu evidence slouží.

"Účelem CEÚ je podpořit zákonem určené orgány při odhalování trestné činnosti a stíhání pachatelů trestných činů."

Česká národní banka, Centrální evidence účtů

Rodina se do ní nepodívá. Dotazovat se můžou jen vyjmenované státní orgány, a to výhradně přes datovou schránku. ČNB to formuluje bez obalu: „Jiné subjekty, jako např. fyzické osoby, podnikatelské subjekty, finanční instituce apod., dotazy na CEÚ vznášet nemohou."

A hlavně: investiční účty v ní nejsou. Evidence sbírá data od bank, poboček zahraničních bank, družstevních záložen, institucí elektronických peněz a platebních institucí. Obchodníci s cennými papíry, tedy brokeři, na tom seznamu nefigurují.

Mimochodem, evidence neobsahuje ani zůstatky. Vede jen informaci, že účet existuje.

Kde je to nejhorší

Čím dál od českého bankovního systému váš účet je, tím menší šance, že na něj někdo narazí sám od sebe.

• Účet u české banky. Notář banky obesílá, tohle se najde

• Investice u české instituce. Šance je slušná, pokud tam navazuje běžný účet nebo přijde nějaká pošta

• Broker v zahraničí. Žádný český registr o něm neví. Když nepřijde papírový výpis a rodina nezná e-mail ani jméno té firmy, nemá se čeho chytit

• Kryptoměny ve vlastní peněžence. Bez přístupových údajů je to nedohledatelné definitivně

A tady je detail, který stojí za pozornost: čím modernější a levnější řešení si člověk vybral, tím hůř se hledá. Papírové výpisy chodily domů, e-mail v cizí schránce nikdo nečte.

Jeden produkt, který to má vyřešené

Zajímavý kontrast nabízí doplňkové penzijní spoření, tedy penzijko.

Zákon u něj výslovně umožňuje napsat do smlouvy takzvanou určenou osobu.

"Ve smlouvě o doplňkovém penzijním spoření může účastník pro případ své smrti určit jednu nebo více fyzických osob (dále jen „určená osoba"), kterým vznikne při splnění podmínek stanovených tímto zákonem nárok na jednorázové vyrovnání, nebo odbytné."

§ 5 odst. 4 zákona o doplňkovém penzijním spoření

Nárok téhle osobě vzniká na základě smlouvy a zákona, ne přes pozůstalost. Nemusí se tedy čekat, až skončí dědické řízení, a hlavně nikdo nemusí nic hledat. Penzijní společnost ví, komu má peníze poslat, protože to má napsané.

Stačilo vyplnit jeden řádek při podpisu smlouvy.

Když účastník určenou osobu neuvedl, peníze putují do dědického řízení jako všechno ostatní.

Za kontrolu tedy stojí, jestli tenhle řádek ve své smlouvě vyplněný máte. Spousta lidí ho kdysi přeskočila.

Co s tím udělat za dvacet minut

Řešení není právní, ale organizační. Jde o to, aby rodina věděla, kde hledat.

1. Sepište, kde máte peníze. Ne kolik, to se mění. Stačí kde. Banka, broker, penzijko, stavebko, pojistky, kryptoburzy. Jeden list papíru.

2. Nepište tam hesla. Seznam institucí je něco úplně jiného než přístupové údaje. Rodina nepotřebuje umět se přihlásit, potřebuje vědět, komu napsat.

3. Řekněte někomu, kde ten papír je. Seznam, o kterém nikdo neví, má stejnou hodnotu jako účet, o kterém nikdo neví.

4. Projděte smlouvy, kde jde určit osoba. U penzijka to zákon umožňuje výslovně, u životních pojistek se to obvykle dá taky. U ostatních produktů se vyplatí zeptat se poskytovatele, jestli něco podobného nabízí.

5. Aktualizujte to jednou za čas. Ideálně ve stejnou chvíli, kdy kontrolujete pojistky nebo daňové přiznání.

Není to o smrti, je to o papírování

Tohle téma se odsouvá, protože je nepříjemné. Jenže důsledky nedopadnou na vás, ale na lidi kolem vás.

Rodina, která zrovna něco takového řeší, nemá kapacitu luštit, u koho měl zesnulý účet. Řeší pohřeb, papíry a vlastní hlavu. Jeden list se seznamem institucí jí ušetří měsíce dohadování a v horším případě zabrání tomu, aby se na část peněz vůbec nepřišlo.

Investování je z velké části o tom, že děláte něco nudného opakovaně, protože to dává smysl na dlouhé trati. Tohle je přesně ten druh úkolu. Trvá dvacet minut a s trochou štěstí ho nikdo nikdy nebude potřebovat.