Čtvrtletní kontrola místo denní: jak jedna změna zvyku zlepší vaše výnosy

Legenda, která si žije vlastním životem

Historku znají snad všichni, kdo se aspoň trochu zajímají o investování. Fidelity údajně prošla svými účty a zjistila, že nejlépe si vedli klienti, kteří byli mrtví, a druzí nejlepší byli ti, kdo na svůj účet dávno zapomněli.

Problém je, že tahle historka pravděpodobně nikdy neproběhla. Poprvé se objevila v podcastu, kde ji jeden investor převyprávěl od kolegy, který ji zase slyšel od kolegy. Když ji novináři a investoři opakovaně žádali o zdroj, samotná Fidelity žádnou takovou interní studii nikdy nepotvrdila a diskuze na fórech jako Bogleheads ji dávno označily za legendu, která se šíří z podcastu na podcast bez jediného ověřeného pramene.

Jenže tady přichází zajímavý zvrat. I bez mrtvých investorů existuje desítky let starý a velmi dobře podložený výzkum, který tvrdí prakticky totéž - čím méně se svého portfolia dotýkáte a čím méně na něj koukáte, tím lépe si obvykle vedete. Podobnou anekdotu ostatně zmiňují i lidé z oboru: rodiny, které se roky soudí o zděděný majetek a nemohou s podílem v portfoliu vůbec hnout, si po letech nezřídka všimnou, že jim právě tyto "zamrzlé" účty vydělaly víc než ty, se kterými aktivně obchodovali.

Proč pohled na účet bolí víc, než potěší

Za tímto jevem stojí koncept, kterému ekonomové Shlomo Benartzi a Richard Thaler dali už v 90. letech jméno "myopická averze ke ztrátě". Princip je jednoduchý: čím častěji se díváte na svoje portfolio, tím vyšší je šance, že narazíte na den, kdy je zrovna v minusu, a ztráty bolí psychicky mnohem víc, než stejně velké zisky potěší.

Konkrétní čísla jsou přesvědčivá. Podle výzkumu, na který se odvolává CNBC Select, investor, který kontroluje portfolio čtvrtletně místo denně, snižuje šanci, že narazí na propad o 2 % a víc, z 25 % na 12 %.

Čím častěji portfolio sledujete, tím vyšší je šance, že od poslední kontroly uvidíte ztrátu.

Dan Egan, ředitel behaviorálních financí, Betterment

Menší pravděpodobnost, že narazíte na červené číslo, znamená i menší pravděpodobnost impulzivní reakce - třeba prodeje ve chvíli, kdy by bylo lepší nedělat nic.

Sledujete jen výhry, a přesto to škodí

Novější výzkum ukazuje ještě jednu vrstvu problému. Studie publikovaná v The Review of Economic Studies analyzovala miliony přihlášení do brokerských účtů a zjistila, že investoři se do aplikace přihlašují mnohem raději ve chvíli, kdy jejich akcie rostou, než když klesají.

Autoři tomu říkají "attention utility" - sledování zelených čísel je totiž samo o sobě příjemné, nezávisle na tom, jestli z něj plyne nová informace. Podobný efekt popsal i výzkum s daty od Vanguardu, podle kterého přihlášení do investičních účtů po poklesu trhu klesají o zhruba 9,5 %.

Výsledkem je zkreslený obrázek vlastního portfolia. Investor vidí především úspěchy, cítí se přehnaně sebejistě, a to je přesně stav mysli, který vede k dalšímu, často zbytečnému obchodování.

Obchodování stojí víc, než se na první pohled zdá

Tady se dostáváme k jádru problému. Klasická studie ekonomů Brada Barbera a Terrance Odeana Trading Is Hazardous to Your Wealth sledovala přes 66 tisíc domácností s brokerskými účty v letech 1991 až 1996. Domácnosti, které obchodovaly nejaktivněji, vydělávaly v průměru 11,4 % ročně, zatímco samotný trh za stejné období rostl o 17,9 % ročně.

Rozdíl nevznikl tím, že by tito investoři vybírali horší akcie. Vznikl kombinací transakčních poplatků a přehnané sebejistoty, která vede k tomu, že se prodává a kupuje častěji, než je užitečné.

Rozdíl je vidět i v poměru výnosu k riziku:

• Nejaktivnější obchodníci: roční výnos 11,4 %, Sharpe ratio 0,092

• Nejméně aktivní obchodníci: roční výnos blízký trhu, Sharpe ratio 0,180

Jinými slovy, kdo obchodoval nejvíc, nesl přibližně stejné riziko, ale za mnohem horší odměnu.

Kdo kupuje a prodává akcie a bojí se každého poklesu, nedojde k dobrým výsledkům.

Warren Buffett, generální ředitel Berkshire Hathaway

Co dělá skutečný rozdíl

Praktický závěr většiny odborníků je nakonec docela nudný, ale funguje. Finanční poradci doporučují kontrolovat portfolio v řádu měsíců, ne dní - Tony Molina z Wealthfrontu radí jednou měsíčně, Ivory Johnson z Delancey Wealth Management dokonce jednou za dva až tři měsíce.

Portfolio, které za krátkou dobu výrazně překoná trh, může nést víc rizika, než si uvědomujete.

Ivory Johnson, CFP, Delancey Wealth Management

Robo-advisoři a fondy s automatickým rebalancováním mají v tomhle ohledu jednu výhodu - investorovi vlastně nedávají příležitost nic zkazit, protože rozhodování za něj z velké části dělá algoritmus. Kdo investuje sám, si stejný efekt může nasimulovat docela jednoduše: nastavit si pravidelnou investici, vypnout notifikace z investiční aplikace a naplánovat kontrolu portfolia jako opakující se událost v kalendáři, ne jako denní rituál.

Možná tedy nejde o to být mrtvý nebo zapomnětlivý. Jde jen o to nechat portfolio dělat svou práci a co nejméně mu při tom koukat pod ruku.