Právník deset let nakupoval akcie a odmítal prodávat. Jedna z pozic mu "omylem" vydělala 160násobek

Právník, který schovával akcie do trezoru a nikdy neprodával

V polovině padesátých let spravoval Robert Kirby, pozdější matador investiční skupiny Capital Group, portfolio jedné bohaté klientky. Jejím zástupcem pro jednání s firmou byl manžel, právník. Deset let dostával doporučení, co koupit a co prodat, a klientka je svědomitě plnila. Pak manžel nečekaně zemřel a vdova požádala Kirbyho, aby převzal i jeho akcie.

Když Kirby otevřel seznam, pobavilo ho, že manžel celou dobu tajně kopíroval nákupní doporučení určená pro manželku. Pak se však podíval na celkovou hodnotu a zůstal v šoku. Právník si totiž rady upravil po svém: do každé doporučené akcie vložil 5 000 dolarů, certifikát hodil do bankovního trezoru a prodejních doporučení si vůbec nevšímal.

Výsledkem bylo podivně vypadající portfolio. Několik pozic mělo hodnotu pod 2 000 dolarů, několik přes 100 000 dolarů. A pak tam byla jedna za více než 800 000 dolarů, která sama o sobě převyšovala hodnotu celého portfolia jeho ženy. Vzešla z malé investice do firmy Haloid, ze které se mezitím stal Xerox $XRX. Manželka, která poslušně prodávala, tuhle akcii dávno neměla.

Kirby příběh popsal v roce 1984 v článku pro Journal of Portfolio Management, kde zavedl pojem "portfolio v plechovce od kávy": nakoupíte, zavřete a deset let se nedíváte. Nejvíc ho zasáhlo, že běžná práce poradce vypadá přesně opačně. Když akcie hodně vyroste, část se prodá a peníze se přesunou do těch, které zlevnily. Kapitál tak soustavně teče od nejlepších firem k nejhorším:

"Většina z nás je rychlejší, než o čem kdy snil Wyatt Earp, když jde o to vybrat zisk. Představa, že budeme dlouhodobými partnery solidní a rostoucí firmy, působí vzdáleně jako doba kamenná."

Robert Kirby, Capital Group, v článku The Coffee Can Portfolio (1984)

Devadesát let dat: skoro všechno vydělala 4 % firem

Kirbyho historka by se dala odbýt jako šťastná náhoda. Jenže v roce 2018 vyšla studie, která říká totéž v číslech. Profesor financí Hendrik Bessembinder z Arizona State University prošel výnosy všech zhruba 26 000 akcií, které se na americké burze obchodovaly od roku 1926. Výsledek: čtyři ze sedmi akcií za celou dobu své existence vydělaly méně než americké státní pokladniční poukázky, tedy nejnudnější a nejbezpečnější investice na světě.

Veškerý čistý zisk, který americký trh za devadesát let vytvořil nad úroveň těchto poukázek, připadá na pouhá 4 % firem. Zbylých 96 % dohromady nepřidalo nic. A polovinu veškerého vytvořeného bohatství má na svědomí jen 90 společností, tedy třetina procenta.

Pro běžného investora z toho plyne nepříjemný důsledek. V portfoliu o dvaceti akciích bude většina titulů průměrná nebo ztrátová a konečný výsledek rozhodnou jedna dvě pozice. A to jsou přesně ty, které vyrostou tak, že vás začnou svádět k prodeji. Kdo prodá vítěze "protože už vyrostl dost", odřízne se od jediného zdroje výnosu a nechá si v portfoliu průměr.

Warren Buffett to v dopise akcionářům za rok 1988 shrnul větou, kterou si vypůjčil od Petera Lynche, legendárního správce fondu Magellan:

"Naše oblíbená doba držení je navždy. Jsme pravým opakem těch, kdo spěchají prodat a zaúčtovat zisk, když se firmě daří, ale houževnatě se drží podniků, které zklamaly. Peter Lynch takové chování trefně přirovnává ke stříhání květin a zalévání plevele."

Warren Buffett, dopis akcionářům Berkshire Hathaway za rok 1988

Co se stalo profesorovi, který ocenil Nvidii poctivěji než kdokoli jiný

Že nejde jen o teorii, ukazuje čerstvý příklad. Aswath Damodaran z newyorské Stern School of Business je nejcitovanějším odborníkem na oceňování firem na světě, říká se mu "děkan valuace". Akcie Nvidia $NVDA koupil v roce 2018 na základě poctivého výpočtu vnitřní hodnoty a vydělal na nich přes 1 000 %.

V létě 2023, když cena po výsledcích vystřelila ke 40 dolarům (po přepočtu na dnešní rozdělené akcie), spočítal, že firma je výrazně nadhodnocená, a polovinu pozice prodal. V létě 2024 prodal za zhruba 120 dolarů další čtvrtinu. V lednu 2025 mu z původní pozice zbývala čtvrtina, jeho výpočet vnitřní hodnoty vyšel na 78 dolarů a akcie se při ceně 123 dolarů znovu jevila jako drahá.

Nvidia 2. října 2026 uzavřela na rekordních 233,95 dolaru s tržní hodnotou 5,65 bilionu dolarů. Od Damodaranova prvního prodeje vyrostla skoro šestinásobně, od jeho lednového ocenění na 78 dolarů trojnásobně. Není to výsměch, Damodaran jednal podle své filozofie a byl v tom naprosto otevřený. Pointa je jinde: ani nejpečlivější výpočet na světě nedokáže v předstihu rozpoznat, že drží v ruce jednu z oněch čtyř procent firem.

"Lhal bych, kdybych tvrdil, že prodat jednoho ze svých největších vítězů je snadné, zvlášť když existuje reálná, byť málo pravděpodobná cesta, jak firma při současných cenách přinese solidní výnosy. Zvolil jsem kompromis: polovinu prodávám a inkasuji zisk, druhou polovinu držím hlavně kvůli možnosti, že firma v příští dekádě najde další nové trhy."

Aswath Damodaran, profesor financí, NYU Stern, červen 2023

Plechovka v praxi: tři pravidla, která se dají dodržet

Nikdo po vás nechce, abyste deset let nekoukali na účet. Ale z Kirbyho, Bessembindera i Damodarana plynou tři zásady, které se dají použít hned.

1. Do plechovky patří jen firmy, u kterých si umíte představit, že budou za deset let několikanásobně větší. Levná akcie, kterou chcete prodat, až "dojde na férovou hodnotu", tam nepatří, protože tam není co nechat růst. Christopher Mayer, autor knihy 100-Baggers, který na Kirbyho navázal, hledá firmy řízené zakladateli, s vysokou návratností kapitálu a dost malé na to, aby měly kam růst. Výběr je potřeba udělat před nákupem, ne až po zdvojnásobení.

2. Stejná částka do každé pozice, a tak malá, aby vás její ztráta nebolela. Právník z Kirbyho příběhu dával všude 5 000 dolarů. Když pozice tvoří 2 až 5 % portfolia, můžete na ní přijít nanejvýš o ta 2 až 5 %, ale vydělat můžete bez omezení. Tahle nesouměrnost je celý trik: malé ztráty u propadáků se ztratí vedle jednoho Xeroxu.

3. Pokud neudržíte nervy, prodejte po zdvojnásobení polovinu a zbytek už nikdy. Tohle pravidlo používal kanadský hodnotový investor Peter Cundill. Jeho fond automaticky prodal polovinu každé pozice, která se zdvojnásobila, a zbytek nechal běžet. Matematicky to není optimální, psychologicky to funguje: vybrali jste svůj vklad a zbytek jsou "peníze navíc", kvůli kterým se nebudete budit ve tři ráno.

Jak velký je mezi těmi variantami rozdíl, ukazuje právě Nvidia. Kdo na konci roku 2022 koupil za 100 000 korun (cena byla po přepočtu kolem 14,6 dolaru) a po zdvojnásobení v květnu 2023 prodal všechno, má 200 000 korun. Kdo prodal polovinu a zbytek nechal, má dnes zhruba 900 000 korun. Kdo nesáhl na nic, má 1,6 milionu.

Nejtěžší není akcii vybrat, ale pak na ni nesáhnout

Kirby ve svém textu položil otázku, kterou si může položit každý: jsme obchodníci, nebo opravdu investoři? Většina lidí si s rozmyslem vybere dobrou firmu jako investor, a pak se chová jako obchodník, protože aplikace v telefonu ukazuje každý pohyb ceny a každý pohyb vybízí k akci.

Právník z padesátých let neměl žádnou informaci, kterou by neměl i Kirby. Nevěděl, že se z Haloidu stane Xerox. Lišil se jedině tím, že nic neprodal.