Desetitisícová úspora měsíčně. Nedosažitelný sen, nebo otázka pár rozhodnutí?

Padesát tisíc, na které nikdo nedosáhne

Český statistický úřad na začátku června oznámil, že průměrná hrubá mzda v prvním čtvrtletí 2026 poprvé v historii přesáhla hranici 50 000 Kč - konkrétně dosáhla 50 282 Kč, meziročně o 8,1 % víc. Po odečtení inflace jde o reálný nárůst 6,4 %, jeden z nejvyšších za posledních sto let, jak potvrzují data ČSÚ.

Jenže na tuto částku podle odhadů nedosáhnou zhruba dvě třetiny zaměstnanců. Medián, tedy hodnota, kdy polovina lidí vydělává víc a polovina míň, se pohybuje kolem 43 000 až 45 500 Kč hrubého. Po zdanění a odvodech z toho zbyde čistého kolem 34 000 až 36 000 Kč, uvádí přehled Money Spotu. Číslo 50 282 Kč tak táhnou nahoru především pražské platy, které se blíží 68 000 Kč, a úzká skupina nejlépe placených oborů jako IT nebo finance.

Průměrná reálná mzda vzrostla v prvním čtvrtletí 2026 o 6,4 %, nominálně pak o 8,1 % na 50 282 Kč.

Jitka Erhartová, vedoucí oddělení statistiky práce ČSÚ

Otázka, jestli si z takového příjmu dá odkládat 10 000 Kč měsíčně, tak nemá jednu odpověď. Pro člověka s mediánovým platem jde o víc než čtvrtinu čistého příjmu - u průměrné mzdy je to blíž ke čtvrtině. V obou případech je to ambiciózní cíl, ne startovní čára.

Kam mizí peníze, aniž byste to poznali

Než se řeší, kolik odkládat, vyplatí se zjistit, kolik vlastně utrácíte a za co. Bez přehledu se peníze rozplývají v drobnostech, které jednotlivě nebolí, ale za měsíc dají dohromady slušnou sumu - káva cestou do práce, rozvoz jídla, předplatné streamovacích služeb, které týdny nikdo neotevřel.

Nejčastější příčinou potíží v rodinném rozpočtu je chaos ve výdajích. Snadno se zapomíná na pravidelné platby, jako je pojištění domácnosti, auta nebo další fixní položky v řádu tisíců korun.

Pavel Janeček, Royal Bridge Partners

Podle Janečka je základem mít přehled o příjmech a výdajích minimálně za poslední rok - ať už v mobilní aplikaci, tabulce, nebo na papíře. Důležité je, aby odpovídal realitě a počítal i s rezervou na nečekané výdaje typu porouchané pračky nebo opravy auta, jak popisuje server Dům a Zahrada.

Podobně nenápadnou díru do rozpočtu představuje jídlo. Každý Čech ročně vyhodí v průměru 91 kilogramů potravin, často kvůli neplánovaným nákupům a nulovému přehledu o tom, co už doma je. Jednoduchý nákupní seznam a práce se zbytky dovedou ušetřit stovky až tisíce korun měsíčně, aniž by si toho člověk musel v jídelníčku nijak zásadně odříkat.

Revizi si zaslouží i staré smlouvy - pojistky, tarify, fixace u hypotéky. Firmy počítají s tím, že klienti podmínky roky nepřehodnocují, a právě tam se dá bez ztráty komfortu ušetřit nejvíc najednou.

Napřed sobě, pak zbytku světa

Jakmile je jasné, kolik peněz reálně proudí dovnitř a ven, přichází na řadu samotné spoření. Osvědčeným vodítkem je pravidlo 50/30/20 - polovina příjmu na nezbytné výdaje jako bydlení a jídlo, třetina na věci, které si člověk přeje, a pětina na úspory a splácení dluhů. U mediánového čistého příjmu kolem 35 000 Kč by tak dvacetiprocentní podíl představoval zhruba 7 000 Kč měsíčně - blízko cíli 10 000 Kč, ale ne úplně na něm.

Praktický trik, který se v osobních financích opakuje snad nejčastěji, je zautomatizovat celý proces. Trvalý příkaz nastavený na den výplaty, který posílá pevnou částku na spořicí účet dřív, než se k penězům vůbec dostanou běžné výdaje, funguje jednoduše proto, že co člověk nevidí na běžném účtu, to neutratí. Psychologicky je totiž mnohem těžší odkládat to, co zbyde na konci měsíce, než to, co odejde hned na začátku.

Deset tisíc není magická hranice

Cílit rovnou na kulatou desetitisícovku dává smysl u nadprůměrných příjmů nebo domácností se dvěma výplatami. U jednotlivce s mediánovým platem je rozumnější začít níž - třeba na 3 000 až 5 000 Kč měsíčně - a částku postupně navyšovat s každým zvýšením mzdy nebo jednorázovým příjmem, jako je prémie nebo přeplatek na daních. Desetitisícový cíl se tak nestane jednorázovým rozhodnutím, ale výsledkem několika po sobě jdoucích kroků.

Než se peníze začnou zhodnocovat v investicích, mají podle finančních poradců přednost dvě věci: nulové drahé dluhy a finanční rezerva ve výši tří až šesti měsíčních výdajů na běžně dostupném účtu. Teprve nad touto rezervou dává smysl uvažovat, kam přebytečné úspory přesměrovat, aby se samy nezmenšovaly vlivem inflace.

Rozdíl mezi průměrnou a mediánovou mzdou tak nakonec funguje jako připomínka, že cílová částka není univerzální. Desetitisícová měsíční úspora je u řady domácností reálná - jen ne hned od prvního měsíce a ne bez toho, aby člověk věděl, kam jeho peníze doopravdy chodí.