Jak na dividendy z USA? Se správným formulářem se vyhnete 30% dani

Bez W-8BEN 30 %, s formulářem jen 15 %

Americké dividendy podléhají v USA srážkové dani přímo u zdroje - stát si svůj podíl vezme dřív, než peníze vůbec dorazí na makléřský účet. Standardní sazba činí 30 %, ale mezi Českou republikou a USA platí smlouva o zamezení dvojímu zdanění, která tuto sazbu snižuje na 15 %. Podmínkou je ovšem doložení české daňové rezidence pomocí formuláře W-8BEN.

Formulář si klient obvykle vyplní přímo u brokera - u eToro, Trading 212, XTB nebo Interactive Brokers při registraci účtu nebo kdykoliv později v nastavení profilu. Nejde o žádost na finanční úřad ani o dokument, který by se posílal do zahraničí poštou - je to elektronické čestné prohlášení, které broker sám předá americkému správci daně.

Důležité je, že snížená sazba platí až od okamžiku podpisu, nikoliv zpětně. Kdo formulář podepíše až po výplatě dividendy, na starší srážku 30 % nedosáhne - přeplatek se nevrací. U právnických osob navíc platí ještě výhodnější sazba 5 %, pokud firma drží alespoň 10 % hlasovacích práv v americké společnosti, jinak i pro ně platí standardních 15 %.

„Kdo formulář nevyplní, neplatí americkému státu víc jako sankci - jen se na něj nevztahuje výhoda smlouvy o zamezení dvojímu zdanění."

Konkrétní příklad: jak se liší výplata s formulářem a bez něj

Rozdíl mezi oběma sazbami je na konkrétních číslech dobře vidět. Při hrubé dividendě 1 000 USD srazí americký stát bez podepsaného W-8BEN plnou sazbu 30 %, tedy 300 USD, a na účet investora dorazí 700 USD. Se správně vyplněným formulářem je srážka jen 15 %, tedy 150 USD, a na účtu skončí 850 USD.

Stejný princip platí i u menších částek, se kterými se běžně setkávají drobní investoři - typicky u čtvrtletních dividend v řádu stovek korun. Pro přepočet do českého daňového přiznání se používá kurz ČNB platný ke dni přijetí dividendy, a to vždy z hrubé, nesražené částky. Pokud tedy dividenda v přepočtu odpovídá 1 000 Kč hrubého, s formulářem W-8BEN na účet reálně dorazí přibližně 850 Kč, bez něj jen 700 Kč. Rozdíl 150 Kč na každém tisíci hrubého příjmu je čistá ztráta, kterou už zpětně nelze nijak dohnat.

Kam v přiznání: řádek 38 a Příloha č. 3

Zahraniční dividendy se v českém daňovém přiznání uvádí jako příjem z kapitálového majetku podle § 8 zákona o daních z příjmů. Klíčové je, že se uvádí v hrubé výši před zdaněním v zahraničí - tedy částka odpovídající celé dividendě, nikoliv jen to, co skutečně dorazilo na účet po srážce americké daně.

V samotném formuláři přiznání patří tento příjem na řádek 38. Zahraniční sražená daň se pak započítává v Příloze č. 3, kde se řeší zápočet daně zaplacené v zahraničí proti daňové povinnosti v Česku. Protože USA srazí přesně 15 % a česká sazba z kapitálových příjmů je také 15 %, po zápočtu vychází česká daňová povinnost z amerických dividend de facto na nulu - stát nedostane nic navíc, ale ani nic nevrací.

To je zásadní rozdíl oproti českým dividendám, kde srážkovou daň 15 % odvádí přímo vyplácející společnost a investor už k nim v přiznání nemusí uvádět vůbec nic.

Kdy se přiznání nemusí podávat vůbec

Zaměstnanci nemusí podávat daňové přiznání, pokud jejich celkové ostatní příjmy - tedy i hrubé zahraniční dividendy - nepřesáhnou 20 000 Kč za rok. Nad tento limit se přiznání stává povinným, i kdyby šlo o jedinou drobnou dividendu z amerického ETF.

Termíny podání zůstávají standardní: fyzické osoby podávají přiznání typicky do konce března za předchozí rok, při elektronickém podání se lhůta prodlužuje o měsíc a s daňovým poradcem až do konce června. Vzhledem k tomu, že velká část retailových investorů dnes obchoduje elektronicky přes aplikace brokerů, elektronická lhůta bývá tou reálně využívanou variantou.

Tři nejčastější chyby: chybějící formulář, špatný základ a nezapočtený rozdíl

První a nejčastější chyba je banální - investor si u brokera vůbec nevyplní W-8BEN, protože o něm neví nebo registraci účtu proklikne bez pozornosti k detailům. Důsledek je jasný: místo 15 % mu je sráženo 30 % a zbylých 15 procentních bodů si v českém přiznání nelze žádným způsobem započíst zpět. Zahraniční daň lze totiž započíst jen do výše dané smlouvou, u USA tedy maximálně do 15 %.

Druhá chyba se týká samotného vyplnění přiznání - investoři si do řádku 38 často omylem uvedou čistou částku, která jim reálně přišla na účet, místo hrubé dividendy před zdaněním. Správný postup je opačný: uvádí se hrubá částka, a teprve v Příloze č. 3 se odečítá zahraniční sražená daň.

Třetí problém se objevuje u dividend z jiných zemí než USA. U trhů s vyšší srážkovou daní, jako je Německo s 26,375 %, Francie s 28 % nebo Rakousko s 27,5 %, lze v Česku započíst opět jen maximálně 15 % - zbytek nad tento limit finanční úřad automaticky nevrací a investor o něj přichází stejně jako u chybějícího W-8BEN v USA.