Slabší dolar ukrojí z výnosů i českým investorům. Na vině je americký dluh, který se vymkl kontrole

Americká federální vláda dnes dluží 39,2 bilionu dolarů a každou sekundu k tomu přibývají další desetitisíce.

Roky to byla nuda pro ekonomy a strašák do médií, kterého nikdo nebral vážně. Trhy mávly rukou, dolar držel a život šel dál. Pak ale začaly přibývat hlasy, které to říkají nahlas. Elon Musk od začátku roku opakuje, že Amerika „na 1000 %" zbankrotuje, pokud ji nezachrání umělá inteligence a roboti. Dramatické? Možná. Ale když si rozeberete čísla pod tím, zjistíte, že na panice úplně nestaví.

Protože pod povrchem se něco zlomilo. Ne kvůli velikosti dluhu, ale kvůli tomu, co se s ním stane ve chvíli, kdy zdraží peníze. A přesně to se právě děje.

Číslo, které roste rychleji, než kdokoli čekal

Americký dluh přesáhl 39 bilionů dolarů a tempo, jakým narůstá, bere dech. Před pouhými čtyřmi dekádami se pohyboval kolem 907 miliard. Hranici 38,5 bilionu prorazil letos v lednu, tedy úroveň, kterou ještě nedávno prognózy umisťovaly někam k roku 2030.

Za jeden jediný rok dluh nabobtnal o víc než 2 biliony. Na každého Američana tak připadá zhruba 118 tisíc dolarů, na průměrnou domácnost přes 285 tisíc. A vláda na tom nehodlá nic měnit, protože dál utrácí výrazně víc, než vybere. Rozpočtový deficit má letos podle odhadů kongresového úřadu CBO dosáhnout zhruba 1,9 bilionu dolarů, tedy 5,8 % HDP.

Aby bylo jasno, samotná velikost dluhu ještě není katastrofa. Spojené státy nejsou předlužená rozvíjející se ekonomika a dolar zůstává hlavní rezervní měnou světa. Problém je v něčem jiném. V tom, co dluh dělá s rozpočtem, jakmile zdraží peníze.

Past, která se jmenuje úroky

Tady je jádro celé věci. Léta byly úroky z dluhu zanedbatelná položka, protože vláda si půjčovala skoro zadarmo. Ta éra skončila. Průměrná úroková sazba napříč americkým dluhem vyšplhala na 3,39 % a každé refinancování se prodražuje.

Výsledek? Úroky se staly jednou z největších položek rozpočtu vůbec. Stát na nich dnes platí víc než na obranu i Medicaid, větší kus spolyká už jen sociální zabezpečení. A nezastaví se to. Čisté úrokové náklady mají podle CBO vzrůst z bilionu dolarů letos na 2,1 bilionu v roce 2036, tedy se za deset let zdvojnásobit.

Každý dolar, který padne na úroky, je přitom dolar, který nejde na nic jiného. Ne na infrastrukturu, ne na obranu, ne na nižší daně. Jen na obsluhu dluhů z minulosti. A přesně tomuto se říká dluhová past.

„Spirála smrti"

Nejhlasitěji na to upozorňuje Ray Dalio, zakladatel největšího hedgeového fondu světa Bridgewater.

Spirála smrti je ta část cyklu, kdy si dlužník musí půjčovat jen na to, aby zaplatil úroky z předchozího dluhu. A celé se to zrychluje.

Ray Dalio, zakladatel Bridgewater Associates

To není jen rétorika. Loni musela americká vláda refinancovat takzvanou zeď splatnosti, tedy zhruba 9 bilionů dolarů dluhu, který doběhl naráz, a to v době, kdy byly sazby vysoko. Ministr financí Scott Bessent sám připustil, že okno na zafixování levných dlouhodobých půjček promeškali, a teď se musí stále víc spoléhat na krátkodobý dluh za vyšší úrok.

Důležité ale je, co podle Dalia bude následovat. Na rozdíl od Muska nečeká formální bankrot.

K platební neschopnosti nedojde. Centrální banka přijde, natiskneme peníze a ten dluh odkoupíme. A přesně tady vzniká znehodnocení peněz.

Ray Dalio, zakladatel Bridgewater Associates

Vláda tedy nejspíš nikdy oficiálně nezkrachuje. Místo toho dluhy doslova vytiskne. A za to zaplatí každý, kdo drží dolary, protože jejich kupní síla se rozplyne. Pro představu, sto dolarů má dnes podle dat minneapoliského Fedu stejnou kupní sílu jako necelých dvanáct dolarů v roce 1970.

Trhy už začínají poslouchat

Dlouho šlo všechno odbýt mávnutím ruky. To se mění. Loni v květnu agentura Moody's sebrala Spojeným státům poslední nejvyšší rating a snížila ho z AAA na Aa1. Amerika tím poprvé v historii přišla o špičkové hodnocení u všech tří velkých agentur. Výnos třicetiletého dluhopisu hned vystřelil k pěti procentům a akcie klesly.

Mění se i to, kdo americký dluh kupuje. Zahraniční věřitelé couvají, Čína stáhla své držby na nejnižší úroveň od roku 2008 a místo nich hromadí zlato. Mezeru zatím zaplňují domácí investoři a fondy, ale je to křehká rovnováha. Pokud poptávka po dluhopisech ochabne, výnosy porostou, úrokové náklady se ještě zvednou a spirála se roztočí dál.

Slabší dolar se počítá i v korunách

A tady přestává být řeč o vzdáleném americkém problému. Znehodnocování dolaru není jen teorie do budoucna, děje se už teď. Dolar za poslední rok a půl citelně oslabil vůči hlavním měnám a velké banky jako Goldman Sachs nebo MUFG čekají, že bude letos slábnout dál.

Většina peněz, které Češi drží v akciích, leží v amerických titulech nebo v ETF na index S&P 500. A ty se počítají v dolarech, jenže výnosy nakonec utrácíte v korunách.

Když dolar oslabí, část vašeho zisku se vypaří už při přepočtu, aniž byste cokoli udělali. Americký trh může klidně růst, a vy přesto v korunách skončíte na nule nebo v mínusu. Není to katastrofický scénář, jen prostá mechanika měnového kurzu. Dluhová a tisková dynamika ji ovšem dlouhodobě tlačí spíš jedním směrem, a ten pro držitele dolarů není příznivý.

Účet jednou někdo zaplatí

Nic z toho zatím není akutní krize. Dolar pořád stojí v centru světových financí a o americké dluhopisy je stále zájem. Jenže matematika je neúprosná: čím vyšší dluh a čím dražší peníze, tím víc rozpočtu spolykají úroky, a tím méně prostoru zbývá na cokoli jiného. Zatím se to dá ustát. Otázka není jestli, ale jak dlouho. Protože v tabulkách ministerstva financí každou sekundu naskakuje dalších zhruba 37 tisíc dolarů dluhu. A ten účet nakonec někdo zaplatí, dost možná i ten, kdo žije tisíce kilometrů od Washingtonu.