Sto padesát korun, nebo čtyři tisíce. Rozdíl je v jednom převodu, ne v riziku

Představte si, že máte na běžném účtu sto tisíc korun. Nic zvláštního, běžná rezerva na horší časy nebo peníze odložené na dovolenou a novou pračku.

Za rok vám k nim banka připíše zhruba 150 korun.

Není to odhad. Česká národní banka sleduje, kolik banky svým klientům skutečně platí, a v nejnovějších datech za červen vychází průměrné úročení běžných účtů domácností na 0,15 % ročně.

Kde ty peníze mohly být

Teď to samé sto tisíc, jen jinde. Nejlepší spořicí účty na trhu se dnes pohybují kolem čtyř procent, tedy zhruba 4 000 korun ročně.

Přehledně:

Kde peníze ležíÚrok ročněZa rok ze 100 000 KčBěžný účet (průměr v ČR)0,15 %150 KčBěžné a spořicí účty dohromady (průměr v ČR)1,52 %1 520 KčNejlepší spořicí účty na trhukolem 4 %zhruba 4 000 Kč

Rozdíl mezi prvním a posledním řádkem je skoro čtyři tisíce korun ročně. Za peníze, se kterými neděláte vůbec nic a které máte pořád stejně po ruce.

Tady je ta zrada, o které se moc nemluví

Podívejte se na druhý řádek. To je průměr přes všechny peníze, na které lidé v Česku okamžitě dosáhnou, tedy běžné a spořicí účty dohromady. Vychází z něj 1,52 %.

A to je docela výmluvné. I když do toho průměru počítáme všechny už založené spořicí účty, celý ten balík peněz je pořád hodně daleko od čtyř procent, která jsou dneska běžně k mání.

Založit si spořicí účet je tedy jen půlka práce. Druhá půlka je občas zkontrolovat, jestli ten váš pořád dává, co dávat může.

A kdo peníze nechal na běžném účtu, na tom reálně tratí. Inflace byla v červnu 1,5 % a podle předběžného odhadu Českého statistického úřadu v červenci 1,7 %. Úrok 0,15 % ji ani zdaleka nepokryje.

U sta tisíc to znamená zhruba 1 500 korun kupní síly ročně, které se rozplynou, aniž by na výpisu cokoli ubylo. Zůstatek zůstane stejný, jen si za něj příští rok koupíte míň.

Proč to tolik lidí neřeší

Důvody bývají tři a všechny jsou lidsky pochopitelné.

Připadá to jako málo. Pár stovek měsíčně nezmění život, tak proč se s tím párat. Jenže u větších částek to přestává být pár stovek. Kdo má stranou půl milionu, přichází ročně o bezmála dvacet tisíc.

Zní to jako investování. A investování v hlavě spousty lidí znamená riziko, akcie a možnost, že o peníze přijdou. Jenže spořicí účet není investice. Peníze jsou pořád v bance, pořád v korunách, pořád pojištěné do stejné výše jako na běžném účtu a pořád je máte k dispozici. Nekolísá to, nemůžete být v mínusu.

Nikdo se neozve. Banka vám nezavolá, že vedle vašeho účtu má produkt, na kterém byste dostali dvacetkrát víc. Není důvod. Peníze, které vám leží na běžném účtu skoro zadarmo, jsou pro banku levný zdroj financování.

Na co si dát pozor

Než se pro nejvyšší číslo v reklamě rozběhnete, tři věci, které se v ní obvykle nepíšou.

Strop. Nejvyšší sazba často platí jen do určité částky, typicky do dvou nebo tří set tisíc. Nad ni se úročí míň. Nemusí to být problém, ale je dobré vědět, na kolik z vašich peněz ta reklamní sazba vlastně platí.

Podmínky. Někde se za nejvyšší sazbu platí aktivitou, třeba pravidelnou příchozí platbou nebo určitým počtem plateb kartou měsíčně. Když měsíc vynecháte, sazba spadne.

Doba platnosti. Zaváděcí sazby často běží jen pár měsíců. Číslo, které dnes vidíte v tabulce, nemusí platit na podzim. Banky navíc sazby průběžně mění podle toho, jak se hýbou sazby České národní banky, takže se vyplatí se k tomu jednou za čas vrátit.

A co termínovaný vklad?

Ten se nabízí jako další krok. Zamknete peníze na rok a předem víte, kolik dostanete.

Má to ale háček. Termínovaný vklad má oproti spořicímu účtu jedinou nevýhodu, totiž že se k penězům nedostanete, kdy chcete. Za tu nevýhodu by vás měl odměnit vyšším úrokem.

Pravidlo je proto jednoduché: než si peníze zamknete, porovnejte tu nabídku s tím, co byste dostali na dobrém spořicím účtu. Pokud vám termínovaný vklad nedává znatelně víc, není důvod do toho jít.

Není to investování, je to úklid

Peníze, které můžete potřebovat příští měsíc, na burze nemají co dělat. O investování se tu nebavíme.

Jde o něco mnohem přízemnějšího. O to, že velká část lidí drží pohotovostní rezervu na účtu, který je na držení peněz ze všech možností ten nejhorší, a nikdy neměla důvod to změnit.

Přesun mezi běžným a spořicím účtem u stejné banky bývá otázkou pár kliknutí v aplikaci. Peníze zůstanou dostupné, jen jim mezitím naskakuje úrok.

Sto padesát korun, nebo čtyři tisíce. Za nic navíc a s penězi pořád po ruce. Většina lidí to nikdy neřešila prostě proto, že je to nenapadlo.