Frakční akcie dnes koupí každý. Jak se ale daní, přesně neví ani daňoví poradci

Nic nového. A přesto problém

Frakční akcie nejsou žádná novinka. Zlomky drahých firem nabízí řada největších brokerů i investičních aplikací už roky a pro spoustu drobných investorů jsou úplně běžným způsobem, jak vůbec začít. Právě proto ale začíná být čím dál palčivější otázka, kterou v Česku nikdo pořádně nevyřešil: jak se takový zlomek vlastně daní.

Nejdřív ale krátké připomenutí, jak frakce fungují. Jedna akcie Nvidie $NVDA nebo nizozemského ASML $ASML může stát tisíce korun. Kdo chce odkládat pár stovek měsíčně, na celý kus nedosáhne. Frakční akcie tenhle strop boří: místo celé akcie koupíte její zlomek. Když akcie stojí 10 000 Kč a vy máte tisícovku, získáte 0,1 akcie. Dividendy vám chodí poměrně podle podílu, takže z desetiny akcie dostanete desetinu dividendy.

Něco za to ale platíte. Zlomek většinou nejde prodat komukoli na burze, odkupuje ho zpět broker, který vám ho prodal. A s částí akcie nemíváte stejná práva jako držitel celého kusu, třeba hlasovací právo na valné hromadě.

Dostupnost frakcí navíc pořád roste. S tím, jak klesají poplatky (Česká spořitelna letos v květnu jako první velká tuzemská banka zrušila minimální poplatek za investování a srazila cenu malých nákupů z 90 korun na pár korun), přibývá lidí, kteří zlomky kupují. A čím víc jich je, tím víc lidí jednou narazí na daňový otazník.

Tři výklady, žádná shoda

Jakmile totiž zlomek prodáte se ziskem, přijde otázka, na kterou v Česku dodnes není jasná odpověď: jak se frakční akcie daní?

Finanční správa zatím nevydala jednoznačný výklad, jak zlomky akcií pro daňové účely zařadit. Různí poradci k tomu proto přistupují odlišně a v praxi se objevují tři výklady:

• Cenný papír - zlomek se posuzuje stejně jako běžná akcie

• Derivát - jde jen o nástroj navázaný na cenu akcie, ne o akcii samotnou

• Pohledávka - klient nevlastní akcii, jen nárok vůči brokerovi

Ošemetné je, že téma se probíralo i na půdě Komory daňových poradců, ale k žádné shodě nedošlo. Kvůli tomu se nedostalo ani na Koordinační výbor s Generálním finančním ředitelstvím, tedy fórum, které takové nejasnosti obvykle sjednocuje. Otázka tak visí ve vzduchu, přestože frakce dnes kupuje čím dál víc lidí.

"Finanční správa zatím nedala jednoznačný výklad, jak frakční akcie zařadit."

Daňová kancelář NeoTax

Cenný papír, nebo jen sázka na cenu?

Proč na zařazení tak záleží? Rozdíl mezi jednotlivými výklady může rozhodnout o tom, jestli bude příjem osvobozený, nebo bude nutné zisk zdanit.

Pokud by byla konkrétní frakce pro české daňové účely posouzena jako cenný papír, mohla by se na její prodej vztahovat stejná osvobození jako na běžné akcie nebo ETF. A ta jsou pro drobného investora vlídná:

• Hodnotový test: když roční příjem z prodeje všech cenných papírů nepřesáhne 100 000 Kč, je osvobozený

• Časový test: když mezi nabytím a prodejem cenného papíru uplynou alespoň 3 roky, příjem z jeho prodeje může být od daně osvobozený

Tady se ale často chybuje. U hodnotového testu se počítá příjem z prodeje, ne zisk. Když prodáte frakce za 80 000 Kč, které jste pořídili za 60 000, rozhoduje oněch 80 000, ne dvacetitisícový výdělek. A sčítají se přitom prodeje u všech brokerů dohromady, ne po jednotlivých účtech, takže limit vyčerpáte rychleji, než čekáte.

Pokud by naopak byla frakce posouzena jako derivát nebo jiný majetkový nárok, osvobození určená pro cenné papíry by se na ni vztahovat nemusela. Pokud by takový příjem spadal mezi ostatní příjmy podle § 10, tříletý časový test pro cenné papíry by se na něj neuplatnil. Daňový režim včetně možnosti uplatnit související výdaje by se pak řídil konkrétní právní kvalifikací produktu.

"Pokud jde skutečně o zlomek cenného papíru, běží časový test už od jeho nákupu, ne až od celé akcie."

Nikola Žítková, daňová specialistka

Od roku 2026 mají investoři výhodu. U frakcí ale nemusí platit

Od 1. ledna 2026 se totiž u cenných papírů ruší limit 40 milionů korun pro osvobození příjmů z prodeje při splnění tříletého časového testu. V roce 2025 tenhle strop ještě platil, teď je pryč, a osvobození tak není shora omezené.

Spousta investorů si tuhle změnu zapamatovala jako „konečně dobrá zpráva pro dlouhodobé držení". Jenže u frakčních akcií ta stejná jistota nemusí platit. Podle daňových odborníků existuje reálné riziko, že finanční správa u zlomků tříletý test neuzná. U celé akcie přitom podobná pochybnost o tom, zda investor drží cenný papír, zpravidla nevzniká.

Paradox je zřejmý. Legislativa, která letos akciovým investorům ulevila, u zlomků nechává obří otazník, přesně v době, kdy je díky nízkým poplatkům kupuje víc lidí než kdy dřív.

Záleží na tom, co doopravdy vlastníte

Praktický závěr je překvapivě prostý: hodně záleží na tom, co u konkrétního brokera doopravdy získáváte.

Konstrukce se přitom mezi brokery liší, a to i ve smlouvách, které klient podepisuje. Interactive Brokers $IBKR, Trading 212 nebo eToro $ETOR umožňují nákup frakcí skutečných akcií, tedy produktů odlišných od CFD. Konkrétní způsob evidence, vlastnických práv i výkonu akcionářských práv se ale mezi jednotlivými platformami liší.

Výrazně specifickou konstrukci používá například XTB $XTB. To pro zlomky pracuje s pojmem „frakční právo": klient podle něj získává fiduciární právo na zlomek akcie, zatímco příslušnou akcii drží a formálním akcionářem zůstává XTB. Broker sám navíc upozorňuje, že nákup frakčního práva není totéž co nabytí vlastnického práva ke zlomku akcie. Vlastníkem celého cenného papíru se klient stává teprve ve chvíli, kdy se frakční práva sečtou do celé jednotky.

Představte si to takhle: v aplikaci si koupíte „0,4 akcie", sledujete vývoj její ceny a chodí vám poměrná dividenda. Právně ale nemusíte vlastnit 0,4 akcie, jen právo navázané na její hodnotu. A přesně tady daňová nejistota vzniká.

A pozor, jeden broker klidně nabízí víc konstrukcí najednou. eToro třeba vedle skutečných akcií nabízí i akciové CFD, kde už žádnou akcii nedržíte, jen kontrakt kopírující její cenu. Rozhoduje tedy konkrétní produkt, ne jen jméno na aplikaci. A i skutečná frakce koupená mimo CFD je pořád jen výchozí surovina, konečné české daňové posouzení z ní teprve vychází.

Frakční akcie jsou dávno běžný nástroj, jak se s malými penězi dostat k drahým firmám. Kolik na nich nakonec odvedete státu, nemusí záležet jen na tom, jaká akcie se vám zobrazuje v aplikaci, ale hlavně na tom, co jste z právního hlediska skutečně koupili. A dokud k tomu nevznikne jednoznačný český výklad, vyplatí se před daňovým přiznáním vědět, jestli skutečně vlastníte zlomek cenného papíru, nebo jen právo navázané na jeho hodnotu.