5 chyb, které Češi dělají při zdaňování zahraničních dividend

Chyba č. 1: Chybějící nebo prošlý formulář W-8BEN připraví investora o 15 procentních bodů

Bez platně vyplněného formuláře W-8BEN aplikuje americký daňový úřad IRS na dividendy z amerických akcií srážkovou daň ve výši 30 %. Pokud investor formulář u brokera vyplní, sazba klesne na 15 % podle smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi USA a ČR, jak popisuje Finex.

Rozdíl je citelný na jakékoli sumě. Z dividendy 1 000 USD strhnou USA bez W-8BEN 300 USD a investorovi zůstane 700 USD. V daňovém přiznání navíc lze započíst maximálně 15 %, tedy 150 USD - zbylých 150 USD sražených navíc propadá bez nároku na vrácení, jak ukazuje modelový příklad Průvodce investicemi.

Problém je, že formulář nemá neomezenou platnost. Je platný do konce třetího kalendářního roku následujícího po roce podpisu - formulář podepsaný v roce 2023 tak pozbývá platnost k 31. prosinci 2026 a je nutné jej obnovit, uvádí Finex. Investoři, kteří si formulář vyplnili při otevření účtu před lety a od té doby ho nekontrolovali, riskují, že jim broker začne strhávat plnou 30% sazbu, aniž by si toho hned všimli.

„Kontrola platnosti W-8BEN u brokera trvá pár minut, ale ušetří patnáct procentních bodů z každé dividendy.“

Ověřit stav formuláře jde obvykle přímo v sekci daňových dokumentů brokerského účtu. Pokud platnost brzy vyprší, stačí formulář znovu podepsat elektronicky - proces trvá minuty, ale efekt se projeví na každé budoucí výplatě dividendy.

Chyba č. 2: Zapomenuté přiznání dividend podle § 8 zákona o daních z příjmů

Dividendy ze zahraničních akcií a ETF jsou příjmem podle § 8 zákona o daních z příjmů a český daňový rezident je musí uvést v přiznání bez ohledu na to, že už byly částečně zdaněny v zahraničí, jak vysvětluje Rulecalc. Řada investorů mylně předpokládá, že jednou sražená daň u zdroje jejich povinnost vůči českému finančnímu úřadu vyčerpává.

Zahraniční srážková daň se v přiznání odečítá formou prostého zápočtu podle příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění, nikoli automaticky. To znamená vyplnit přílohu č. 3 přiznání a doložit sraženou daň - přičemž finanční úřad akceptuje potvrzení zahraničního správce daně, ale i potvrzení plátce příjmu nebo tuzemského správce, jak popisuje Neotax.

Pokud finanční úřad opomenutí odhalí, hrozí doměření daně spolu s penále a úrokem z prodlení. U investorů s desítkami zahraničních titulů v portfoliu se tak z jednorázové administrativní chyby může stát opakovaný problém táhnoucí se přes několik zdaňovacích období, protože stejná chyba se typicky opakuje rok co rok.

Chyba č. 3: Záměna sražené daně za konečnou povinnost - příklad z Německa

Třetí časté pochybení spočívá v tom, že investor považuje daň sraženou zahraničním brokerem nebo státem u zdroje za konečnou a už s ní dál nepočítá. Do přiznání se přitom uvádí hrubá (brutto) dividenda před sražením zahraniční daně, nikoli čistá částka připsaná na účet, upozorňuje Neotax.

Modelový příklad z Německa ukazuje, kde chyba vzniká. Německo sráží z dividendy standardně 26,375 %, takže z hrubé dividendy 1 000 EUR strhne 263,75 EUR. Podle smlouvy o zamezení dvojího zdanění ale lze v českém přiznání započíst pouze 10 %, tedy 100 EUR - zbylých 163,75 EUR si investor nemůže odečíst a musí ho žádat zpět přímo od německého finančního úřadu, pokud vůbec chce tyto peníze získat.

Podobný mechanismus platí u švýcarských akcií, kde je standardní srážková sazba 35 %. Podle smlouvy o zamezení dvojího zdanění se u fyzických osob obvykle započítává jen do výše smluvní sazby a zbytek nad tímto limitem je nutné nárokovat zpět přímo od švýcarského daňového úřadu, jak popisuje Grant Thornton. Bez znalosti konkrétní smlouvy tak investor snadno uplatní špatnou částku zápočtu a riskuje doměrek.

Chyba č. 4: Nesprávný kurz ČNB při přepočtu dividend na koruny

Pro přepočet zahraničních dividend na koruny lze použít buď denní kurz ČNB platný ke dni přijetí dividendy, nebo jednotný kurz vyhlašovaný Ministerstvem financí za celý daný rok. Zákon ale vyžaduje, aby byly všechny příjmy i případné výdaje v jednom přiznání přepočteny stejným typem kurzu - kombinovat oba přístupy podle toho, co vyjde výhodněji, není možné, jak vysvětluje Peníze.cz.

Problém nastává i u brokerů, kteří vedou účet klienta v korunách a dividendu si sami přepočtou vlastním kurzem. Finanční úřad takový přepočet nemusí akceptovat, protože zákon vyžaduje použití kurzu ČNB nebo jednotného kurzu MF, nikoli interního kurzu brokera, upozorňuje diskuse na Finexpert.

Modelový příklad ukazuje, jak přepočet prakticky vypadá: dividenda 99,11 EUR z irského ETF přepočtená jednotným kurzem 25,16 Kč/EUR dává základ daně 2 493,61 Kč, jak uvádí Rozbité prasátko. Kdo v přiznání použije jinou hodnotu kurzu, než jakou deklaroval pro ostatní příjmy, riskuje, že mu finanční úřad základ daně přepočítá a vyměří rozdíl.

Chyba č. 5: Vynechané dividendy z irských a lucemburských ETF fondů

Poslední časté pochybení se týká ETF fondů domicilovaných v Irsku nebo Lucembursku. Tyto UCITS fondy obvykle neuplatňují vůči zahraničním investorům žádnou srážkovou daň z distribuovaných dividend, takže částka dorazí investorovi „v plné výši“ - a právě proto se snadno stává, že ji investor nepovažuje za nutné nikam přiznávat, popisuje Rozbité prasátko.

Realita je opačná: celou dividendu je nutné uvést do přiznání a zdanit sazbou 15 %, případně 23 % u vyšších příjmů. Daň, kterou fond zaplatil uvnitř sebe na úrovni podkladových akcií - například 15 % srážka na americké dividendy díky smlouvě mezi USA a Irskem - se přitom nedá v českém přiznání započíst, protože ji neplatil investor sám, ale fond, jak vysvětluje Taxero.

„Nulová srážka u irského ETF neznamená nulovou daňovou povinnost v Česku - jen odsouvá odpovědnost na investora samotného.“

Investorům, kteří chtějí tuto administrativu zjednodušit, se nabízí akumulační varianty ETF. Ty jsou z daňového hlediska jednodušší, protože investor neřeší průběžné dividendy ani zápočet zahraniční srážkové daně - daň se odkládá až na okamžik prodeje podílových jednotek, uvádí Taxero.

Kontrolní checklist a role DIP při dlouhodobém investování

Prevence všech pěti chyb stojí na stejném základu: evidenci. Investor by měl u brokera pravidelně kontrolovat platnost formuláře W-8BEN, evidovat hrubé částky dividend v cizí měně i použitý kurz přepočtu, a u každé smlouvy o zamezení dvojího zdanění znát maximální započitatelnou sazbu - ta se liší stát od státu a nelze ji odhadovat paušálně.

U vyšších příjmů má smysl hlídat i celkový základ daně. Přesáhne-li v roce 2025 hranici 1 676 052 Kč (36násobek průměrné mzdy), uplatní se na část příjmu nad tímto limitem sazba 23 % místo 15 %, a to i na zahraniční dividendy v součtu s dalšími příjmy, jak uvádí Rozbité prasátko.

Pro dlouhodobé investory má smysl zvážit dlouhodobý investiční produkt (DIP), který umožňuje odečíst od základu daně vklady až do 48 000 Kč ročně. Při 15% sazbě daně to znamená úsporu až 7 200 Kč ročně, přičemž limit je společný pro DIP, penzijní spoření a životní pojištění dohromady, jak popisuje ČSOB Pojišťovna. U složitějších portfolií s dividendami z více zemí a různými smlouvami o zamezení dvojího zdanění se vyplatí konzultace s daňovým poradcem nebo použití specializované aplikace, která zápočty automaticky hlídá podle konkrétní jurisdikce.