Rozdíly ve zvycích průměrného Čecha vs. finančně gramotného člověka. Čísla mluví za vše

Sebevědomí bez pokrytí

Skoro čtyři pětiny Čechů jsou přesvědčeny, že mají dostatečné finanční znalosti. Jenže průzkum České bankovní asociace z roku 2024 odhaluje, že skutečná orientace v tématech jako investice nebo půjčky je hluboko pod tím, co si lidé o sobě myslí. V oblasti investic prokázalo reálné znalosti pouhých 15 % respondentů. V úvěrech a půjčkách 25 %. Propast mezi sebevnímáním a skutečností je obrovská.

Není to náhoda. Finanční vzdělání se v Česku předává chaoticky - třetina lidí říká, že základní dovednosti získala teprve z praxe, většinou až ve věku mezi 18 a 35 lety. Školám přitom nedůvěřuje téměř třetina populace a u mladých do 26 let to je dokonce 43 %. Výsledkem je generace, která se učí za pochodu - a platí za to školné v podobě špatných rozhodnutí.

A věc se má ještě hůř: Index investiční gramotnosti sestavovaný platformou Portu ve spolupráci s agenturou Ipsos zaznamenal v roce 2024 meziroční pokles z hodnoty 113,9 na 106,7 bodu. Zájem o investování roste, ale znalosti za ním nestačí.

Čtyři typy lidí a jeden vzorec

Rozdíly mezi průměrným a finančně gramotným Čechem se nejlépe ukáží na čtyřech konkrétních zvycích.

1. Rezerva vs. prázdný účet. Průměrný Čech drží na spořicím nebo běžném účtu peníze bez jasného plánu. Finančně gramotný člověk pracuje s pravidlem tří až šesti měsíčních výdajů jako pohotovostní rezervou - a teprve zbytek investuje. Pozitivní zpráva: 46 % Čechů dnes dokáže pokrýt výdaje z úspor na půl roku nebo déle. Před pár lety to bylo výrazně méně.

2. Nemovitosti vs. diverzifikace. Průměrný Čech považuje byt nebo dům za nejlepší investici - a průzkumy to opakovaně potvrzují. Vlastnictví nemovitosti jako investici považuje za nejzajímavější možnost 78 % populace. Finančně gramotný člověk nemovitosti nevylučuje, ale chápe je jako jednu část portfolia - ne jako univerzální řešení. Vedle nich drží akcie, ETF fondy nebo dluhopisy.

3. Pasivita vs. pravidelnost. Češi věnují investicím méně než hodinu měsíčně - a to platí pro investory i neinvestory. Finančně gramotný člověk nemá nutně víc času, ale využívá ho jinak: nastaví pravidelnou investici a nechá čas a složené úročení pracovat za něj.

4. Strach vs. strategie. Hlavní překážkou investování je pro 48 % Čechů obava ze ztráty peněz. Finančně gramotný člověk tuhle obavu nezapírá, ale zasazuje ji do kontextu: ví, že krátkodobá volatilita je cenou za dlouhodobý výnos.

Dříve byl český investor synonymem pro střadatele s vkladní knížkou, dnes se díváme na mnohem komplexnější profil.

Analytik platformy Fingo.cz

Jak draze přijde špatné načasování

Možná si říkáte, že jde o abstraktní rozdíly. Nejde. Má to velmi konkrétní cenu.

Výzkumná firma DALBAR sleduje od roku 1985, jak se liší výnosy průměrného investora od výnosů trhu. Výsledky jsou tvrdé: v roce 2024 vydělal průměrný akciový investor 16,5 %, zatímco index S&P 500 vzrostl o 25 %. Propast 8,5 procentního bodu představuje druhý největší rozdíl za poslední dekádu. Příčina? Lidé prodávali ve špatnou chvíli - největší odlivy z akciových fondů proběhly těsně před silným rally.

V přepočtu na konkrétní čísla: kdo měl na začátku roku 2024 v indexovém fondu na S&P 500 milion korun a nesahal na to, skončil rok se zhruba 1,25 milionu. Průměrný aktivní investor se stejným kapitálem skončil na 1,165 milionu. Rozdíl přes 85 000 korun - za jediný rok, jen kvůli špatnému načasování.

A to složené úročení za 20 let z téhle propasti udělá chasm. Podle dlouhodobých dat DALBAR byl průměrný roční výnos investora za 20 let do konce roku 2024 9,24 %, zatímco S&P 500 ročně průměrně vracelo 10,35 %. Zdánlivě malý rozdíl - ale na horizontu dvaceti let to znamená, že z milionu se stane 5,8 milionu místo 7,2 milionu. Přes 1,4 milionu korun méně, protože člověk nedokázal sedět na rukou.

Mnoho investorů zachytilo v roce 2024 jen část tržních výnosů - přišli o nejsilnější kvartály. Jde o opakující se vzorec, který data potvrzují napříč desetiletími.

Lou Harvey, prezident a CEO DALBAR

Generační zlom, který tiše přichází

Jedna věc je ale jinak, než by se mohlo zdát. Česká republika prochází viditelnou generační proměnou ve vztahu k financím.

Zatímco starší generace zůstává věrná nemovitostem - téměř 50 % lidí nad 40 let by investovalo právě do bytu nebo domu - mladí Češi tiše přepisují pravidla. Zhruba třetina mladých dnes upřednostňuje akcie a ETF, a to i přesto, že jim finfluenceři na sociálních sítích nepomáhají k větší disciplíně.

Aktivně investuje 36 % Čechů - meziročně znatelný nárůst oproti 32 % v roce předchozím. A co je možná nejdůležitější: oblibu akcií a dluhopisů vyjádřilo v průzkumu 45 % respondentů, o čtyři procentní body více než dříve.

Propast mezi průměrným a finančně gramotným Čechem se nezmenšuje ze dne na den. Ale směr se mění.

Jedna změna, která udělá nejvíc

Finančně gramotný člověk nedělá nutně stokrát víc věcí než průměrný Čech. Většinou dělá jednu věc jinak: rozhoduje se méně emotivně a víc systematicky.

Nereaguje na záporný měsíc výpisem z účtu. Nečeká na "správný čas" ke vstupu na trh. Neinvestuje to, co mu zbyde po útratách - ale utrácí to, co mu zbyde po investici. Tahle jediná změna v pořadí priorit - nejdřív odložit, pak utrácet - je největší rozdíl mezi tím, kdo si po dvaceti letech říká "kdybych tenkrát", a tím, komu složené úročení pracuje na plný výkon.