Důchodový účet je letos poprvé v plusu. Za pár dekád může být problém obrovský

Každý měsíc vám z výplaty zmizí část peněz na sociální pojištění. Zaměstnanci platí 7,1 % z hrubé mzdy, zaměstnavatel odvádí dalších 24,8 %. Jenže ty peníze nejdou na žádný osobní účet - okamžitě se přerozdělují lidem, kteří důchod pobírají. Říká se tomu průběžný systém a funguje bez problémů za jedné podmínky: dost pracujících na každého důchodce. Jenže tohle Česko postupně ztrácí.

Tři problémy najednou

Zaprvé porodnost. V roce 2024 se v Česku narodilo historicky nejméně dětí, 84 311. Úhrnná plodnost klesla na 1,37 dítěte na ženu. Překonalo to dosavadní minimum z roku 1999 o více než pět tisíc dětí. Ke srovnání: v poválečném období se rodilo přes 200 tisíc dětí ročně. Za dvacet let tu tedy bude výrazně méně mladých lidí vstupujících na trh práce a do systému.

Zadruhé délka pobírání důchodu. V roce 1970 trávili lidé v důchodu průměrně 11 let. Dnes je to přes 24 let. Každý nový důchodce tedy stojí systém násobně víc než před padesáti lety a věk odchodu do důchodu se zatím příliš nezměnil.

Zatřetí silné generace. Do důchodu teprve nastupují Husákovy děti - generace narozené v 70. letech, kdy se v Česku rodilo přes 160 tisíc dětí ročně. Zatímco v roce 2020 připadalo na jednoho důchodce 3,5 pracujících, v roce 2050 budou připadat jen dva.

https://x.com/petr_zabza/status/2060970675267932580

Proč je letos přebytek?

Důchodový účet, který v roce 2023 vykázal deficit 72,8 miliard korun, se letos dostane do přebytku 15,6 miliardy. Na odvodech se vybere přes 737 miliard korun. Na důchodech se vyplatí přibližně 722 miliard. Za tímto výsledkem stojí silný růst nominálních mezd posledních let - vyšší platy znamenají vyšší odvody. Přispěly k tomu i reformní kroky předchozí vlády, která zpomalila tempo valorizací.

Jenže přebytek je dočasný. Studie z roku 2025 počítala s tím, že se důchodový rozpočet dostane v nejbližších letech do plusu bez ohledu na reformu. Přebytek je součást přirozeného cyklu, ne důkaz, že je systém v pořádku. Reálný stres přijde v době, kdy do důchodu nastoupí celé ročníky Husákových dětí a za nimi bude výrazně méně pracujících.

Co reforma udělala a co nová vláda chystá?

Fialova vláda v letech 2022–2024 přijala soubor parametrických změn, jejichž cílem bylo zpomalit zadlužování systému:

• postupné zvyšování důchodového věku z 65 na 67 let

• snížení tempa valorizací (z poloviny na třetinu růstu reálných mezd)

• zpřísnění předčasných odchodů do důchodu

• úprava výpočtu nových důchodů v letech 2026 až 2035

Podle odhadů Národní rozpočtové rady tato opatření ve 40. a 50. letech tohoto století sníží deficity důchodového účtu zhruba o 2 % HDP. Bez reformy hrozil deficit kolem roku 2060 ve výši přibližně 3,5 % HDP ročně. S reformou by měl být maximálně 1,5 % HDP - stále záporný, ale zvladatelný.

Nová vláda ANO ale část těchto opatření hodlá zrušit. Ministr práce Aleš Juchelka plánuje zastropovat důchodový věk na 65 letech a vrátit valorizaci z třetiny na polovinu růstu reálných mezd, zastropování věku ale nepřijde hned, až ve druhé vlně změn společně s úpravami pro náročné profese. Politicky srozumitelné. Fiskálně jde ale o krok zpět, a to v době, kdy se rodí nejméně dětí v historii.

Co to znamená v číslech?

Rozdíl mezi schodkem 1 % HDP a 2,5 % HDP ročně vypadá na papíře malý. V praxi je obrovský. Při deficitu okolo 1 % HDP a ekonomickém růstu 1,5 % ročně zůstane zadlužení Česka za sto let výrazně pod hranicí 100 % HDP. Při deficitu 2,5 % HDP - tedy pokud by se zrušila klíčová reformní opatření a ekonomika rostla pomalu - by dluh vůči HDP za sto let přesáhl 130 %. To je scénář, kde se výdaje na úroky začínají vymykat kontrole. Japonsko dnes funguje se zadlužením přes 200 % HDP, ale málokdo by to chtěl jako vzor.

Za sto let se toho hodně změní. Migrace může tlak částečně kompenzovat. Může přijít automatizace nebo AI. S ní možná i daně z robotické práce přispívající do systému. Na to se ale nedá spoléhat jako na plán. Demografický propad je naproti tomu jistota: děti, které se nenarodily v roce 2024, nebudou za 25 let platit odvody. To je matematika, ne předpověď.

Průběžný systém má svůj čas

Otázka, kdy přesně dojdou peníze na důchody, nemá přesnou odpověď. Záleží na ekonomickém růstu, na politických rozhodnutích o valorizacích, na mzdách a migraci.

„Systém je v přebytku a bude v přebytku dalších x let."

Aleš Juchelka, ministr práce a sociálních věcí po setkání s prezidentem

Jako investor si z toho beru jedno: průběžný systém vám důchod s vysokou pravděpodobností vyplatí. Otázka je, kolik to bude v reálné hodnotě za třicet let a zda to stačí. Spoléhat se na státní penzi jako na hlavní zdroj příjmu ve stáří je sázka na systém, který demograficky slábne. Dlouhodobý investiční produkt, penzijní spoření nebo vlastní portfolio nejsou jen bonus, jsou logickou reakcí na systém, jehož udržitelnost závisí na rozhodnutích příští vlády. Reforma na reformu to sice zpomalí, ale nezmění základní rovnici.