ČEZ míří k zestátnění za 1 800 korun na akcii. Vyplatí se sázka na stát?

Kdo se dnes ptá, jestli se vyplatí koupit akcie ČEZ, klade ve skutečnosti špatnou otázku. Ne proto, že by na fundamentech nezáleželo, ale proto, že aktuální příběh akcie se odehrává úplně jinde. ČEZ míří k plnému zestátnění a cena, za kterou k němu dojde, může být klidně o polovinu vyšší, než za kolik se akcie obchoduje dnes.

Akcie se v polovině července pohybují kolem 1 300 korun, tedy nedaleko úrovní, na které vyskočily po červnové valné hromadě. Při zhruba 538 milionech vydaných akcií to znamená tržní kapitalizaci kolem 700 miliard korun. Ještě v lednu se přitom akcie obchodovaly nad 1 300 korunami, v únoru po prvních politických signálech o zestátnění spadly na necelých 1 160 korun a od dubna zase postupně rostou, jak vláda skládá plán dohromady, jak popisuje Ekonomický deník.

Jak má zestátnění fungovat, aniž by to bolelo státní rozpočet

Vláda Andreje Babiše dlouho mluvila v hádankách, ale plán teď má jasné kontury. ČEZ nejdřív vyčlení nevýrobní části - prodej energií, distribuci, GasNet, ESCO i obchodování - do nové dceřiné společnosti. Tu akcionáři na červnové valné hromadě odsouhlasili, byznys by měl vzniknout v příštích měsících, byť kvůli tradingové části se má celý proces dotáhnout až v prvním čtvrtletí 2027, uvádí server Fintag.

ČEZ následně prodá menšinový podíl v nové firmě zahraničním investorům, klidně i infrastrukturním penzijním fondům, a získá tak stovky miliard korun. Za tyto peníze pak začne postupně skupovat vlastní akcie od menšinových akcionářů zbylého, čistě výrobního ČEZu. Jakmile se stát díky tomuto odkupu dostane přes 90 procent podílu, může přijít takzvaný squeeze-out - nucené vytěsnění zbylých drobných akcionářů za předem danou cenu.

Umím si představit cenu 1 800 korun, za určitých podmínek ale také 1 500 korun za akcii. Je to k diskuzi, ale určitě se počítá s nějakou prémií.

Michal Šnobr, minoritní akcionář ČEZ

Právě Šnobr je klíčovou postavou celého příběhu - dlouholetý kritik vedení firmy, který po červnové valné hromadě nečekaně chválil generálního ředitele Daniela Beneše za to, že plán konečně sedí. Podle jeho odhadu by se výsledná částka na vyplacení minoritářů mohla vyšplhat na 250 až 280 miliard korun, což při současném počtu volně obchodovaných akcií odpovídá ceně zhruba 1 550 až 1 750 korun za kus, popisuje server Investičníweb.

https://x.com/KarelHavlicek_/status/2062264252086263934

Proč ČEZu analytici najednou začali věřit?

Ještě loni na podzim platilo, že se akcie ČEZ obchodují nad průměrnou cílovou cenou analytiků - trh tehdy věřil víc než profesionálové. Po červnové valné hromadě se ale karty přeskládaly. Morgan Stanley zvýšil svůj cílový odhad z 880 na 1 250 korun prakticky ze dne na den a polský Trigon zvedl svůj cíl z 943 na 1 232 korun, všímá si server Finex.cz.

Logika je jednoduchá: ČEZ se dlouhodobě obchodoval s poměrem hodnoty firmy k EBITDA kolem 7,5násobku, zatímco podobná energetická a distribuční aktiva se v Evropě běžně prodávají za dvanácti- až patnáctinásobek. Pokud se prodejem podílu v nové dceřiné firmě tato hodnota skutečně "odemkne", může to samo o sobě znamenat nárůst o stovky korun na akcii - a to ještě bez jakékoli prémie za samotné vytěsnění.

Ne všichni ale sdílejí nadšení. Opozice dlouhodobě upozorňuje, že zestátněný ČEZ přestane vyplácet dividendy do státního rozpočtu a zvýší zadlužení skupiny v době, kdy firma stejně plánuje mezi lety 2025 a 2030 investovat přes 427 miliard korun do nových zdrojů a sítí.

Nedává to ekonomický smysl.

Lukáš Vlček, bývalý ministr průmyslu a obchodu

Dividenda, kterou nikdo neřeší, ale existuje

V celém příběhu o vytěsnění trochu zaniká, že ČEZ je pořád firma, která reálně vydělává a vyplácí dividendu. Za rok 2025 firma utržila čistý zisk 27,4 miliardy korun, meziročně o 1,7 miliardy méně, a akcionáři na červnové valné hromadě odsouhlasili dividendu 42 korun na akcii - nejméně za posledních několik let, naposledy byla nižší v roce 2019. Při ceně kolem 1 300 korun to znamená dividendový výnos zhruba 3,2 procenta, což na český dividendový titul není nijak závratné číslo, potvrzuje Fintag.

Jinými slovy - kdo dnes kupuje ČEZ kvůli pravidelné dividendě jako u klasické "utility" akcie, kupuje ho z čím dál slabšího důvodu. Skutečná hodnota, o kterou se dnes hraje, sedí jinde: v ceně, za kterou stát nakonec zbylé akcionáře vyplatí.

Co může celý plán zbrzdit

Přesně tady vzniká riziko, které se v nadšených odhadech ztrácí. Zaprvé, celý proces má podle vlády trvat rok a půl až dva roky a už teď je jasné, že se protáhne minimálně do roku 2027. Zadruhé, "spravedlivá cena" při případném nuceném vytěsnění se u veřejně obchodovaných firem obvykle počítá z průměrné tržní ceny za delší období nebo z nejvyšší ceny za poslední rok - tedy nemusí automaticky odpovídat tomu, co teď slibují politici nebo očekávají minoritáři.

Zatřetí, znalecké posudky určující tuto cenu bývají podle Šnobra i dalších pozorovatelů běžně předmětem sporů. A konečně, celá transakce stojí a padá na tom, že se skutečně podaří prodat podíl v nové dceřiné firmě za desítky až stovky miliard korun - pokud zájem investorů nebude takový, jak vedení ČEZ počítá, může se harmonogram i výsledná cena výrazně posunout.

Akcie ČEZ tak dnes nejsou primárně sázkou na ceny elektřiny, jádro nebo evropskou energetiku. Jsou sázkou na to, že český stát dotáhne slíbený plán do konce a zaplatí za to, co si slibuje - podle vlastních slov ministra průmyslu Karla Havlíčka klidně čtvrt bilionu korun.