4 finanční produkty, které se tváří jako spoření, ale spoření nejsou

Co mají společné produkty, které si říkají spoření

Čtyři produkty popsané dál v textu - investiční životní pojištění, kapitálové životní pojištění, stavební spoření s vysokými poplatky a strukturované produkty prodávané jako 'jistota s vyšším výnosem' - spojuje jedna vlastnost. Slovo spoření nebo jistota v jejich marketingu nekoresponduje s tím, co je psáno v sazebníku a pojistných podmínkách.

Ve skutečnosti jde ve všech čtyřech případech o kombinaci pojištění, investice nebo derivátu, kde klient nese větší část rizika, než by čekal, a kde poplatková struktura, vázací doba a podmínky garance rozhodují o skutečném výnosu mnohem víc než nominální úroková sazba v reklamě.

Poznat tyto produkty jde podle tří signálů ve smluvních podmínkách: jak vysoké jsou počáteční a průběžné poplatky, jak dlouho jsou peníze nedostupné bez sankce a co přesně je garantováno - zda celá vložená částka, jen její část, nebo jen minimální nenulový výnos.

„Pojištění a investování nejde dohromady."

poradenská firma Benestante

Tento postřeh se týká především prvních dvou produktů z výběru, ale v širším smyslu platí pro všechny čtyři - kombinace ochrany a zhodnocení v jednom produktu obvykle znamená, že klient platí za obojí najednou, a to draze.

Investiční životní pojištění: poplatky sežerou až 30-60 % plateb v prvních letech

Investiční životní pojištění (IŽP) spojuje rizikové pojištění pro případ smrti nebo úrazu s investováním do podílových fondů. Investiční riziko přitom nese výhradně klient, výnos nikdo negarantuje a návratnost může být klidně nulová, na což upozorňuje Česká asociace pojišťoven i ČNB, jak popisuje blog Moje finanční svoboda.

Podle Money Spotu mohou poplatky sežrat 30 až 60 % vložených peněz v prvních letech smlouvy. U jednoho konkrétního případu sjednaného v roce 2012 šlo první dva roky téměř 80 % plateb pouze na provizi prodejci a poplatky pojišťovně - klient tak prakticky nic neinvestoval, pouze platil za zprostředkování.

„Poplatky mohou sežrat 30-60 % vložených peněz v prvních letech."

Money Spot

Po skandálech s asymetrickými provizemi mezi lety 2010 a 2018 se trh IŽP pročistil a pojišťovny ho dnes spíše utlumují. Zásadní ránu mu podle stejného zdroje zasadil rok 2024, kdy stát zavedl Dlouhodobý investiční produkt (DIP) s výrazně nižšími poplatky. Rozdíl mezi roční nákladovostí 0,2 % u ETF nebo DIPu a 2,5 % u IŽP dělá za 30 let při stejném vkladu rozdíl v řádu statisíců korun.

Ve smlouvě je potřeba hledat strukturu počátečních a alokačních poplatků v prvních dvou až třech letech a celkovou roční nákladovost fondu (TER) - pokud přesahuje 2 %, jde o výrazně dražší variantu než běžné ETF v rámci DIPu.

Kapitálové životní pojištění: o strategii rozhoduje pojišťovna, ne klient

U kapitálového životního pojištění klient nevolí investiční strategii - tu určuje pojišťovna tak, aby po odečtení poplatků za investování zůstalo alespoň nulové zhodnocení. Zhodnocují se navíc jen prostředky, které zbydou z platby po odečtení nákladů na pojistné, jak vysvětluje Skrblik.cz.

Za daňový odpočet u tohoto produktu se platí podmínkou známou jako 60+60 - smlouva musí trvat alespoň 60 měsíců a minimálně do 60 let věku pojištěného. Pokud klient smlouvu zruší dřív, o daňovou výhodu přijde a často musí dodatečně dodanit už uplatněné odpočty.

Další past se skrývá v převodu pojistky k jiné pojišťovně - podle Skrblik.cz se při takovém přechodu trvání pojištění počítá od nuly, což znovu ovlivňuje výhodnost i výši poplatků. Ve smlouvě proto stojí za to hledat právě tuto klauzuli o přerušení kontinuity při přechodu, protože v praxi znamená restart všech počátečních nákladů.

Stavební spoření: garantovaný úrok jen kolem 1 %, zbytek je podmíněný bonus

Marketingově prezentované zhodnocení stavebního spoření ve výši 4 až 5,3 % tvoří především státní podpora, která je omezena na maximálně 1 000 Kč ročně, a podmíněné bonusy. Základní garantovaný úrok se přitom pohybuje kolem 1 % ročně, jak uvádí Fondee.

Pro srovnání, základní sazba ČNB je od června 2026 na úrovni 3,75 % a nejlepší spořicí účty nabízejí okolo 4 %. Stavební spořitelny na vkladech ale připisují základní úrok jen kolem 1 %, takže bez státní podpory a bonusů produkt v podstatě prohrává i s běžným spořicím účtem.

Bonusy navíc mizí. Stavební spořitelna České spořitelny, Buřinka, ukončila bonus ve výši státní podpory, který lákal klienty od srpna 2023, čímž se snížila atraktivita jejích standardních tarifů, jak popisuje Banky.cz.

Poplatek za vedení účtu se pohybuje kolem 300 Kč ročně. U vkladu okolo 1 200 Kč měsíčně tak může ukousnout až polovinu roční státní podpory. Kdo navíc smlouvu zruší před uplynutím šestileté vázací doby, přijde o celou státní podporu a zaplatí spořitelně poplatek, který se obvykle pohybuje mezi 0,5 % a 1 % z cílové částky - u Raiffeisen stavební spořitelny činí standardní poplatek za předčasné ukončení přesně 1 % z cílové částky, jak potvrzuje RSTS.cz. Ve smlouvě je tedy klíčové sledovat výši cílové částky, ze které se sankce počítá, ne z aktuálně naspořené sumy.

Strukturované produkty: ochrana kapitálu jen na konci a riziko emitenta

Strukturované produkty s takzvaným garantovaným výnosem obvykle zaručují jen minimální výnos nebo návratnost vložené jistiny, a je vždy nutné prověřit, co přesně je zaručeno a jak minimální výnos ovlivňují poplatky, upozorňuje Peníze.cz.

Ochrana kapitálu se navíc obvykle uplatní až na konci doby platnosti produktu a v závislosti na konkrétních podmínkách může být výrazně nižší než 100 % investovaného kapitálu. K tomu se přidává riziko emitenta - pokud instituce, která produkt vydala, zkrachuje, ochrana kapitálu nemusí platit vůbec, jak popisuje riziková dokumentace LYNX Broker.

„Slovo garantováno v prospektu strukturovaného produktu nikdy neznamená totéž co garance u bankovního vkladu - je potřeba dohledat, co přesně a za jakou cenu je kryto."

Další praktickou překážkou je dostupnost a likvidita. Nejnižší možná investice do strukturovaného dluhopisu u jednoho z poskytovatelů je rovna nebo vyšší než 50 000 EUR, což jasně ukazuje na to, že jde o produkt nedostupný běžným drobným střadatelům, jak uvádí IBIL.cz. Prodej před splatností navíc často probíhá se ztrátou, protože sekundární trh pro tyto produkty je omezený. Ve smluvních podmínkách je proto potřeba hledat konkrétní procento ochrany jistiny, podmínky předčasného odkupu a bonitu emitenta - ne jen slovo garance v marketingovém letáku.

Alternativa s nižšími poplatky: DIP a efektivní zdanění dividend

Transparentnější cestou k dlouhodobému zhodnocení je Dlouhodobý investiční produkt (DIP), který umožňuje snížit základ daně investováním až o 48 000 Kč ročně. Při 15% sazbě daně to znamená úsporu až 7 200 Kč ročně, jak uvádí Komerční banka. Podmínkou je, že vklady musí zůstat v DIP alespoň do 60 let věku a nelze je vybrat dříve než po deseti letech (120 měsících) od založení smlouvy - vázací doba tedy existuje i tady, ale je jasně daná zákonem, ne skrytá v sazebníku.

Kdo v rámci DIP nebo běžného investičního účtu drží zahraniční akcie, měl by řešit i zdanění dividend. Bez podepsaného formuláře W-8BEN se u dividend z USA strhává srážková daň 30 %, s podepsaným formulářem klesá na smluvní sazbu 15 % podle smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi ČR a USA, jak vysvětluje Fisco.cz. U německých dividend se standardně uplatňuje srážková daň 26,375 %, přičemž v českém daňovém přiznání lze započítat maximálně 15 %, takže efektivní zdanění je pro českého investora vyšší než u domácích titulů, upozorňuje E15.

Kdo se chce vyhnout průběžnému danění dividend úplně, může sáhnout po akumulačních ETF, které dividendy nevyplácí, ale reinvestuje je uvnitř fondu. Daňová povinnost pak nastává až při prodeji podílů, a to po splnění tříletého časového testu, jak popisuje Pocitator.cz. Pro srovnání nákladovosti a vázací doby jednotlivých produktů slouží následující přehled:

Produkt, který se v názvu tváří jako spoření, je tedy potřeba posuzovat podle sazebníku, pojistných podmínek nebo prospektu - ne podle marketingového slova v jeho názvu.