5 finančních chyb, které dělá skoro každý zaměstnanec. Ty nejdražší nejsou v nákupním košíku

Chyba 1: Žádná finanční rezerva

Toto je základ, o kterém se mluví pořád, a přesto zůstává nesplněným úkolem. Zhruba třetina Čechů má finanční rezervu na alespoň tři měsíce výdajů. To znamená, že dvě třetiny domácností by při ztrátě zaměstnání nebo neočekávaném výdaji za desetitisíce korun začaly okamžitě řešit, jak zaplatit nájem.

Proč to většina lidí odkládá? Nejčastěji se říká, že na to prostě nezbývá. Jenže problém je jiný: lidé nespoří systematicky, ale ze zbytků. A ze zbytků se dlouhodobě nespoří téměř nikdy.

Správný přístup je opačný, odložit rezervu hned po výplatě, ne na konci měsíce.

Doporučovaný cíl jsou tři až šest měsíčních výdajů uložených na spořicím účtu, tedy prostředky okamžitě dostupné. Rodina s výdaji 40 000 Kč měsíčně by měla mít stranou 120 000 až 240 000 Kč. Tohle číslo vypadá děsivě, ale není cílem od prvního měsíce, je cílem do dvou let, pokud odkládáte konzistentně.

Bez rezervy každá investice i každý plán ztratí smysl, při první krizi sáhnete právě na ty peníze, které měly pracovat dlouhodobě.

Chyba 2: Ignorování příspěvku zaměstnavatele

Toto je pravděpodobně nejdražší chyba v celém seznamu, protože jde o peníze, které vám někdo nabízí zadarmo.

Příspěvek zaměstnavatele na penzijní spoření v současnosti pobírá necelá třetina lidí, kteří mají penzijní spoření, konkrétně 1,2 milionu ze 4,2 milionu klientů penzijních společností. Průměrný příspěvek zaměstnavatele přitom na konci roku 2023 dosahoval zhruba 1 200 korun měsíčně.

Čísla jsou přímočará: 1 200 Kč měsíčně je 14 400 Kč ročně. Za 30 let práce při průměrném zhodnocení 5 % ročně jde o více než 950 000 korun. Tohle si lidé nechávají utéct jen proto, že se neptají.

Pro zaměstnavatele jsou tyto příspěvky daňovým nákladem - v praxi proto firmám vychází lépe dát zaměstnanci benefit formou příspěvku na penzijko než mu o stejnou částku zvýšit mzdu. Pro zaměstnance je rozdíl přímočarý: příspěvek na penzi dostanete v plné výši, zatímco z navýšení mzdy část spolknou odvody a daň.

Pokud nevíte, jestli váš zaměstnavatel přispívá, zeptejte se přímo u něj. Pokud benefit nabízí a vy ho nevyužíváte, napravte to tento měsíc.

Chyba 3: Konzervativní fond v penzijním spoření

Tohle je chyba, která bolí pomalu a nenápadně, proto ji většina lidí nikdy nezaznamená.

Velká část Čechů má penzijní spoření v konzervativním nebo takzvaném transformovaném fondu (starém penzijním připojištění). Tyto fondy garantují, že neprodělají, reálně pak generují roční výnos mezi jedním a dvěma procenty. Inflace přitom v posledních třech letech průměrně přesáhla pět procent ročně. Výsledek: peníze na penzi reálně ztrácejí hodnotu, i když nominálně „rostou".

Srovnání za rok 2024 mluví jasně: všechny účastnické fondy doplňkového penzijního spoření, které měly podíl akcií, tedy vyvážené nebo dynamické strategie, překonaly šestiprocentní zhodnocení. Nejlepší výsledek dosáhl 30,3 procenta.

Konzervativní fond je sice psychologicky bezpečný, ale finančně velmi nevýhodný pro kohokoli, komu do důchodu zbývá 15 a více let. Čím delší je investiční horizont, tím méně na krátkodobých výkyvech záleží a tím větší roli hrají průměrné roční výnosy. Přechod do dynamického nebo vyváženého fondu je přitom ve většině penzijních společností zdarma.

Chyba 4: Spoléhání pouze na státní důchod

Při 45 letech pojištění a průměrné mzdě roku 2025 ve výši 49 215 Kč vychází starobní důchod na přibližně 24 091 Kč, hrubý náhradový poměr tedy činí zhruba 49 % osobního vyměřovacího základu.

Jinými slovy, průměrný zaměstnanec může při odchodu do důchodu počítat s tím, že mu stát vyplatí zhruba polovinu dosavadního příjmu. Přitom na celostátní průměr dvě třetiny zaměstnanců nedosáhnou. Pro mnohé bude náhradový poměr ještě nižší.

Státní důchod byl vždy zamýšlen jako základna, ne jako kompletní příjem v penzi. Problém je, že pro velkou část Čechů je to jediný zdroj. Přitom možnosti existují:

• DPS (doplňkové penzijní spoření): státní příspěvek až 340 Kč měsíčně při vlastní úložce 1 700 Kč

• DIP (dlouhodobý investiční produkt): daňový odpočet až 48 000 Kč ročně, možnost investovat přímo do akcií a ETF

• Příspěvek zaměstnavatele: viz chyba číslo 2; lze kombinovat s oběma produkty

Klíčové je začít brzy. Kdo začne spořit na důchod ve 25 letech a odkládá 2 000 Kč měsíčně při průměrném výnosu 7 % ročně, má při odchodu do důchodu ve 65 letech naspořeno přes 5 milionů korun. Kdo začne ve 40 letech za stejných podmínek, skončí s přibližně 1,3 milionu. Čas je zde silnějším faktorem než výše úložky.

Chyba 5: Neřešení daňového přiznání a ročního zúčtování

Tohle je chyba, která stojí peníze přesně jednou ročně a přesto se opakuje pravidelně.

Zaměstnanci si velmi často nechají roční zúčtování daně udělat automaticky od zaměstnavatele a tím přicházejí o odpočty, na které mají nárok. Typické případy, které se v praxi přehlíží:

• Úroky z hypotéky: odpočet až 150 000 Kč ročně od základu daně

• Příspěvky na DIP nebo DPS nad základní úložku: odpočet až 48 000 Kč ročně

• Dary: odpočet od 2 % základu daně nebo minimálně 1 000 Kč

• Zaplacené životní pojištění (splňující podmínky)

Průzkum Ministerstva financí z roku 2025 ukázal, že většina lidí o daňových odpočtech ví, ale aktivně je nevyužívá. Důvod bývá prostý: automatické roční zúčtování od zaměstnavatele je pohodlnější než samostatné daňové přiznání, i když vychází hůř.

Samostatné daňové přiznání dává smysl každému, kdo má hypotéku, investuje do DIP, pobírá příjmy z více zdrojů nebo má jiné odpočitatelné náklady. Vyplnění přiznání při standardní situaci zabere hodinu. Vrácená daň může být v řádu desítek tisíc korun.

Co mají tyto chyby společného?

Žádná z nich není technicky složitá. Není potřeba sledovat trhy, rozumět opcím ani vybírat správné akcie. Jsou to rozhodnutí, která se opakují každý měsíc a jejichž cena roste s každým odloženým rokem.

Tři čtvrtiny Čechů dnes využívají spořicí účet, jenže spořicí účet sám o sobě majetek nebuduje. Jeho výnosy inflaci pouze kopírují nebo za ní zaostávají. Spořicí účet je dobrý sluha jako rezerva, ale špatný pán jako jediná finanční strategie.

Spoření a investování nejsou věci pro lidi s volným kapitálem. Jsou to návyky, které buď vytvoříte brzy, nebo zaplatíte za jejich absenci pozdě.