Kdo deset let posílal 2 000 korun měsíčně do akcií, má dnes přes půl milionu. Nikdy přitom nemusel hádat, kdy nakoupit

Scénář, který zná většina lidí s čerstvě otevřeným účtem u brokera: peníze leží na účtu, graf indexu je u maxima a hlava říká: počkám, až to spadne. Jenže kdo takhle přemýšlel v říjnu 2016, čeká dodnes. A připravil se o výnos, který mezitím získal i ten nejméně nadaný investor na světě: člověk, který prostě každý měsíc koupil za 2 000 korun a nedíval se na cenu.

Co se stalo s 2 000 korunami měsíčně

Vezměme nejobyčejnější možný scénář. Investor si v říjnu 2016 nastaví trvalý příkaz a každý měsíc kupuje za 2 000 Kč fond kopírující americký index S&P 500, tedy 500 největších firem v USA. Nikdy nic neprodá, dividendy nechává reinvestovat, na cenu se nedívá. Po deseti letech, v říjnu 2026, má vloženo 240 000 Kč.

Podle měsíčních cen fondu SPDR S&P 500 ETF $SPY a ročních průměrných kurzů dolaru má dnes jeho portfolio hodnotu zhruba 530 000 Kč. Více než dvojnásobek toho, co poslal. Bez poplatků a daní, ty by výsledek o něco snížily, ale ne o řád.

Tenhle investor přitom nakupoval i v momentech, které tehdy vypadaly jako nejhorší možné:

• v prosinci 2018, kdy index spadl o pětinu

• v březnu 2020, kdy covid srazil trh o třetinu za měsíc

• celý rok 2022, kdy index ztratil čtvrtinu a kupoval každý měsíc dráž, než by koupil o měsíc později

A přesto: ani v jednom z těchto okamžiků nebyl v mínusu. V říjnu 2022, kdy trh ležel hluboko pod maximem a noviny psaly o medvědím trhu, měl vloženo 144 000 Kč a portfolio mělo hodnotu přibližně 197 000 Kč. Zisk se mu sice za rok smrskl ze 70 000 na 53 000 korun, ale pořád byl v plusu. Propad, kterého se všichni báli, pro něj znamenal jen to, že za stejné 2 000 Kč nakoupil víc podílů.

Co se stalo s tím, kdo čekal na propad

Teď druhý typ investora. Ten samý říjen 2016, ale v hlavě má větu "trh je u maxima, počkám na pořádný propad". Peníze si poctivě odkládá bokem, na účet. Opravdu velký propad, tedy aspoň 20 % od vrcholu, přijde až v březnu 2020. Tam má nervy z oceli, nasype naspořených 82 000 Kč v jediném dni na konci března 2020 a od té doby také kupuje za 2 000 Kč měsíčně.

Trefil dno covidové krize. Takovou trefu zvládne jeden z tisíce, a i tak spíš náhodou. Kolik má dnes? Přibližně 524 000 Kč.

Tedy prakticky stejně jako nudný investor s trvalým příkazem, který neudělal nic. Tři a půl roku nervů, sledování grafů a odolávání pokušení, aby nakonec dopadl o pár tisíc hůř než člověk, který na trh ani nekoukal.

A kdyby ten odvážný investor v březnu 2020 ztuhl, což se při propadu o třetinu stává většině lidí, a nasadil jen těch 2 000 měsíčně? Měl by dnes asi 270 000 Kč v akciích plus 82 000 Kč v hotovosti, která za deset let ztratila kus kupní síly. Dohromady o zhruba 180 000 Kč méně než nudný investor.

Proč to funguje i pro toho, kdo má smůlu

Není to náhoda jednoho desetiletí. Analytici z Schwab Center for Financial Research přepočítali, jak by za 20 let (2005 až 2024) dopadlo pět investorů, kteří každý rok dostali 2 000 dolarů. Jeden je vždy investoval přesně na ročním dně, druhý hned první obchodní den roku, třetí je rozložil do dvanácti měsíčních nákupů, čtvrtý měl takovou smůlu, že je vždy vložil na ročním maximu. Pátý čekal na lepší příležitost a nechal peníze v hotovosti.

Výsledek studie: dokonalý časovač skončil se 186 077 dolary, investor s měsíčními nákupy se 166 591 dolary a smolař, který kupoval vždy na vrcholu, se 151 343 dolary. Ten, kdo čekal, měl 47 357 dolarů. I největší smolař na trhu tedy vydělal třikrát víc než ten, kdo čekal na správný moment.

"Náklady na čekání na dokonalý okamžik k investování zpravidla převyšují přínos i naprosto dokonalého načasování. A protože dokonale načasovat trh je téměř nemožné, nejlepší strategií pro většinu z nás je o načasování se vůbec nepokoušet."

Schwab Center for Financial Research, studie Does Market Timing Work?, 2025

Studie prošla všech 80 dvacetiletých období od roku 1926. V 70 z nich bylo pořadí úplně stejné. Čekání na lepší cenu neskončilo poslední ani v jednom.

Hlavní výhoda není v matematice

Čistě početně je pravidelné investování dokonce mírně horší než vložit všechno hned. Vanguard v analýze dat od roku 1976 spočítal, že jednorázová investice porazila postupné nakupování v 68 % případů, protože trh prostě většinu času roste a každý odložený nákup je dražší.

Jenže drtivá většina lidí žádnou velkou sumu nemá. Má výplatu. A pro ně je trvalý příkaz jediný způsob, jak investovat bez rozhodování, což je přesně to, v čem lidé selhávají.

"Konzistentně nakupujte levný indexový fond na S&P 500. Myslím, že to dává největší smysl prakticky vždycky. Kupujte ho v dobrých i zlých časech, a hlavně v těch zlých."

Warren Buffett, předseda Berkshire Hathaway, v televizním rozhovoru v roce 2017

Trvalý příkaz řeší tři věci, na kterých začátečníci ztroskotají. Odstraňuje otázku "kdy", protože nákup proběhne bez ohledu na náladu na trhu. Dělá z propadu výhodu, protože za stejné peníze koupíte víc. A hlavně: vyřadí z hry emoce. V březnu 2020 si prodejní tlačítko rozmyslel málokdo, kdo musel aktivně kliknout na "koupit". Trvalý příkaz nekliká, prostě nakoupí.

Na co si dát pozor

Posledních deset let bylo pro americké akcie mimořádných. Index S&P 500 i s dividendami rostl v dolarech o více než 15 % ročně, dlouhodobý průměr je kolem 10 %. Při průměrném výnosu 7 % ročně by stejných 2 000 Kč měsíčně za deset let vyrostlo na zhruba 346 000 Kč, při 10 % na 410 000 Kč. Pořád výrazně víc než 240 000 Kč na spořicím účtu, ale ne dvojnásobek.

Druhá věc je koruna. Český investor kupuje dolarové akcie za koruny a koruna za deset let k dolaru zhruba o desetinu posílila. Náš propočet s tím počítá, proto je výsledek 530 000 Kč, a ne 550 000 Kč, které by vyšly čistě v dolarech. Může to fungovat i obráceně.

A třetí: strategie funguje jen tehdy, když se nepřeruší. Kdo trvalý příkaz zruší při prvním propadu, přijde přesně o ty měsíce, ve kterých se nakupovalo nejlevněji. Pravidelné investování není chytrá strategie. Je to strategie, která nevyžaduje být chytrý. A právě proto za posledních deset let porazila většinu těch, kteří chytří být chtěli.