Pět akcií je hazard, padesát zbytečná práce. Kolik titulů stačí, aby vás jedna špatná volba nebolela?

Typické první portfolio vypadá vždycky stejně. Apple, Microsoft, Nvidia, Tesla a Amazon. Pět firem, které každý zná, každá dostane pětinu peněz a majitel má pocit, že diverzifikoval. V roce 2022 pak zjistil, co to znamená, když je "pět akcií" ve skutečnosti jedna sázka. Tesla $TSLA ztratila přes 65 %, Nvidia $NVDA a Amazon $AMZN zhruba 50 %, Microsoft $MSFT 28 % a Apple $AAPL 26 %. Celé portfolio spadlo o více než 40 %, zatímco index S&P 500 o 19 %.

Není to argument proti těmhle firmám, všechny se z propadu zotavily. Je to ukázka toho, že počet akcií sám o sobě nic neřeší. Záleží na tom, kolik jich je a jak moc se liší.

Proč je jedna akcie loterie, i když je to velká firma

Většina lidí si představuje, že typická akcie v dlouhém období zhruba kopíruje trh. Data říkají něco jiného. Hendrik Bessembinder z Arizona State University prošel výnosy téměř 26 000 amerických akcií od roku 1926 a zjistil, že celé bohatství, které akciový trh vytvořil nad výnos státních pokladničních poukázek, vyrobilo pouhých 4 % firem. Zbylých 96 % se v součtu nevyplatilo víc než bezrizikové uložení peněz. A 58 % akcií za celou dobu své existence pokladniční poukázky vůbec nepřekonalo.

"Výsledky pomáhají vysvětlit, proč aktivní strategie, které bývají špatně diverzifikované, nejčastěji zaostávají za trhem."

Hendrik Bessembinder, profesor financí, Arizona State University, studie Do Stocks Outperform Treasury Bills?

Jinak řečeno: trh jako celek roste, protože hrstka vítězů vydělá tolik, že zaplatí ztráty všech ostatních. Kdo drží jen pár titulů, hraje o to, jestli si mezi ně náhodou vybral některého z vítězů. A pravděpodobnost nehraje v jeho prospěch.

Čtyři z deseti akcií se z propadu nikdy nevrátí

Ještě tvrdší čísla přinesla analýza J.P. Morgan, která prošla všechny firmy z indexu Russell 3000 (zhruba 13 000 společností) od roku 1980. Dvě třetiny z nich zaostaly za indexem. Medián akcie, tedy ta prostřední, vynesla od uvedení na burzu o 54 % méně než index. A čtyři z deseti zažily to, čemu banka říká katastrofická ztráta.

"Zhruba 40 % všech akcií utrpělo trvalý pokles o 70 a více procent ze své maximální hodnoty."

Michael Cembalest, J.P. Morgan Asset Management, zpráva The Agony and the Ecstasy

Trvalý znamená, že se cena akcie už nikdy nevrátila. Nejde o startupy z garáže, jde o firmy z indexu, který pokrývá 98 % americké burzy. Pro začátečníka s pěti tituly to má jednoduchý důsledek: statisticky je docela pravděpodobné, že jedna z jeho pěti akcií skončí jako trvalá ztráta. A při pětinové váze to znamená minus 14 % z celého portfolia, které musí ostatní čtyři firmy nejdřív dohnat, než se vůbec dostane na nulu.

Tady je matematika toho, co udělá jedna ztráta 70 % s portfoliem podle počtu stejně vážených akcií:

• 1 akcie: portfolio ztrácí 70 %

• 5 akcií: portfolio ztrácí 14 %

• 10 akcií: portfolio ztrácí 7 %

• 20 akcií: portfolio ztrácí 3,5 %

• 30 akcií: portfolio ztrácí 2,3 %

Mezi pěti a dvaceti akciemi se riziko jedné chyby zmenší čtyřikrát. Mezi dvaceti a třiceti už jen o procento. Právě proto se číslo 20 až 30 tak často opakuje.

Co říká věda: deset nestačí, třicet je minimum

Starší učebnice tvrdily, že deset akcií odstraní většinu rizika spojeného s jednotlivými firmami. Meir Statman ze Santa Clara University tohle pravidlo v roce 1987 přepočítal i s náklady a dospěl k tomu, že dobře diverzifikované portfolio náhodně vybraných akcií musí mít nejméně 30 titulů, u konzervativnějšího investora dokonce 40.

Třicet akcií ale pro běžného člověka s výplatou a večerní půlhodinou na investování není realistické. Nejde jen o to je koupit. Jde o to je sledovat: číst výsledky, chápat, proč cena padá, a umět rozlišit přechodný problém od trvalého. U třiceti firem to nikdo při zaměstnání nezvládne, a portfolio, kterému nerozumíte, prodáte při prvním propadu v panice.

A je tu ještě jedna past. Kdo drží padesát akcií, které si sám vybral, nakonec stejně jen kopíruje trh, jen s horším výsledkem. Každý nákup stojí poplatek, každý titul čas a výsledek je index poskládaný ručně, obvykle s menším výnosem, než má ETF za pár desetin procenta ročně.

Praktická odpověď: jádro a satelity

Z toho plyne kompromis, ke kterému se dostane většina zkušených drobných investorů. Jádro portfolia, typicky 70 až 90 % peněz, tvoří jeden nebo dva široké indexové fondy, třeba ETF na celý svět nebo na S&P 500. Tím máte stovky až tisíce firem a riziko jedné katastrofy řeší fond za vás. Zbytek, 10 až 30 %, jsou jednotlivé akcie, které vás baví a kterým rozumíte.

Pro tu akciovou část se osvědčila dvě jednoduchá pravidla:

• Žádná akcie nad 5 % celého portfolia. Když jedna spadne o 70 %, ztratíte 3,5 % a spíte dál.

• Žádné dvě akcie se stejným rizikem. Pět technologických firem z USA je jedna sázka na jednu věc, jak ukázal rok 2022. Banka, výrobce léků, energetika a softwarová firma reagují na stejné zprávy různě, a o to jde.

Z toho vychází obvykle 5 až 10 jednotlivých akcií vedle ETF. Dost na to, aby portfolio mělo osobní tvář a jedna chyba nebolela. Málo na to, aby se to dalo sledovat.

Pro začátečníka je to vlastně dobrá zpráva. Nemusí umět analyzovat firmy, aby na burze vydělal. Stačí, aby si pořídil tolik akcií, kolik zvládne sledovat, a zbytek nechal na indexu. Pět akcií není portfolio, je to tip. Padesát není portfolio, je to práce na plný úvazek. Někde mezi tím, s ETF jako základem, leží to, co vydrží i rok, jako byl ten 2022.