Nenápadný uklízeč naspořil téměř 200 milionů korun, aniž by to kdokoliv tušil. Jak to dokázal?

Když v roce 2014 zemřel ve vermontském městečku Brattleboro dvaadevadesátiletý Ronald Read, nikdo z jeho sousedů netušil, že právě pohřbili multimilionáře. Celý život pracoval jako obsluha benzinky a později jako uklízeč v obchodním domě. Jezdil ojetým Toyota Yarisem, kabát si spínal zavíracími špendlíky a dřevo na zimu si štípal sám i po devadesátce.

Pak právníci otevřeli jeho bankovní schránku. Byl v ní třináct centimetrů vysoký štos akciových certifikátů. Celková hodnota pozůstalosti: 8 milionů dolarů. Většinu odkázal místní nemocnici a knihovně, jak tehdy informovala CNBC.

Readův příběh není kuriozita. Je to čistá ukázka mechanismu, který funguje u tisíců lidí s docela obyčejným příjmem. A který u mnohem většího počtu lidí nefunguje vůbec.

95 akcií a žádný diplom

Read neměl finanční vzdělání, neměl poradce a nikdy nevydělával víc než pár desítek tisíc dolarů ročně. Do investování se pustil sám: chodil do veřejné knihovny, četl výroční zprávy a kupoval akcie firem, jejichž byznysu rozuměl.

V době smrti držel nejméně 95 akcií, a to velmi nudných. Wells Fargo $WFC, Procter & Gamble $PG, Colgate-Palmolive $CL, Johnson & Johnson $JNJ, J.M. Smucker $SJM. Žádné horké tipy, žádné časování trhu. Akcie energetické firmy Pacific Gas & Electric koupil v roce 1959 a držel je až do smrti.

Podstatné je, co dělal s dividendami: reinvestoval je. A podstatné je i to, co nedělal. Neprodával při poklesech, nepřeskakoval mezi módními sektory a neutrácel za věci, které by mu vylepšily image před sousedy.

"Bohatství je to, co nevidíte. Utrácet peníze proto, abyste lidem ukázali, kolik jich máte, je nejrychlejší cesta k tomu, mít jich méně."

Morgan Housel, autor knihy Psychologie peněz

Co ukázal průzkum deseti tisíc milionářů

Že Read nebyl statistická anomálie, potvrzuje největší průzkum svého druhu. Společnost Ramsey Solutions vyzpovídala více než 10 000 amerických milionářů a výsledky popisuje na svém webu. Rozbíjejí hned několik mýtů:

• 79 % z nich nedostalo vůbec žádné dědictví. Milion dolarů a víc zdědila jen 3 %.

• Třetina nikdy v životě nevydělala víc než 100 000 dolarů ročně. Pouze 31 % mělo takový průměrný příjem za celou kariéru.

• Jen 15 % kdy zastávalo vrcholovou manažerskou pozici.

• Mezi pěti nejčastějšími profesemi jsou inženýři, účetní, manažeři, právníci a učitelé.

• 94 % uvedlo, že žijí pod svými možnostmi, a téměř tři čtvrtiny nikdy nedlužily na kreditní kartě.

Poslední dva body jsou celý recept. Ne příjem, ale rozdíl mezi příjmem a výdaji, a to, kam tento rozdíl každý měsíc odchází. Osm z deseti milionářů v průzkumu pravidelně investovalo přes zaměstnanecký penzijní plán, tedy automaticky, bez rozhodování a bez ohledu na náladu na trzích.

Spořit nestačí, peníze musí pracovat

Tady se cesty rozdělují. Spousta lidí umí odkládat, ale odložené peníze nechá ležet tam, kde nic nevydělají. To je nejdražší chyba z celého seznamu.

Modelový příklad: odkládáte 5 000 korun měsíčně po dobu 30 let. Celkem vložíte 1,8 milionu korun.

• Na běžném účtu s úrokem blízkým nule skončíte zhruba na 1,85 milionu, a to ještě před započtením inflace, která reálnou hodnotu srazí o desítky procent.

• Při průměrném ročním výnosu 7 %, což je konzervativní odhad pod dlouhodobým průměrem amerického akciového indexu S&P 500, skončíte na přibližně 6,1 milionu korun.

Stejné peníze, stejná disciplína, trojnásobný výsledek. Rozdíl dělá jen to, jestli úspory sedí v bance, nebo v podílu na firmách.

Že to není teorie, ukazují čerstvá čísla z USA. Správce penzijních účtů Fidelity hlásí rekordních 769 000 klientů, kteří mají na svém penzijním účtu 401(k) přes milion dolarů. Za jediné čtvrtletí jich přibylo 19 %, uvádí CBS News. Pomohl silný trh, index S&P 500 přidal ve druhém kvartálu 15 %. Ale pomohlo i to, že lidé nepřestali přispívat: průměrná míra spoření zůstala na rekordních 9,6 % z platu.

"Jsme skutečně povzbuzeni, protože navzdory všemu, co se během roku 2026 stalo, vidíme stabilní míru spoření. Nevidíme, že by lidé omezovali, kolik posílají na svá 401(k)."

Michael Shamrell, viceprezident Fidelity Investments

Češi mají biliony, ale sedí na špatném místě

V Česku se rozdíl mezi spořením a investováním ukazuje v obřím měřítku. Objem investic tuzemských domácností loni podle Asociace pro kapitálový trh vzrostl o 540 miliard korun na více než 3,7 bilionu, jak informoval Forbes. Byl to třetí rekordní rok v řadě a objem peněz ve fondech se za tři roky téměř zdvojnásobil.

"Z našich průzkumů plyne, že jednoznačným důvodem, proč lidé investují, je zajištění na penzi a zajištění dětí. Za poslední tři roky vidíme velký posun od motivace v podobě inflace."

Jana Brodani, výkonná ředitelka AKAT

Jenže i přes tento růst leží většina úspor českých domácností stále na bankovních účtech, kde se hodnota reálně ztrácí. A vypovídající je jedno srovnání: státem podporovaný dlouhodobý investiční produkt (DIP) má po dvou letech existence průměrný majetek 36 000 korun na smlouvu. Penzijní fondy po dvaceti letech na trhu 165 000 korun. Většina lidí tedy sice nástroj má, ale posílá do něj částky, které nikdy nemůžou vytvořit skutečný rozdíl.

Ronald Read by si s 36 tisíci korunami neporadil jinak než každý jiný. Jeho výhoda nebyla v tom, kolik měl, ale v tom, že to dělal každý měsíc padesát let.

Tři věci, které rozhodují víc než výplata

Když se odečtou detaily, zůstávají z Readova příběhu i z průzkumu Ramsey Solutions tři společné rysy.

Odstup mezi příjmem a životním stylem. Milionáři v průzkumu utrácejí za restaurace do 200 dolarů měsíčně a 93 % z nich používá slevové kupony. Ne proto, že by museli, ale proto, že každá koruna, kterou neutratí, může dalších 30 let vydělávat.

Ochota nést riziko. Peníze na spořicím účtu vypadají bezpečně, ale nejjistěji ze všeho ztrácejí kupní sílu. Read držel akcie i přes krach v roce 2008, kdy mu zkrachovala Lehman Brothers, kterou také vlastnil. Diverzifikace přes 95 firem ho ochránila lépe než jakýkoli spořicí produkt.

Žádný příběh o tom, proč to nejde. Read pocházel z chudé farmářské rodiny a byl prvním z ní, kdo dokončil střední školu. Do školy chodil čtyři míle pěšky. Nikdy si neřekl, že bohatství je pro jiné.

Otázka "kolik vyděláváte" je tak nakonec ta méně důležitá. Ta důležitá zní: co se stane s penězi, které vám na konci měsíce zbudou? U většiny lidí zmizí. U menšiny se z nich po desítkách let stane štos akciových certifikátů v bankovní schránce.