Většinu akcií neumíte ocenit. Ani legendární Joel Greenblatt to nedokáže

Na burze se dá koupit prakticky cokoli. Tisíce firem, stovky sektorů, a nekonečný proud zpráv, které jako by čekaly na okamžitou reakci. Snadno tak vznikne dojem, že úspěšný investor musí mít přehled o všem a k většině titulů zaujmout jasné stanovisko.

Joel Greenblatt, zakladatel investiční firmy Gotham Capital a dlouholetý profesor na Columbia Business School, k tomu ale přistupuje jinak. Ve svých přednáškách i rozhovorech opakovaně přiznává, že u naprosté většiny firem nedokáže spolehlivě odhadnout jejich budoucí normalizované zisky. A nepůsobí u toho ani v nejmenším provinile.

Proč i zkušený investor řekne "tomu nerozumím"

V rozhovoru pro studentský investiční magazín Columbia Business School Graham & Doddsville Greenblatt popsal, jak dnes hodnotí firmy jinak než na začátku kariéry. Kvalitu byznysu kombinuje s cenou, kterou je za něj trh ochotný zaplatit, podobně jako to dělá Warren Buffett.

Podstatné je ale to, co dodává hned vzápětí. Přiznává, že část budoucnosti je z podstaty nepoznatelná a že jeho tým se s touhle nejistotou naučil pracovat tak, že hledá jen situace, kde jde o kalkulovanou sázku s výhodou na jeho straně, ne o hádání naslepo.

To zní jako banalita, ale v praxi jde o dost zásadní posun v uvažování. Většina lidí totiž bere investování jako obor, kde je potřeba mít na všechno rychlý úsudek. Greenblattův přístup je přesně opačný: pokud firmě nerozumíte natolik, abyste dokázali alespoň rámcově odhadnout její budoucí ekonomiku, nejlepší volbou často je nedělat vůbec nic.

Výhoda, kterou fond manažer nemá a běžný investor ano

Profesionální správce portfolia má obvykle nějaký mandát, benchmark a klienty, kteří jeho výkonnost kontrolují každé čtvrtletí. Nemůže si dovolit celé měsíce jen sedět a čekat. Běžný drobný investor takové omezení nemá.

Může se podívat na desítky firem a u naprosté většiny z nich rovnou usoudit, že do nich investovat nebude. Bez postihu, bez tlaku a bez nutnosti se komukoli zpovídat. Podle Greenblattovy logiky jde o jednu z mála skutečných výhod, které má malý investor oproti velkým institucím: může být maximálně vybíravý.

Tahle výhoda se přitom často podceňuje. Finanční média i sociální sítě totiž systematicky odměňují opačné chování, tedy rychlé reakce, jasné názory a odvážné predikce. Ticho a přiznání "nevím" nikoho sledovat nebaví, přestože jde v investování o naprosto legitimní postoj.

Levné samo o sobě nestačí

Greenblatt je nejznámější díky takzvané Magic Formula, kterou popsal v knize The Little Book That Beats the Market. Metoda kombinuje dva ukazatele: earnings yield, který ukazuje, kolik provozního zisku firma generuje vzhledem ke své ceně, a návratnost kapitálu, tedy jak efektivně dokáže se svěřenými penězi hospodařit.

Cílem není najít podle poměru ceny a zisku nejlevnější akcii na trhu. Podle popisu na serveru Forbes jde o hledání kombinace kvalitního byznysu a rozumné ceny, tedy o spojení dvou kritérií, ne o honbu za absolutním minimem.

To logicky navazuje na první bod. Pokud firmě nerozumíte, těžko posoudíte, jestli je opravdu levná, nebo jestli je levná z dobrého důvodu, třeba proto, že se její byznys pomalu rozpadá.

"Nemám žádnou spolehlivou metodu, jak ocenit firmu, které nerozumím. Takovou firmu proto radši vynechám a najdu jinou, u které mi ocenění dává smysl."

Joel Greenblatt, zakladatel Gotham Capital

Kolik akcií vlastně potřebujete znát

Server Forbes popsal, že Greenblattova Magic Formula v testovaném období dosahovala průměrného ročního zhodnocení kolem 30,8 procenta, zatímco index S&P 500 za stejnou dobu rostl o zhruba 12,4 procenta ročně. Jde o zpětný test strategie, ne o auditovaný výnos konkrétního fondu, přesto ukazuje, že vybírat jen z malého okruhu firem, které formule označí za dostatečně kvalitní a zároveň levné, se dlouhodobě vyplácelo.

Greenblatt sám v rozhovorech dodává, že mu k dobrým výsledkům dlouhodobě stačilo poměrně malé množství firem, kterým skutečně rozuměl a věřil jejich ocenění. Počet nápadů podle něj nebyl klíčový, klíčová byla míra jistoty u těch pár, které si nakonec vybral.

"Nesnažím se najít odpověď na každou otázku, kterou mi trh položí. Snažím se najít pár otázek, na které tu odpověď znám s dostatečnou jistotou."

Joel Greenblatt, profesor Columbia Business School

Čekání jako strategie, ne jako slabost

Když se Greenblatta v minulosti ptali, jak dlouho dokáže čekat na vhodnou příležitost, přirovnával to k baseballu: na rozdíl od pálkaře na hřišti nemusí investor odpálit každý nadhoz. Klidně jich může stovky nechat proletět a zareagovat jen na ten, kterému skutečně věří.

Je to obraz, který se dá použít i mimo Wall Street. Ať už jde o AI akcie, biotechnologické firmy čekající na výsledky klinických studií, nebo cyklické komoditní tituly, ani jedna z nich nemusí v portfoliu skončit jen proto, že je zrovna na titulní straně finančních zpráv.

Podle Reuters i dalších agentur patří k typickým chybám drobných investorů přesně opačný přístup: honba za tím, co je zrovna populární, bez ohledu na to, jestli danému byznysu vůbec rozumí. Greenblattova rada jde přesně proti tomuto instinktu.

Trh nabízí tisíce příležitostí každý den. Naprostou většinu z nich nemusí žádný jednotlivý investor nikdy využít. Stačí najít pár situací, u kterých je míra jistoty dostatečně vysoká, a u zbytku trhu si klidně přiznat, že odpověď zkrátka nezná.