ČNB má vzorec na to, kdy rodina přestane zvládat splátky. Spočítáte si ho sami za pět minut

Skoro každá pátá česká domácnost by nezaplatila nečekaný výdaj 16 800 korun. Přesně tuto částku použil statistický úřad v loňském zjišťování Životní podmínky a podle krajského vyhodnocení téhož šetření na ni nemá 19,4 % domácností v celém Česku. Rozbitá pračka, oprava auta, zubař. Nic dramatického, a přesto by to pětinu rodin poslalo do mínusu.

Zajímavé je, že Česká národní banka na stejnou otázku odpovídá mnohem přesněji než průzkumy. Od roku 2011 pravidelně testuje, kolik domácností s hypotékou by přestalo splácet, kdyby přišla krize. Nedělá to kvůli rodinám, ale kvůli bankám. Vzorec, který k tomu používá, se ale dá použít doma. A funguje líp než poučky o třech výplatách bokem.

Čtyři čísla, která rozhodují

V metodice zátěžového testu domácností počítá ČNB pro každou rodinu tzv. finanční rezervu při splácení dluhu. Zní to složitě, ale jde o jedno odečítání:

čistý příjem - splátky úvěrů - náklady na bydlení - nezbytné výdaje = finanční rezerva

Do nákladů na bydlení patří energie a údržba nemovitosti. Do nezbytných výdajů potraviny, doprava, komunikace, škola, zdraví a provoz domácnosti. Co zbyde, je rezerva. Pokud je kladná, rodina měsíc zvládla a něco ušetřila. Pokud je záporná, sahá do úspor.

Záporný měsíc ovšem podle ČNB ještě neznamená průšvih. Rodina ho může překlenout z likvidní rezervy, tedy z hotovosti a peněz na běžných a spořicích účtech. Úvěr je označen za selhávající až ve chvíli, kdy úspory nestačí pokrýt záporné číslo ve dvou čtvrtletích po sobě. Zjednodušeně: půl roku v mínusu bez polštáře, a hypotéka padá.

Tahle logika mimochodem vysvětluje, proč banky při žádosti o úvěr tolik hlídají poměr splátek k příjmu (DSTI). Čím vyšší splátka, tím menší prostor na rezervu.

„Jen pro připomenutí, ČNB dlouhodobě upozorňuje, že více rizikové jsou úvěry s DTI nad 8 a DSTI nad 40 %."

Jakub Seidler, člen bankovní rady ČNB, v rozhovoru pro časopis Bankovnictví v prosinci 2025

Modelová rodina s průměrnou hypotékou

Jak to vypadá v praxi? Vezměme rodinu, která si letos vzala běžnou hypotéku. Podle prezentace ČNB po červnovém jednání bankovní rady měla průměrná nová hypotéka v prvním čtvrtletí 2026 výši 4,6 milionu korun, sazbu 4,5 % a splátku 24 900 korun. Splátka přitom spolkla v průměru 39,5 % čistého příjmu žadatelů, nejvíc v historii měření. Podíl hypoték se splátkou nad 40 % příjmu je na rekordu.

Pro zjednodušení počítejme s partnery, kteří mají dohromady 70 000 korun čistého (dvakrát 35 000), splátku 25 000, náklady na bydlení 9 000 (průměr podle ČSÚ je 8 897 korun měsíčně) a nezbytné výdaje 25 000 korun.

Finanční rezerva vychází na 11 000 korun měsíčně. To zní pohodlně. Rodina ušetří 132 000 korun za rok a má na dovolenou i na novou pračku. Potíž je, že ČNB nepočítá pohodu. Počítá, co se stane, když se něco pokazí.

Když jedna výplata vypadne

Centrální banka ve svém testu předpokládá, že v nepříznivém scénáři může příjem domácnosti klesnout až na zákonnou podporu v nezaměstnanosti, a to na tři nebo šest měsíců. Po návratu do práce navíc počítá s nižší mzdou: 90 % původní po tříměsíční a 80 % po půlroční nezaměstnanosti.

Podle pravidel platných od ledna 2026 dostane propuštěný první dva měsíce 80 % předchozího čistého výdělku, další dva měsíce 50 % a poté 40 %. Strop je 38 537 korun měsíčně. Vláda už přitom schválila snížení úvodní sazby zpět na 65 %, polštář od státu tedy bude do budoucna tenčí.

Takto dopadne modelová rodina, když jeden z partnerů přijde o práci na půl roku:

Za šest měsíců rodina sáhne do úspor celkem o 25 000 korun. Není to katastrofa, pokud ty peníze má. Jenže jsme zpátky u čísla ze začátku: pětina domácností nedá dohromady ani 16 800 korun. Pro ně by tahle naprosto obyčejná životní situace znamenala přesně to, čemu ČNB říká selhání úvěru.

Druhá rána přichází z banky

Ztráta práce ale většinou nepřichází sama. ČNB ve svém testu zároveň mění úrokové sazby hypoték při každé refixaci a právě teď to postihuje konkrétní ročník dlužníků.

Kdo si bral hypotéku v roce 2021, platil průměrně 2,3 % a nejčastěji si volil fixaci kolem pěti až šesti let. Tyto úvěry teď přicházejí k refixaci na úrovni kolem 4,5 %. U hypotéky 3,3 milionu korun na 26 let to znamená, že splátka vyskočí z přibližně 14 100 na 17 200 korun, tedy o zhruba 3 200 korun měsíčně.

Když tuto rodinu proženeme stejným scénářem, rezerva za normálních okolností klesne na 7 800 korun a půlroční výpadek jedné výplaty už stojí 44 200 korun z úspor. Po návratu do práce za nižší mzdu zůstane rodině z rozpočtu jen 800 korun měsíčně. To je ta zóna, kde podle metodiky ČNB stačí jediný nečekaný výdaj a domácnost je ve dvou záporných čtvrtletích po sobě.

Centrální banka přitom počítá s mnohem horšími podmínkami, než dnes panují.

„Výsledky provedeného zátěžového testu s pětiletým časovým horizontem ukazují, že ani při naplnění předpokladů našeho nepříznivého scénáře, který počítá např. s kumulativním propadem reálného HDP téměř o 14 %, nárůstem míry nezaměstnanosti nad 10 % nebo mírným poklesem cen obytných nemovitostí od roku 2027, by na úrovni celého bankovního sektoru nedošlo k využití kapitálových rezerv."

Jakub Seidler, člen bankovní rady ČNB, v rozhovoru pro Bankovnictví, prosinec 2025

Banky by takovou krizi ustály. O rodinách v tabulce výše to tvrdit nelze.

Kolik má být v rezervě podle centrální banky

Poradci opakují, že rezerva má pokrýt tři až šest měsíců výdajů. ČNB má jinou míru a dává větší smysl. Cílovou úroveň likvidní rezervy definuje jako roční úspory domácnosti, tedy částku, kterou by rodina za rok odložila, kdyby nezměnila své návyky a nepotkal ji žádný nečekaný výdaj. U modelové rodiny je to 132 000 korun, po refixaci 94 000 korun.

Proč právě tolik? Protože výpadek příjmu nikdy nepřichází sám. Nese s sebou nižší mzdu po návratu, dražší splátku po refixaci a ten rozbitý kotel, který si vybere nejhorší možný měsíc. Rezerva ve výši jednoho roku vlastních úspor pokryje přesně tu kombinaci, kterou ČNB simuluje.