Šéf Volkswagenu chce škrtnout dalších 50 tisíc míst. V pátek se ukáže, kdo ve firmě skutečně vládne

V pátek 4. září se ve Wolfsburgu sejde dozorčí rada Volkswagenu $VOW3 a na stole bude mít hned tři plány, jak zachránit největší evropskou automobilku. Jeden od vedení, jeden od zástupců zaměstnanců a jeden od spolkové země Dolní Sasko. Shodují se jen v tom, že firma musí ušetřit. V tom, kdo to zaplatí, se rozcházejí zásadně.

Pro investory jde o víc než o jednu schůzi. Odpověď na otázku, jestli Volkswagen dokáže vůbec zavřít továrnu na domácí půdě, rozhodne o tom, zda je současná cena akcií příležitost, nebo past.

Čtyři továrny bez budoucnosti a číslo, které „není cíl"

Generální ředitel Oliver Blume už nechodí kolem horké kaše. Závody v Emdenu, Cvikově, Hannoveru a závod Audi v Neckarsulmu podle něj nemají ve třicátých letech šanci na konkurenceschopné vytížení. Uzavření prý nikdo nerozhodl, ale jak informoval magazín Der Spiegel, představenstvo má připravený harmonogram: Emden a Cvikov by skončily v roce 2031, Hannover o rok později a Neckarsulm v roce 2034. Dohromady jde o zhruba 40 až 45 tisíc pracovních míst a kapacitu kolem 750 tisíc vozů ročně.

K tomu přičtěte dalších až 50 tisíc míst po celém světě, které Blume potvrdil v dopise zaměstnancům. Sám tvrdí, že to není cíl, ale „teoretický výpočet" odvozený z nákladového rozdílu vůči konkurenci. Přičteno k 50 tisícům míst, na jejichž zrušení se koncern s odbory dohodl už koncem roku 2024, by se jednalo o největší restrukturalizaci v 89leté historii firmy.

Čísla, o která se Blume opírá, jsou přitom nepříjemně konkrétní. Režijní náklady koncernu jsou podle něj o více než 30 % vyšší než u srovnatelných firem. Data společnosti Mobility Global, která viděla agentura Reuters, ukazují, že německé závody pojedou letos na 81 % kapacity a do konce dekády klesnou na 73 %. Cvikov, dnes vytížený z 88 %, má v roce 2030 běžet na pouhých 42 %.

„Měříme se s nejlepšími lokalitami v Evropě. Náklady na práci jsou dnes více než dvojnásobné oproti srovnatelným evropským závodům. A pokud jde o náklady továren, ostatní závody jsou stále výrazně levnější. To není kritika, to je realita, se kterou se musíme poměřovat."

Oliver Blume, generální ředitel Volkswagen Group, na setkání se zaměstnanci v Emdenu a Cvikově

Matematika dozorčí rady: 12 ku 7

Tady začíná ta zajímavější část příběhu. Volkswagen není obyčejná akciová společnost. Německý systém spolurozhodování dává zástupcům zaměstnanců polovinu křesel v dozorčí radě a Dolní Sasko, které drží 20 % hlasovacích práv, má další dvě. Dohromady tedy odbory a zemská vláda kontrolují 12 z 20 hlasů a mohou zablokovat cokoli.

Přesně to se stalo 9. července. Dozorčí rada tehdy odmítla Blumeho plán poměrem 12 ku 7 a vedení muselo večer oznámit jen to, co schválení nepotřebovalo: zpolovičnění modelové nabídky, o 75 % méně variant a snížení výrobní kapacity na zhruba 9 milionů vozů z dnešních 10 milionů. Před pandemií to bylo 12 milionů.

Od té doby se atmosféra jen vyostřila. Na konci srpna Blumeho ve Wolfsburgu vypískalo více než 10 tisíc zaměstnanců. Šéfka podnikové rady Daniela Cavallo před nimi řekla, že německé továrny jsou nedílnou součástí koncernu a uzavírání odmítá. Šéf odborů IG Metall v Dolním Sasku Thorsten Gröger pak dodal, že ke stávce nemohou z právních důvodů vyzvat do konce roku, od ledna už ale teoreticky ano.

„Naše důvěra v představenstvo této firmy, a zejména v jejího šéfa Olivera Blumeho, byla poškozena. Ještě ne nenapravitelně, ale poškozena."

Daniela Cavallo, předsedkyně podnikové rady Volkswagenu, podle agentury Reuters

Zbraň, kterou drží rodiny Porsche a Piëch

Pokud dozorčí rada v pátek Blumeho zastaví podruhé, přijde na řadu scénář, o kterém se ve Wolfsburgu mluví polohlasem. Většinový akcionář Porsche SE $PAH3, investiční vehikl rodin Porsche a Piëch, drží 53,3 % hlasovacích práv. Dalších 17 % má Katar. Podle takzvaného zákona o Volkswagenu sice zásadní kroky vyžadují víc než 80 % hlasů, což dává Dolnímu Sasku právo veta, ale agentura Reuters popsala, jak by se dalo obejít.

Paragraf 111 německého zákona o akciových společnostech umožňuje představenstvu svolat mimořádnou valnou hromadu i proti vůli dozorčí rady. Na ní pak stačí tříčtvrtinová většina odevzdaných hlasů. Porsche SE a Katar mají dohromady přes 70 %, takže by k prolomení odporu stačilo přesvědčit část zbývajících akcionářů. Nejdřív by se taková valná hromada mohla konat v polovině října.

Rodiny mají důvod tlačit. Porsche SE letos musela odepsat miliardy eur z hodnoty svého podílu ve Volkswagenu a v srpnu veřejně vyzvala k rychlé akci. Blume prý připravuje „maximální eskalaci" pro případ, že by ho dozorčí rada blokovala dál. Investoři tak sledují, jestli má nejmocnější rodina německého průmyslu odvahu jít proti odborům a zemské vládě otevřeně.

Co vidí burza

Čísla za druhý kvartál vysvětlují, proč vedení nemůže couvnout. Provozní zisk klesl o 9,5 % na 3,47 miliardy eur a provozní marže spadla na 4,2 %, jak informovala CNBC. Za celé pololetí je marže jen 3,8 %. Dodávky vozů se propadly o 8,4 %, v Číně dokonce o 31,6 %. Americká cla stojí koncern podle finančního ředitele Arna Antlitze zhruba 4 miliardy eur ročně. Vedení proto stáhlo výhled tržeb: místo růstu až o 3 % teď čeká pokles až o 3 %.

Klíčová čísla, která investoři sledují:

• Provozní marže: 3,8 % za první pololetí, cíl na celý rok 4,0 až 5,5 %

• Čistá likvidita automobilové divize: 32,7 miliardy eur, tedy zhruba 800 miliard korun

• Zisk před zdaněním: pokles o 26 % na 4,8 miliardy eur

• Provozní zisk v Číně: Blume připouští možný pád až na 200 milionů eur z necelé miliardy loni

Trh na to reagoval po svém. Preferenční akcie se 1. července dostaly na 69,20 eura, nejníž od roku 2010. Od té doby se vzpamatovaly na zhruba 77 eur a 50denní klouzavý průměr nedávno protnul ten 200denní směrem vzhůru, uvádí Börse Express. Od prosincového maxima 109,10 eura je to ale stále o 29 % méně a od začátku roku akcie ztrácí přes čtvrtinu hodnoty.

„Vedení VW se snaží balancovat na laně: uklidňovat investory a zároveň říkat zaměstnancům, že dům hoří. To je téměř nemožný úkol."

analytici Bernstein, citováni agenturou Reuters po zveřejnění výsledků za druhé čtvrtletí

Iron Dome v Osnabrücku a přesčasy ve Wolfsburgu

Ironií celé situace je, že zatímco se ve Wolfsburgu bojuje o čtyři továrny, hlavní závod koncernu ve stejném městě přidává směny. Poptávka po spalovacích modelech je tak silná, že se tam plánuje 16 montážních směn plus zvláštní směny na karosárně a lakovně. Spalovací motory měly v prvním čtvrtletí v EU podíl 30,3 % na nových registracích, čistě elektrická auta 19,4 %. Volkswagen tak škrtá kapacitu právě tam, kde vsadil na elektromobily.

Dozorčí rada bude v pátek řešit i osud Osnabrücku, kde příští rok končí výroba Porsche Boxster a T-Rocu kabrio. Pro 2 300 lidí se rýsuje nečekané řešení: koncern jedná s izraelskou zbrojovkou Rafael o výrobě komponentů pro systém Iron Dome, včetně těžkých vojenských nákladních vozů a odpalovacích ramp. Z továrny na kabriolety by se tak stal dodavatel protivzdušné obrany.

A Škoda Auto? Mladá Boleslav v červenci uvedla, že restrukturalizační plán koncernu nemá přímý dopad na její aktivity. Pro české závody je to dobrá zpráva, protože právě levnější východoevropské továrny jsou tím měřítkem, se kterým Blume německé závody srovnává.

Ať páteční hlasování dopadne jakkoli, ta podstatná otázka zůstane stejná. Ne jestli Volkswagen potřebuje šetřit, na tom se shodují všichni tři autoři plánů. Ale jestli je firma, ve které mají odbory a zemská vláda většinu v dozorčí radě, vůbec schopná zavřít továrnu dřív, než jí to nařídí trh. Červencové hlasování 12 ku 7 nebylo selháním procesu. Bylo to samotné jádro toho, jak Volkswagen funguje.