Deset let od brexitu: proč britské firmy raději míří do Asie než přes kanál La Manche

Veterinární papíry dražší než kontejner do Asie

Michael Harte si před lety představoval, jak jeho sýry z Bridge Cheese míří na španělské a italské trhy. Realita dopadla jinak. Dnes posílá plné kontejnery do Hongkongu a chystá se na Malajsii, Vietnam, Thajsko a Čínu.

Nejde o strategické rozhodnutí inspirované asijským trhem. Jde o důsledek prosté kalkulace. Veterinární osvědčení pro kontejner s téměř 17 tunami sýra stojí stejně jako dokumenty potřebné pro pouhé dvě palety mířící do EU. Export přes kanál La Manche přestal dávat ekonomický smysl.

Před brexitem jsme v pondělí vyrobili paletu sýrů a ve středu ji měl zákazník ve Francii nebo Irsku. Po zavedení nových pravidel jsme přestali být konkurenceschopní.

CEO společnosti Michael Harte pro agenturu Reuters.

Letos Bridge Cheese očekává, že do Hongkongu vyveze víc než dvojnásobek objemu, který dřív každý rok dodával do celé Evropy. Asie se stala záchranným lanem tam, kde EU zavřela dveře.

20 000 firem se vzdalo Evropy

Podle britské potravinářské asociace Food and Drink Federation se objem vývozu potravin do Evropské unie mezi lety 2021 a 2025 propadl o více než 23 procent ve srovnání s dobou před brexitem. Jde o jeden z nejvyšších poklesů v celém britském hospodářství.

Analytici z London School of Economics spočítali, že do roku 2024 přestalo do EU exportovat zboží přibližně 20 tisíc malých britských firem. Ne proto, že by o evropské zákazníky nestály - ale proto, že náklady na splnění všech podmínek přestaly být únosné. Přidaná hodnota vývozu se jednoduše nevyplatí, když velkou část spolkne administrativa.

Nové obchodní dohody, které Londýn uzavřel s Austrálií, Indií nebo Japonskem, zatím ztrátu evropských trhů nedokázaly vykompenzovat. Podle analýz Brexit FactBase přináší veškeré nové obchodní dohody dohromady ekonomický přínos odpovídající přibližně 0,47 % HDP - zatímco odhadované náklady brexitu na britské hospodářství dosahují čtyř procent HDP, tedy zhruba 116 miliard liber ročně.

Export do Asie je pro britské potravinářské firmy paradoxně méně byrokratický než vývoz do sousední Francie. Brexit vytvořil obchodní absurditu, která se nedá jednoduše opravit novými dohodami.

Simon Usherwood, politický analytik, University of Surrey

Čísla, která se nedají ignorovat

Deset let po referendu jsou ekonomické dopady brexitu předmětem stálých sporů. Přesto se klíčová čísla pomalu stávají nespornou realitou.

Britský Úřad pro rozpočtovou odpovědnost odhaduje, že ekonomika bude patnáct let po brexitu zhruba o čtyři procenta menší, než kdyby Británie v EU zůstala. V přepočtu na dnešní velikost hospodářství jde o ztrátu přibližně 120 miliard liber.

Ještě pesimističtější je americký Národní úřad pro ekonomický výzkum (NBER). Podle jeho studie může být britská ekonomika kvůli brexitu o šest až osm procent menší a objem investic přibližně o pětinu nižší, než kdyby k odchodu nedošlo.

Jeden ukazatel přitom mluví jasně. Britský vývoz zboží do EU byl v roce 2025 v reálném vyjádření o 14 procent nižší než v roce 2019. Přitom na straně služeb, kde brexit zanechal menší stopy, jsou britské exporty ke klientům z EU naopak o 28 procent výše než před pandemií - což ukazuje, jak nerovnoměrně nová pravidla dopadají na různé sektory.

Nůžky mezi zbožím a službami se rozevírají. Firmy vyrábějící fyzické produkty - sýry, maso, průmyslové díly - narazily na zeď kontrol a certifikací. Sektory jako finance nebo technologie si zatím vedou lépe.

Summit 22. července: poslední záchrana pro potravinářské firmy?

Britská vláda premiéra Keira Starmera se snaží obchodní vztahy s EU znovu narovnat. Na summitu plánovaném na 22. července by obě strany měly jednat o dohodě, která by od roku 2027 výrazně omezila veterinární kontroly a další necelní překážky - tzv. SPS dohoda (sanitární a fytosanitární oblast).

Ambice jsou velké, realita komplikovanější. EU v listopadu 2025 přijala vyjednávací mandát pro SPS dohodu, čímž formálně odstartovala jednání. Britská strana ale naráží na tvrdé podmínky - Brusel trvá na plném souladu britských pravidel s unijními normami a na jurisdikci Soudního dvora EU při výkladu dohody.

Překonat tuto podmínku v rámci červencového summitu se jeví jako obtížné. Vyjednávači sice doufají v dohodu o veterinárních pravidlech i propojení emisních trhů, ale obě strany mají před sebou zatím otevřené otázky.

SPS dohoda by pro britské potravinářské exportéry znamenala skutečný průlom. Ale jak jsme zvyklí z brexitových jednání - čert je vždy v detailech a implementace bývá pomalejší než sliby.

Anna Doherty, ředitelka celní praxe, Chartered Institute of Export & International Trade

Hongkong jako náhradní plán B

Příběh Bridge Cheese ilustruje širší trend: britské firmy adaptují svou strategii ne kvůli příležitostem, ale kvůli překážkám. Asijské trhy se nestaly prvním výběrem - staly se únikovou cestou.

Jenže tato adaptace má svá omezení. Vzdálenost, kulturní rozdíly, logistické náklady. Sýr do Hongkongu je jiný byznys než sýr do Paříže. A ne každý exportér má kapacitu takový přechod zvládnout.

Pro malé a střední firmy, které tvoří páteř britského exportu, je situace nejsložitější. Právě na ně brexit dopadl nejtvrději: studie CEPR ukázala, že brexit měl disproporcionálně velký dopad na menší podniky, které jednoduše přestaly exportovat úplně.

Deset let po referendu se ukazuje, že největší jizva po brexitu není politická - je obchodní. A hojí se pomalu.