Efektivní daňová sazba 3,4 %: Jak nejbohatší lidé světa (legálně) téměř neplatí daně

Číslo, které vás naštve

V roce 2021 vydal investigativní server ProPublica analýzu, která vzbudila celosvětový rozruch. Novináři se dostali k tajným daňovým přiznáním nejbohatších Američanů a zjistili jednu nepříjemnou věc: 25 nejbohatších Američanů platilo v letech 2014 až 2018 průměrnou efektivní daňovou sazbu pouhých 3,4 % - zatímco průměrný zaměstnanec odvede federální daň kolem 14 %.

Konkrétní čísla jsou ještě výmluvnější. Majetek Elona Muska vzrostl mezi roky 2014 a 2018 o 13,9 miliardy dolarů. Na daních zaplatil 455 milionů - tedy přibližně 3,3 % nárůstu svého bohatství. V roce 2018 nezaplatil na federálních daních vůbec nic. Jeff Bezos na tom byl podobně: jeho majetek narostl o 99 miliard, na daních odvedl méně než 1 % tohoto růstu.

Přitom nikdo z nich zákon neporušil. Jak je to možné?

Klíč ke všemu: co se daní a co ne

Aby bylo jasno - problém není v daňových sazbách jako takových. Nejvyšší sazba daně z příjmu v USA je 37 %, daň z kapitálových výnosů dosahuje až 20 %. To není málo. Háček je jinde: daň se platí jen z příjmu. A bohatí lidé žádný příjem nemají.

To zní paradoxně, ale je to přesně tak. Musk nevydělává tím, že by každý měsíc dostával výplatu. Jeho bohatství roste tím, že stoupá hodnota akcií Tesly nebo SpaceX. Jenže nárůst hodnoty akcií, které vlastník neprodá, není příjem. Je to takzvané nerealizované zhodnocení - a to se nedaní.

Dokud Musk akcie neprodá, daň nevzniká. A on je prodat nemusí - protože existuje elegantnější řešení.

Strategie, která má i svůj název

Říká se jí "kup, půjč si, zemři" (anglicky Buy, Borrow, Die) a funguje takto:

Kup - Pořídíš aktivum, které roste na hodnotě. Akcie technologické firmy, nemovitosti, podíl v soukromé společnosti. Hodnota roste, ty daně neplatíš.

Půjč si - Když potřebuješ hotovost, nezajdeš do banky jako běžný člověk se svými úsporami. Zajdeš tam s portfoliem akcií v hodnotě miliard. Banka ti ochotně půjčí - třeba miliardu dolarů - za velmi nízký úrok, protože jako zajištění slouží tvůj akciový majetek. Úvěr není příjem, takže daň nevzniká.

Zemři - Akcie se nikdy neprodají. Zdědí je potomci a díky mechanismu zvanému step-up in basis dochází ke zvláštní věci: základ pro výpočet budoucí daně z kapitálových výnosů se automaticky posune na aktuální tržní cenu. Veškerý nárůst hodnoty za dobu života původního majitele se prostě daňově vymaže.

Výsledek? Nulová daň za života, nulová daň po smrti. Generační majetek přechází dál beze ztráty.

Podle CNBC patří mezi nejznámější uživatele této strategie Larry Ellison, zakladatel Oraclu, který zastavil přes 30 miliard dolarů svých akcií jako zajištění úvěrů, aniž by kdy akcie prodal. Bezos sám existenci strategie ve veřejném rozhovoru popřel - ale princip, který popisuje, je dobře zdokumentovaný a legálně podložený.

Nemovitosti: druhý pilíř daňové optimalizace

Nemovitosti jsou v tomto ohledu samostatnou kapitolou. Americký daňový zákon umožňuje odečítat z daňového základu takzvanou daňovou amortizaci - zjednodušeně řečeno, budova se "opotřebovává" a toto opotřebení si majitel odečte od příjmů, i když budova ve skutečnosti na hodnotě roste.

K tomu se přidává mechanismus zvaný 1031 exchange: pokud prodáte nemovitost a výtěžek okamžitě reinvestujete do jiné, daň z kapitálových výnosů neplatíte - jen ji odkládáte. Donekonečna. Dokud i tato nemovitost nepřejde na dědice s výše zmíněným step-up in basis.

Donald Trump tuto strategii dlouhodobě využíval a je jedním z důvodů, proč realitní magnáti bývají v daňových přiznáních mnohdy v "daňové ztrátě" - i přesto, že jejich majetek roste.

Proč s tím nikdo nic nedělá?

Politická vůle ke změně se projevuje pravidelně, výsledky jsou skromnější. Kongresový výbor pro finance v roce 2023 uspořádal slyšení speciálně zaměřené na daňové strategie nejbohatších - analytici, správci fondů i bývalý ředitel BlackRocku svědčili o tom, jak systém funguje.

Bidenova administrativa navrhla takzvanou Billionaire Minimum Income Tax - minimální 25% zdanění celkového bohatství včetně nerealizovaných výnosů pro osoby s majetkem nad 100 milionů dolarů. Návrh se do legislativy neprosadil.

Problém je technický i politický zároveň. Jak zdanit majetek, který neexistuje jako hotovost? Pokud se hodnota Muskových akcií zvýší o 10 miliard, ale Musk žádné neprodá, odkud vezme peníze na zaplacení daně? Musel by akcie prodat - a tím by srazil jejich cenu. Kritici navíc upozorňují, že podobné zdanění by mohlo odrazovat od dlouhodobého investování. Zastánci říkají, že to jen svědčí o tom, jak hluboce je celý systém nastaven ve prospěch těch, kdo už bohatství mají.

Co z toho plyne pro ostatní

Část těchto strategií je dostupná i lidem, kteří nemají miliardy. Základní princip - vlastnit aktiva, která se zhodnocují, a financovat spotřebu raději úvěrem zajištěným majetkem než prodejem - lze uplatnit i při skromnějším majetku. Nemovitost jako zdroj levného financování funguje podobnou logikou jako zástavy akcií u miliardářů.

Jenže jak upozorňuje řada analytiků, zásadní výhoda ultrabohatých není jen ve strategiích samotných - je v tom, že mají týmy daňových právníků, kteří tyto strategie kombinují, optimalizují a přizpůsobují měnící se legislativě. Cena takového poradenství se pohybuje ve stovkách tisíc dolarů ročně. Pro rodiny s majetkem přes 50 milionů dolarů se to mnohonásobně vyplatí. Pro ostatní jde o náklady, které samy o sobě tvoří bariéru vstupu.

Pravidla hry jsou stejná pro všechny. Jen někteří hráči nastoupili s podstatně lepším vybavením.