Pasivní investoři často vydělávají víc než ti aktivní. Jak je to možné?

Představa dokonalého investora je v hlavě většiny lidí stejná: někdo, kdo sleduje zprávy, umí odhadnout, kdy trh padá a kdy roste, a podle toho přesouvá peníze. Realita je přesně opačná. Čím víc se investor snaží trh "přehrát", tím hůř na tom obvykle je - a data to dokládají už desítky let.

Snaha se nevyplácí - doslova

Výzkumná firma DALBAR každoročně srovnává, kolik vydělal index S&P 500 a kolik si reálně odnesli běžní investoři do akciových fondů. Rozdíl je propastný. V roce 2024 index vzrostl o 25 %, zatímco průměrný investor si připsal jen 16,5 % - tedy o víc než 8 procentních bodů méně, jak ukazuje zpráva DALBAR za rok 2024. Nešlo přitom o výjimečný rok. Podle analýzy z prosince 2024 patřil tento propad k třetímu nejhoršímu za poslední dekádu.

Na vině není smůla ani špatné fondy. Lidé prostě v nesprávných chvílích nakupují a prodávají - panikaří při poklesech a horečně dokupují, když ceny už vyletěly nahoru. Z dat DALBAR vyplývá, že výběry z akciových fondů probíhaly v každém kvartálu roku 2024 a největší odlivy přišly těsně předtím, než trh prudce vyrazil vzhůru.

Mnoho investorů se buď nechalo vystrašit titulky, nebo se snažilo trh přechytračit a výsledkem bylo horší zhodnocení.

DALBAR, Quantitative Analysis of Investor Behavior 2024

Proč automatizace funguje líp než vůle

Tady přichází na řadu dollar-cost averaging (DCA) - investiční metoda, při které posíláte na trh stejnou částku ve stejných intervalech, bez ohledu na to, co se zrovna děje s cenami. Princip je jednoduchý: když akcie nebo fond zlevní, koupíte za stejné peníze víc podílů, když zdraží, koupíte míň. Z dlouhodobého pohledu se tím průměruje nákupní cena a hlavně - mizí prostor pro emoční rozhodování.

Přesně o tom mluví i lidé, kteří se chováním investorů zabývají profesionálně. Ředitelka výzkumu behaviorální ekonomiky ve Fidelity to shrnula jednoduše: rozhodování bývá náročné, ale automatizace znamená, že stačí rozhodnutí udělat jen jednou - a pak ho nechat běžet, jak popisuje Fidelity ve svém průvodci automatizovaným investováním.

Funguje to podobně jako u zaměstnaneckého penzijního spoření - peníze nikdy nedorazí na běžný účet, takže o nich člověk ani nepřemýšlí. Stejný princip se dá nastavit i mimo zaměstnavatele, u běžného investičního účtu nebo brokera.

Jak takový systém prakticky postavit

Sestavit "líný" finanční systém není složité, jen vyžaduje jedno počáteční rozhodnutí a pak hlavně disciplínu nic neměnit. Klíčové kroky vypadají takto:

• Nastavte si pevnou částku a interval - typicky měsíčně, hned po výplatě, ne "až zbydou peníze"

• Vyberte široký, nízkonákladový nástroj - index sledující celý trh, ne jednotlivé akcie, které vyžadují sledování

• Automatizujte převod i nákup - peníze by měly odcházet z účtu bez nutnosti cokoliv ručně potvrzovat

• Nastavte si pravidlo, kdy se na portfolio podívat - třeba jednou za půl roku, ne při každém poklesu na burze

Podle Capital Group tento přístup pomáhá hlavně v období, kdy trh padá - protože investor neřeší, jestli je "správný čas nakoupit", ale prostě pokračuje podle plánu. Z dlouhodobých srovnání navíc vyplývá, že snaha o časování trhu typicky stojí investory víc, než kolik jim přinese - i ti nejzkušenější profesionálové se v odhadu vrcholů a den propadů pletou pravidelně.

Klient, který svůj investiční plán nikdy neotevře a nemění, bývá z dlouhodobého hlediska úspěšnější než ten, kdo portfolio kontroluje každý den.

Analytik retailového investování, citováno v souvislosti s chováním DCA investorů

Co dělat, když přijde pokušení zasáhnout

Nejtěžší část líného systému není ho nastavit, ale nesahat na něj. Paradoxně právě ve chvílích, kdy se zdá nejvíc nejlogičtější "něco udělat“ - velký propad, bouřlivé zprávy, varování v médiích - bývá zásah nejnebezpečnější. Data ukazují, že lidé, kteří v takových momentech prodávali, často minuli následný odraz trhu vzhůru a jejich celkový výnos tím utrpěl víc, než kdyby zůstali v klidu.

Řešením bývá jednoduchý trik: omezit si frekvenci, s jakou se na portfolio vůbec díváte. Pokud člověk nevidí krátkodobé výkyvy, nemá ani impulz na ně reagovat. Systém, který běží na pozadí a nevyžaduje rozhodování, tak paradoxně funguje lépe než neustálá pozornost - a to i u lidí, kteří se sami za "pilné" investory rozhodně nepovažují.