Váš „světový" fond je ze 72 % americký. Kdy začít kupovat i zbytek světa?

Většina začínajících investorů dojde ke stejnému závěru. Americké akcie rostou nejrychleji, jsou tam největší firmy světa a všechno kolem toho je dobře popsané. Proč komplikovat život Evropou, Japonskem nebo Brazílií?

Odpověď není „protože diverzifikace". To je poučka, kterou si nikdo nevezme k srdci, dokud nevidí čísla. Takže začněme čísly.

Když se „svět" scvrkne na jednu zemi

Hodně lidí si myslí, že když si koupí fond kopírující index MSCI World, mají v portfoliu celý svět. Realita je jiná. Americké akcie v tomto indexu tvoří zhruba 72 %. Japonsko necelých 6 %, Velká Británie 3,5 %, Francie kolem 2,4 %. Zbylých osmnáct vyspělých zemí si dělí přibližně dvanáct procent.

A uvnitř té americké části je koncentrace ještě větší. Skupina takzvané Magnificent 7 dnes představuje zhruba 34 % celého indexu S&P 500. Samotná Nvidia $NVDA má váhu kolem osmi procent. Pro srovnání: historicky se podíl deseti největších firem v indexu držel pod třiceti procenty a v průměru dělal 24 %.

Prakticky to znamená, že investor s „globálním" portfoliem má velmi často víc než pětinu majetku v hrstce amerických technologických firem, které stojí a padají na jednom příběhu. Umělá inteligence samozřejmě může dál růst. Otázka ale je, jestli chcete, aby na ní záviselo takové množství vašich peněz.

Rok 2025 rozbil jistotu

Od finanční krize americké akcie porážely zbytek světa v drtivé většině let. Právě z toho vznikl pocit, že to tak bude vždycky. Jenže v roce 2025 se pořadí obrátilo, a to hodně výrazně.

• MSCI EAFE (vyspělé trhy mimo USA a Kanadu): zhruba +32 %

• Rozvíjející se trhy: kolem +34 %

• S&P 500: přibližně +17,7 %

Rozdíl patnácti procentních bodů za jediný rok není šum. A rok 2026 v podobném duchu pokračuje: k konci července byl S&P 500 v plusu 9,4 %, evropský STOXX 600 o kousek výš na 9,5 % a japonský Nikkei 225 dokonce +27,9 %.

Zároveň platí opak tam, kde by to leckdo čekal. Čínský index CSI 300 je mírně v mínusu, indický Nifty 50 ztrácí přes šest procent. „Zahraničí" tedy není jeden blok, který se hýbe společně. To je první věc, kterou je dobré si uvědomit.

„Investoři, kteří se dlouhým podvažováním neamerických aktiv fakticky uzavřeli do domácího trhu, mají dnes k přehodnocení té alokace analytický důvod, ne jen frázi o diverzifikaci."

Jason Kirsch, investiční poradce

Rozdíl v cenovkách je největší za dekády

Za výkonností stojí z velké části to, jak drahé jednotlivé trhy byly na startu. A tady je propast opravdu velká.

S&P 500 se obchoduje za zhruba dvacetinásobek očekávaných zisků příštích dvanácti měsíců. Jednoduše řečeno: za každou korunu zisku, který firmy v indexu příští rok vydělají, dnes platíte dvacet korun. Desetiletý průměr je 19, takže Amerika je dnes o něco dražší než obvykle.

Evropský STOXX 600 se přitom obchoduje zhruba za 14,4násobek očekávaných zisků a rozvíjející se trhy se obchodují se zhruba 40% diskontem proti americkému indexu. Za stejnou korunu zisku tam tedy platíte podstatně méně.

Ještě výmluvnější je ukazatel, který porovnává ceny akcií s průměrným ziskem firem za posledních deset let. Vyhladí tak dobré i mizerné roky a ukáže, jak je trh drahý v delším měřítku. U S&P 500 dnes vychází kolem 41, přičemž historicky se běžně pohyboval někde kolem šestnácti. Takhle vysoko byl v celé historii amerického trhu jen párkrát.

Valuace nejsou nástroj na časování. Drahý trh může být drahý roky a ještě zdražit. Fungují ale docela slušně jako vodítko pro to, co čekat za deset let. Vanguard proto ve svých projekcích odhaduje pro americké akcie roční výnos kolem 4 až 5 %, zatímco pro akcie mimo USA 4,9 až 6,9 %.

„Zisky firem na rozvíjejících se trzích by měly letos vzrůst o 29 %, tedy víc než dvojnásobně proti očekáváním pro americké firmy na úrovni 14 %."

Tým LPL Research

Dekáda, na kterou se zapomnělo

Nejlepší připomínkou, proč tohle téma vůbec řešit, je období 2000 až 2009. Kdo tehdy koupil S&P 500 a držel deset let, skončil na ročním výnosu minus 0,95 %. Deset let bez zhodnocení. Řada jiných částí světového trhu se přitom ve stejné době dařila výrazně líp.

Nikdo netvrdí, že se to teď zopakuje. Ale je to jediný dostupný důkaz, že „S&P 500 a klid" není zákon přírody, jen popis jedné konkrétní dekády.

Jak k tomu přistoupit, když začínáte

Několik věcí, které stojí za zvážení dřív, než začnete cokoli měnit.

Nehoňte loňské vítěze. Nejhorší možný postup je podívat se na tabulku výnosů za minulý rok a nakoupit to, co je nahoře. Přesně takhle vznikají nákupy na vrcholu. Pokud vás argument pro mezinárodní expozici přesvědčil, přesvědčil vás kvůli valuacím a koncentraci, ne kvůli tomu, že Nikkei přidal 28 %.

Rozlišujte vyspělé a rozvíjející se trhy. Evropa a Japonsko jsou z pohledu rizika něco jiného než Brazílie nebo Turecko. Rozvíjející se trhy kolísají výrazně víc a začátečník s nimi nemusí začínat.

Počítejte s měnou. Když japonský index přidá 28 % v jenech, váš výnos v korunách bude jiný. Někdy vyšší, někdy nižší. Měnový pohyb umí za jeden rok sníst i podstatnou část výnosu, na delším horizontu se ale vliv obvykle vyrovnává. Není to důvod se zahraničí vyhýbat, jen důvod nečekat, že čísla z grafu dostanete jedna ku jedné.

Nezapomeňte, že Amerika není jen index. Velká část amerických firem má většinu tržeb ze zahraničí, takže určitou globální expozici máte i přes S&P 500. Co ale nemáte, jsou odvětví, ve kterých Amerika prostě není nejsilnější: evropský průmysl a obranné firmy, japonské strojírenství, asijská výroba čipů.

Rozhodujte se jednou, ne každý měsíc. Ať už zvolíte jakýkoli poměr mezi Amerikou a zbytkem světa, hlavní hodnotu má to, že ho udržíte i ve chvíli, kdy zrovna zaostává. Portfolio, které přeskládáte pokaždé, když si přečtete zajímavý článek, nemá žádnou strategii.

Rozhodnutí, jestli držet jen Ameriku, nebo i zbytek světa, není otázka správně a špatně. Je to otázka, jak moc jste ochotni vsadit na to, že příštích deset let bude vypadat jako těch minulých patnáct. Nikdo neví, jestli bude. A právě proto většina investorů nakonec nekončí u jedné země, ale u nějakého poměru, se kterým dokáže v klidu spát i ve špatném roce.