Buffettův indikátor: hodnota všech amerických akcií k výkonu ekonomiky

Warren Buffett se veřejně nevyjadřuje k tomu, kam půjde burza. V prosinci 2001 udělal výjimku. V časopise Fortune vyšel jeho dlouhý text s novinářkou Carol Loomis a v něm jeden graf: hodnota všech veřejně obchodovaných amerických akcií dělená hrubým národním produktem, tedy tím, co celá ekonomika za rok vyrobí.

Buffett k němu napsal větu, která z něj udělala slavný ukazatel: je to pravděpodobně nejlepší jednotlivé měřítko toho, kde se ocenění trhu v danou chvíli nachází. A přidal dvě orientační čísla. Když poměr spadne k 70 nebo 80 procentům, nákup akcií podle něj velmi pravděpodobně dopadne dobře. Když se blíží 200 procentům, jako v roce 1999 a části roku 2000, člověk si hraje s ohněm.

Logika je prostá. Firmy dlouhodobě nemohou vydělávat víc, než kolik celá ekonomika vyrobí. Když cena akcií roste rychleji než ekonomika, roste jen jedno: to, kolik jsou lidé ochotní za stejné firmy zaplatit. A to se dřív nebo později vrátí k normálu.

Představte si, že by celé Spojené státy byly jedna firma. Hrubý domácí produkt je její roční tržba. Tržní kapitalizace, tedy součet cen všech akcií, je to, za kolik by se ta firma prodala. Buffettův indikátor je poměr prodejní ceny a tržeb. Sto procent znamená, že se firma prodává přesně za roční tržbu.

V osmdesátých letech se americký trh prodával za 40 až 60 procent ročního výkonu ekonomiky. V roce 2000 za 140 procent. Po krizi v roce 2009 poměr klesl k 55 procentům a od té doby skoro bez přestávky roste. Přes 200 procent se dostal poprvé v roce 2021.

Číslo neříká nic o tom, co bude za měsíc. Říká, kolik je v ceně akcií očekávání. Vysoká hodnota znamená, že lidé platí za budoucnost, která se ještě nestala. Nízká hodnota znamená, že nikdo budoucnosti nevěří, a právě takové chvíle se zpětně ukázaly jako nejlepší k nákupu.

Kdyby se člověk řídil jen Buffettovým číslem z roku 2001, drží od roku 2013 hotovost a dívá se, jak akcie ztrojnásobily hodnotu. Ukazatel překročil sto procent v roce 2013 a od té doby se pod ni vrátil jen na pár týdnů v březnu 2020.

Důvody, proč se stará pravidla posunula, pojmenoval sám Buffett. Úroky byly víc než deset let blízko nuly, a když spořicí účet nenese nic, lidé zaplatí za akcie víc. Největší americké firmy vydělávají většinu peněz mimo Spojené státy, takže jejich cena roste s celým světem, ale jmenovatel měří jen americkou ekonomiku. A ziskovost firem je dnes výrazně vyšší než v osmdesátých letech.

Proto se dnes na indikátor dívá jinak než v roce 2001. Neptáme se, jestli je nad sto procent, protože tam je pořád. Ptáme se, kde je proti vlastnímu průměru za posledních dvacet let a jestli roste rychleji než ekonomika. Buffett sám v roce 2017 řekl, že s nízkými úroky vypadají akcie levně, a v roce 2021 při stejné otázce od odpovědi ustoupil.

Vysoká hodnota neznamená, že trh zítra spadne. V roce 1996 varoval šéf centrální banky Alan Greenspan před iracionální bujarostí, a akcie potom rostly ještě čtyři roky. Ukazatel říká, kolik je v cenách optimismu, a tedy jak velký prostor pro zklamání existuje.

Praktický význam je jiný než časování. Když je poměr rekordně vysoko, historicky z takové úrovně přinesly akcie v dalších deseti letech podprůměrný výnos. Ne ztrátu, podprůměr. Když byl poměr nízko, jako v roce 1982 nebo 2009, další dekáda patřila k nejlepším v historii. To je celé poselství: ne kdy, ale kolik.

Graf nahoře ukazuje celou historii od roku 1989 se svislými značkami u velkých propadů. Všimněte si, že ani jeden z nich nezačal na vrcholu ukazatele. Vždycky s odstupem měsíců až let. Proto je indikátor užitečný jako teploměr, a k ničemu jako budík.