Krize v Hormuzu žene ropu k 92 dolarům. A jeden sektor na tom vydělává jako nikdy

Jedno slovo pohnulo celým trhem: „na neurčito“

Ropa umí být nervózní z každé zprávy z Perského zálivu. Tentokrát ale nešlo o raketový útok ani potopenou loď. Stačila jedna formulace: Spojené státy daly najevo, že svou námořní blokádu íránských přístavů mohou udržovat na neurčito, informovala CNBC.

Trh to pochopil okamžitě. Cena severomořské ropy Brent vyšplhala k hranici 92 dolarů za barel a americká WTI se dostala nad 85 dolarů. Obě ropy se ocitly na třítýdenních maximech. Rozjednané příměří přitom uvázlo na mrtvém bodě a Bílý dům dal jasně najevo, že s Teheránem zrovna nevyjednává.

Klíčové je slovo „na neurčito“. Trh totiž neumí ocenit riziko, které nemá konec. Dokud existovala naděje na rychlou dohodu, obchodníci sázeli na to, že se dodávky brzy vrátí do normálu. Ta naděje se rozplynula a do ceny se vrátila prémie za válku, jak dokládají data z Trading Economics.

Hormuz je kohoutek, ze kterého pije půlka planety

Proč tak drobná zpráva hýbe globální cenou? Odpověď se jmenuje Hormuzský průliv. Touhle úzkou úžinou mezi Íránem a Arabským poloostrovem proplouvá zhruba pětina veškeré ropy a zkapalněného plynu na světě. Když se tady zadrhne provoz, ucítí to rafinerie od Rotterdamu po Singapur.

A provoz se rozhodně zadrhává. Jen během srpna Írán podle deníku The Wall Street Journal zaútočil nejméně na 14 lodí, které úžinou proplouvaly nebo kotvily poblíž. Provoz tudy přitom klesl na pouhých 17 procent předválečného průměru. Situace je přitom komplikovanější, než se z titulků zdá: USA prosazují námořní blokádu Íránu, samotný provoz úžinou ale dusí spíš válka a íránské kroky. Trump tvrdí, že je Hormuz otevřený a odminovaný, Teherán tvrdí opak - a rejdaři se mu ve velké míře radši vyhýbají.

Nervozitu podtrhuje jeden údaj, který se běžně nezmiňuje: americká strategická ropná rezerva klesla na 298,7 milionu barelů, nejníž od roku 1983, upozornila CNBC. Nízká úroveň rezervy znamená, že USA mají menší polštář, kterým by případný výpadek dodávek mohly utlumit.

„Aby se ceny vrátily k normálu, museli bychom skrz Hormuz vidět projíždět zhruba desetkrát víc lodí, než jich tudy pluje dnes.“

Francisco Blanch, šéf komoditního výzkumu Bank of America

Za dražším palivem se skrývá skupina, která vydělává

A tady přichází ta méně známá půlka příběhu, u které je potřeba rozbít jeden rozšířený omyl. Když ropa zdražuje, člověk by čekal, že vydělávají všichni v oboru. Jenže rafinerie - firmy, které surovou ropu proměňují v benzin, naftu a letecký petrolej - nevydělávají na drahé ropě jako takové. Vydělávají na rozdílu mezi tím, za kolik ropu koupí a za kolik prodají hotové palivo.

Tomuhle rozpětí se v branži říká crack spread a v tom je celý vtip letošního roku. Válka a útoky na rafinerie omezily nabídku paliv, takže benzin a nafta zdražují rychleji než samotná ropa. Rozpětí se tak rozevírá do rekordních šířek. U benzinu vyskočil crack spread v červenci k 60 dolarům na barel, nejvýš od dubna 2020. U nafty byl pohyb ještě dramatičtější: 17. srpna dieselové rozpětí poprvé v historii překonalo 100 dolarů za barel a vystoupalo až na 102,20 dolaru, popisuje trade server Transport Topics. Pro srovnání, dlouhodobý průměr z let 2010 až 2021 se pohyboval kolem 19 dolarů.

Paradox je dokonalý. Zatímco ropa zůstává hluboko pod válečnými maximy, ceny některých hotových paliv dál rostou. A právě na rozevírajícím se rozdílu mezi cenou vstupu a výstupu rafinerie vydělávají.

Rekord za rekordem, o kterém se skoro nemluví

Výsledkem je akciová jízda, která v sektoru nemá obdoby. Marathon Petroleum $MPC je letos v plusu zhruba o 110 procent a 17. srpna uzavřel na historickém maximu 358 dolarů. Valero $VLO, druhá největší americká rafinerie, přidalo kolem 98 procent, Phillips 66 $PSX zhruba 75 procent.

Zisky přitom nejsou jen na papíře. Za druhý kvartál vykázala trojice největších rafinerií dohromady 12,6 miliardy dolarů čistého zisku, nejvíc od roku 2022. Jen za jediné čtvrtletí navíc poslaly investorům zpět 6,3 miliardy dolarů, potvrzuje agentura Reuters - proti 2,6 miliardy o rok dřív. Do jízdy se svezl celý sektor, rafinérský podindex S&P 500 je letos v plusu o zhruba 104 procent.

Proč zrovna teď? Všechny příčiny se dají shrnout do jednoho slova: nedostatek. K napětí v Perském zálivu se přidala série ukrajinských útoků na ruské rafinerie, po nichž Moskva dočasně zakázala vývoz paliv. Rafinérské kapacity přitom nejdou postavit přes noc, takže každý výpadek se okamžitě propíše do marží těch, kdo zpracovávat můžou.

„Marže na produktech zůstávají silné, i když z úrovní z druhého kvartálu už trochu polevily.“

Rick Hessling, obchodní ředitel Marathon Petroleum

A kde je háček?

Tady začíná ta zajímavější část. Rally je natolik strmá, že sama o sobě začíná vypadat jako varování. Rafinérský podindex se drží zhruba 41 procent nad svým 150denním klouzavým průměrem, což podle analytiků nastalo v historii indexu jen pětkrát, upozornila CNBC.

Riziko má několik podob. Vysoké marže jsou přímo navázané na válku - jakékoli příměří nebo výraznější obnovení provozu Hormuzem by crack spready mohlo srazit stejně rychle, jako vylétly. Blíží se i sezonní útlum, kdy poptávka po benzinu po létě klesá. A dějiny sektoru jsou plné prudkých zvratů.

„Skupina rafinerií se drží 41 procent nad svým 150denním průměrem. Něco takového se v historii indexu stalo jen pětkrát.“

Carter Worth, technický analytik, WorthCharting

A právě v tom je celý příběh. Krize v Hormuzu drží ropu vysoko a nikdo netuší, kdy napětí poleví. Stejné vojenské napětí, které rozevřelo rafinérské marže do rekordních šířek, je drží nahoře i teď. Obojí visí na jednom provaze - a rozvázat ho může jediné slovo z Perského zálivu: „mír“.