Trh roste navzdory válkám a drahé ropě. Nejmocnější bankéř Wall Street tomu sám nerozumí

Představte si seznam věcí, které by za normálních okolností měly poslat akciové trhy k zemi. Válka mezi Ruskem a Ukrajinou. Vyostřený konflikt na Blízkém východě. Ropný šok, který za poslední tři měsíce zamíchal cenami energií. Napjaté vztahy mezi Washingtonem a Pekingem. A přesto americký index S&P 500 za posledních pět let vyrostl o zhruba 80 % a technologický Nasdaq dokonce o víc než 85 %.

Tahle nesourodost mezi chmurnými titulky a růžovými portfolii nezaskočila jen běžné investory. Zaskočila i člověka, který sedí v čele největší americké banky a má přehled o ekonomice jako málokdo. Jamie Dimon, šéf JPMorgan Chase $JPM, na nedávné debatě pořádané Council on Foreign Relations otevřeně přiznal, že ho aktuální klid na trzích překvapuje.

Bankéř, který nerozumí vlastnímu trhu

Dimon si nikdy nebral servítky. Když ho na pódiu zpovídali, řekl jednoduše to, co si zřejmě myslí spousta profesionálů, ale málokdo to vysloví nahlas.

Jsem překvapený, protože tu máte Ukrajinu, Írán, ropu, Rusko a naše vztahy s Čínou. To všechno je pro svobodný svět zásadní, ale ekonomiky se to dnes nutně netýká.

Jamie Dimon, generální ředitel JPMorgan Chase

Klíčové slovo je tady „dnes". Dimon totiž rozlišuje mezi tím, co se děje právě teď, a tím, co se podle něj chystá pod povrchem. Krátkodobě dává trhu za pravdu - ekonomika šlape, firmy vydělávají. Jeho obavy míří dál, k tomu, co označuje za posun „tektonických desek", které budou určovat směr ekonomiky za rok, za dva nebo za delší dobu.

A právě tady přichází ta věta, kvůli které se o jeho vystoupení tolik mluvilo. Současný býčí trh přirovnal k „malé tsunami" - něčemu, co se rozjede a pak se to jen těžko zastavuje. Jako bankéř, který přežil několik krizí, ví, že každý cyklus jednou skončí. Otázka nikdy nezní jestli, ale kdy.

Co trh drží nad vodou

Aby bylo jasno, Dimon zároveň přiznává, že důvody k optimismu existují a nejsou vymyšlené. Současný růst stojí na několika docela solidních pilířích, které se nedají jen tak odmávnout.

Tím největším je umělá inteligence. Investice do AI infrastruktury letos podle Dimonových slov dosahují závratných 700 miliard dolarů (v přepočtu zhruba 15 bilionů korun) a tempo zatím nepolevuje. K tomu se přidává:

• Nezaměstnanost v USA, která se drží stabilně na 4,3 %

• HDP, jež podle dat amerického úřadu BEA roste tempem kolem 2 %

Svou roli sehrál i daňový balíček, který dostal do peněženek spotřebitelů víc peněz a posloužil jako fiskální stimul. Háček je v tom, že část téhle úlevy spolykal růst cen pohonných hmot kvůli napětí na Blízkém východě. Stimul tedy zafungoval, ale jeho efekt nebyl tak silný, jak mohl být. Dimonovo poselství je proto smířlivé i varovné zároveň: tyhle faktory nejsou samy o sobě špatné, jenže nikdo neví, jak budou vypadat za rok nebo za dva.

Drahý trh, který nezná strach

Pojďme k tomu, co Dimon vyslovuje opatrně, ale čísla říkají nahlas. Americké akcie jsou drahé. Ne mírně nadprůměrně, ale historicky drahé.

Vezměme si Shillerův CAPE poměr, tedy ukazatel, který srovnává ceny akcií s desetiletým průměrem zisků očištěným o inflaci. Ten se v červnu 2026 pohyboval kolem hodnoty 40, jak ukazují data GuruFocus. Pro představu - dlouhodobý medián se drží kolem 16 a podobné výšiny jsme naposledy viděli na vrcholu dot-com bubliny kolem roku 2000.

Co to znamená v praxi? Investoři dnes platí za každý dolar firemních zisků zhruba dvaapůlkrát víc, než kolik byl historický zvyk. To samo o sobě není signál ke krachu - vysoké valuace dokážou na trhu vydržet překvapivě dlouho. Ale zužuje se prostor pro chyby. Když je trh takhle naceněný, nepotřebuje k pádu žádnou katastrofu. Stačí, aby realita byla jen o trochu horší, než se čekalo.

Věcí, které zvyšují rizika, je spousta - geopolitika, ropa, vládní deficity.

Jamie Dimon, na investiční konferenci norského státního fondu

A právě deficity Dimona trápí asi nejvíc. Na stejné konferenci varoval, že rostoucí vládní dluh dřív nebo později vyústí v „nějakou formu dluhopisové krize", pokud s ním politici včas něco neudělají, jak referovala CNBC. A není to ojedinělý výrok - ve výroční zprávě akcionářům psal i o rizicích v soukromých úvěrech a o tom, co označil za nesmyslná kapitálová pravidla.

Vlna, kterou nezastavíte

Dimon má pověst skeptika a jeho varování se na Wall Street berou s rezervou - předpovídat příští krizi tak trochu patří k práci šéfů velkých bank. A Dimon sám zdůrazňuje, že nehlásá konec světa, jen vyzývá k opatrnosti.

Jenže právě v tom je pointa. Nevaruje permanentní pesimista z okraje trhu, ale člověk, jehož banka vidí do peněženek amerických firem i domácností jako málokdo. Když zrovna jemu nesedí, že trh roste navzdory válkám, drahé ropě a valuacím na úrovni dot-com bubliny, je to silnější signál než tucet medvědích analytiků dohromady.

A přesně o tom je ta „malá tsunami". Není to sázka na krach - trh může klidně růst dál, AI příběh má pořád páru a předražený trh umí zůstat předražený celé roky. Je to spíš připomínka, že býčí cykly mají obrovskou setrvačnost. Nahoru se valí dlouho a hladce, takže si snadno zvyknete, že to tak bude pořád. Háček je v tom, že když se vlna jednou obrátí, zastavit ji je stejně těžké jako tu, co žene ceny vzhůru.