Abyste přežili 30 let v důchodu bez práce, potřebujete 25násobek ročních výdajů, zjistila studie

25násobek ročních výdajů: číslo, které vzniklo v roce 1994 v kanceláři finančního poradce

Ke konci září 2026 měli Češi uzavřeno 288 726 smluv dlouhodobého investičního produktu (DIP) a uložili do něj 14,2 miliardy korun. Podle Asociace pro kapitálový trh jde 91 % těch peněz do investičních fondů, denně přibývá přes 250 nových smluv. Statisíce lidí si tak odkládají na stáří, ale jen málokdo z nich má v hlavě cílovou částku, u které může přestat pracovat.

Nejcitovanější odpověď na světě zní: 25násobek ročních výdajů. Vznikla v roce 1994 u stolu finančního poradce Williama Bengena z jižní Kalifornie. Klienti se ho ptali, kolik si mohou z úspor ročně brát, a on místo odhadu sáhl po datech. V říjnu 1994 vydal v Journal of Financial Planning studii, ve které prošel výnosy amerických velkých akcií a středně dlouhých státních dluhopisů od roku 1926.

Postup byl jednoduchý: pro každý rok odchodu do důchodu od roku 1926 spočítal, jak dlouho by portfolio půl na půl vydrželo, když si z něj člověk první rok vybere určité procento a dál stejnou částku navyšovanou o inflaci. Hledal nejvyšší výběr, který přežil 30 let i v nejhorším roce, kdy mohl člověk přestat pracovat. Vyšlo mu 4,15 %, a nejhorší start byl rok 1966. Zaokrouhleno: 4 %.

Odtud plyne to číslo. Když má první roční výběr tvořit 4 % majetku, musí být majetek 25krát větší než roční výdaje. Žádný složitý vzorec, jen převrácená hodnota čtyř procent, a přesto z ní vyrostlo celé hnutí FIRE, které plánuje odchod z práce o desítky let dřív než stát.

Trinity 1998: výběr 4 % přežil 30 let v 95 % případů u portfolia půl na půl

Bengen hledal nejhorší případ. Tři profesoři financí z Trinity University v San Antoniu, Philip Cooley, Carl Hubbard a Daniel Walz, otázku v únoru 1998 obrátili. Místo nejhoršího roku spočítali, v kolika klouzavých třicetiletých obdobích od roku 1926 do roku 1995 peníze vydržely. Výsledku říkali „míra úspěšnosti" a jejich text v časopise AAII Journal dnes zná celý finanční svět jako studii Trinity.

Při výběru 4 % navyšovaném o inflaci přežilo 30 let 95 % historických období u portfolia 50 % akcií a 50 % dluhopisů, u portfolia se 75 % akcií dokonce 98 %. Jakmile výběr stoupl, úspěšnost padala strmě: podle přepočtu Wadea Pfaua, profesora důchodových financí z The American College, na datech 1926 až 2014 vydrželo portfolio půl na půl při 5% výběru jen v 68 % období a při 6 % ve 43 %.

Rozdíl proti Bengenovi je v dluhopisech. Bengen použil státní, Trinity dlouhodobé firemní, které víc kolísají. Proto u Trinity čtyřprocentní výběr v letech 1965 a 1966 těsně nevydržel, zatímco Bengenovi vyšel jako bezpečný ve všech letech. Z tohoto drobného rozdílu se zrodilo číslo 95 %, které dnes stojí v každém textu o pravidle 4 procent.

Pokud je historie nějakým vodítkem pro budoucnost, pak je krajně nepravděpodobné, že by výběry ve výši 3 % a 4 % vyčerpaly jakékoli portfolio akcií a dluhopisů během kteréhokoli z období uvedených v tabulce 1. V těchto případech se úspěch portfolia zdá být téměř zaručený.

Philip L. Cooley, Carl M. Hubbard a Daniel T. Walz, profesoři financí, Trinity University, AAII Journal, únor 1998

Roky 1965 a 1966: kdo přestal pracovat těsně před inflací sedmdesátých let, peníze mu došly

Ta dvě selhání ukazují, co pravidlo 4 procent ve skutečnosti testuje. Kdo odešel do důchodu v roce 1966, zažil v letech 1973 a 1974 propad amerických akcií zhruba na polovinu a k tomu inflaci, která v sedmdesátých letech dosahovala dvouciferných hodnot. Jeho roční výběr tedy rostl s inflací přesně ve chvíli, kdy hodnota portfolia padala.

V tom je mechanismus, kterému se říká riziko pořadí výnosů. Dva lidé mohou mít za 30 let stejný průměrný výnos, ale ten, kdo dostane špatné roky na začátku, prodává akcie levně, aby měl na výběr, a ztráta se mu zamkne. Pozdější růst už pracuje s menším základem. Kdo má špatné roky na konci, většinu výběrů už má za sebou a propad ho tolik nebolí.

Bengen proto v roce 1994 napsal, že akcií má být v portfoliu co nejblíž 75 % a nikdy méně než 50 %. Méně akcií podle jeho dat nevydrželo tempo inflace, i když se to konzervativnímu klientovi zdá bezpečnější.

Bengen 2025: pravidlo posunul na 4,7 %, čtyřicetiletý horizont táhne k 3,5 %

Studie Trinity má tři předpoklady. Počítá jen s americkými daty, tedy s nejúspěšnějším akciovým trhem dvacátého století. Počítá přesně s 30 lety. A nepočítá s žádnými poplatky ani daněmi, čtyři procenta jsou v ní čistý výběr.

Sám Bengen se k číslu po třiceti letech vrátil. V knize A Richer Retirement, vydané v srpnu 2025, zvedl svůj „SAFEMAX" na 4,7 %. Portfolio rozšířil o americké střední, malé a mikro firmy a o zahraniční akcie, a ty nejhorší historický scénář zvládly lépe. Kdo se drží čtyř procent, řekl v prosinci 2025 pro CNBC, „tak se myslím trochu ochuzuje". I 4,7 % ale podle něj zůstává nejhorší případ jednou za sto let, pro padesátiletý důchod mu vychází 4,2 %.

Opačným směrem táhne délka. Nezávislý přepočet studie Trinity z května 2026 na datech 2002 až 2025 dal portfoliu 60/40 při 4% výběru 96 % úspěšnost na 30 let, ale jen 92 % na 40 let. Kdo chce na 40 let stejnou jistotu jako na 30, musí snížit výběr na 3,5 %, což odpovídá zhruba 29násobku ročních výdajů. Americká analytická firma Morningstar pracuje s výchozím odhadem 3,9 %. Právě proto hnutí FIRE, které na pravidle 4 procent postavilo odchod z práce ve čtyřiceti, s číslem 25 pracuje opatrněji než původní studie.

Je důležité mít jasno v tom, že tyto míry úspěšnosti vycházejí z americké historie. Je chybná logika myslet si, že jde o míry úspěšnosti, které platí pro dnešní nové důchodce.

Wade Pfau, profesor důchodových financí, The American College of Financial Services, Forbes a Retirement Researcher, červen 2015

Česká inflace 15,1 % v roce 2022 a daň z prodeje: kde se americké pravidlo pro Čecha láme

Trinity i Bengen navyšují výběr o americkou inflaci. Česká inflace podle Českého statistického úřadu dosáhla v roce 2022 průměrných 15,1 % a v roce 2023 dalších 10,7 %. Kdo by se držel pravidla doslova, zvedl by si roční výběr dva roky po sobě skokově, přesně v době, kdy akcie v roce 2022 padaly. Pro Čecha je tedy riziko pořadí výnosů ostřejší, než ukazují americká data, kde dvouciferná inflace přišla jen v sedmdesátých letech.

Daně studie neřeší vůbec. V Česku je prodej akcií a podílových listů držených déle než tři roky osvobozen od daně z příjmu, takže část výběru může být skutečně čistá. U DIP platí jiná past: odpočet až 48 000 korun ročně od základu daně si člověk udrží jen při výběru nejdřív po deseti letech trvání smlouvy a zároveň ne dřív než v 60 letech. Kdo vybere dřív, uplatněné odpočty dodaní. Pro plán FIRE s odchodem v 45 letech tak DIP nefunguje jako hlavní zdroj výběrů, ale jako peníze, které přijdou na řadu až po šedesátce.

Poplatky jsou třetí mezera. Trinity pracovala s indexy bez nákladů, zatímco 91 % českých peněz v DIP leží ve fondech, které si ročně účtují správu. Každá desetina procenta poplatku je desetina procenta výběru, se kterou studie nepočítala.

Pravidlo 4 procent přesto přežilo i vlastní autory. Cooley, Hubbard a Walz svou studii v dubnu 2011 přepočítali v Journal of Financial Planning na datech od ledna 1926 do prosince 2009, tedy včetně krize z roku 2008, a vydali ji pod názvem Portfolio Success Rates: Where to Draw the Line.