Kiyosaki slibuje zlato za 35 000 dolarů. Měli byste ho brát vážně?

Robert Kiyosaki, autor jedné z nejprodávanějších knih o osobních financích všech dob, má talent na věty, které se dobře pamatují. Tentokrát přišel s obrazem „pomalé, neviditelné krádeže", které si podle něj většina lidí všimne až ve chvíli, kdy je pozdě.

A přesné datum, kdy ta krádež začala? 15. srpna 1971. Den, kdy americký prezident Richard Nixon odpojil dolar od zlata a ukončil tak poslední vazbu hlavní světové měny na drahý kov.

Kiyosaki tvrdí, že tím dostala americká centrální banka, Federální rezervní systém, něco jako „povolení krást". Každý nově vytištěný dolar prý ubírá kupní sílu z vaší peněženky, ze spořicího účtu i z penzijního fondu - a přesouvá ji k těm, kdo ovládají tiskařský lis.

Zní to jako konspirace rozzlobeného milionáře. Problém je, že na samotném jádru té myšlenky se těžko hledá chyba.

Sto dolarů, které se scvrkly na dvanáct

Tady přestává jít o rétoriku a začínají mluvit data. Podle inflační kalkulačky Federální rezervní banky v Minneapolisu má dnešních 100 dolarů stejnou kupní sílu jako přibližně 12 dolarů v roce 1971.

Jinak řečeno: za půl století americký dolar ztratil zhruba 88 procent své hodnoty. Stejná logika přitom platí pro každou papírovou měnu na světě, korunu nevyjímaje - rozdíl je jen v tempu.

Pro běžnou domácnost to není abstraktní ekonomický pojem. Je to ten nepříjemný pocit, kdy poctivě pracujete, ukládáte stranou a přesto se zdá, že peníze „nějak nestačí" tak jako dřív. Inflace nepřijde jednoho dne jako blesk. Ukrajuje pomalu, rok co rok, a právě v té nenápadnosti je její síla.

Kiyosaki z toho vyvozuje jednoduchý závěr: drž majetek, který nikdo nemůže vytisknout.

Tohle není náhoda. Fed přesně ví, co tištění peněz dělá. Každý dolar, který vytvoří, naředí každý dolar, na který jste tvrdě pracovali.

Robert Kiyosaki, autor knihy Bohatý táta chudý táta

Zlato jako úkryt, který nejde naředit

Pro Kiyosakiho je odpověď jasná: zlato. Argument je starý jako lidstvo samo a má svou eleganci - dolary se dají natisknout, zlato ne. Žlutý kov se nedá přivolat z ničeho rozhodnutím centrální banky a není závazkem žádné vlády ani státu.

V letech 2025 a 2026 mu trh dal výrazně za pravdu. Zlato prošlo jednou z nejsilnějších rallye své moderní historie - jen za rok 2025 přidalo přes 50 procent a koncem ledna 2026 vyšplhalo na rekordní úroveň přes 5 600 dolarů za unci, jak ukazují data ze sledování cen komodit. Stříbro mezitím cenu víc než zdvojnásobilo a vystřelilo nad 120 dolarů.

Za tím vším stojí kombinace faktorů, které hrají přesně do Kiyosakiho karet: slabší dolar, geopolitické napětí, obavy o nezávislost Fedu a rekordní nákupy zlata centrálními bankami. Čínská centrální banka například podle tržních dat nakupovala zlato 19 měsíců v řadě.

Zajímavé je, že na stranu zlata se postavil i člověk, od kterého by to čekal málokdo.

Když i bankéř řekne, že zlato dává smysl

Jamie Dimon, šéf největší americké banky JPMorgan Chase $JPM, byl léta známý jako skeptik vůči zlatu. Sám ho podle vlastních slov nevlastní, protože „jeho držení stojí čtyři procenta ročně". A přesto na konci roku 2025 pronesl na konferenci Fortune větu, která obletěla finanční svět.

Je to jedna z mála chvil v mém životě, kdy je polorozumné mít část portfolia ve zlatě. V prostředí, jako je tohle, může klidně vyšplhat na 5 000 nebo 10 000 dolarů za unci.

Jamie Dimon, generální ředitel JPMorgan Chase

Když i tradiční bankéř, jehož byznys je postavený na papírových penězích, připustí, že zlato má své opodstatnění, něco se na trhu skutečně mění. Stojí ovšem za pozornost, že Dimon mluvil o zlatě jako o doplňku portfolia - ne jako o jediné spáse.

Háček, o kterém se v podobných projevech nemluví

Jenže zlato není kouzelný štít bez vedlejších účinků. A poslední měsíce to ukázaly naplno.

Rekordní lednová úroveň dlouho nevydržela. Na začátku července 2026 se zlato obchoduje kolem 4 000 dolarů za unci - skoro o třetinu pod vrcholem. Jen za červen ztratilo přes 12 procent, nejhorší měsíc od roku 2008. Stříbro dopadlo ještě hůř: ze 121 dolarů spadlo na zhruba 58, tedy o víc než polovinu. Kdo nakoupil na vrcholu paniky, koukal se za pár měsíců na pořádnou ztrátu. Důvod není žádná záhada - nový šéf Fedu Kevin Warsh dal najevo, že je připraven zvedat sazby, dolar vyskočil na roční maximum, a pro kov, který neplatí žádný úrok, je to jed.

A pak je tu srovnání, které fanoušci zlata neradi slyší: zlato dlouhodobě prohrává s akciemi. Mezi lety 1971 a 2024 vynášel americký akciový trh v průměru 10,7 procenta ročně, zlato jen 7,9, jak shrnuje magazín Fortune. Není divu - zlato nic nevyrábí a neplatí dividendu. Funguje jako pojistka pro krizové časy, ne jako zdroj výnosu - v dobrých obdobích jen leží v trezoru a nevydělává nic.

Vizionář, nebo prodavač strachu?

A co ta slavná předpověď 35 000 dolarů? Kiyosaki hraje v úplně jiné lize než banky, které se koncem června dohadovaly někde mezi 4 900 (Goldman Sachs $GS) a 6 000 dolary (JPMorgan). On sám opakovaně mluví o zlatě za 35 000 a stříbře za 200 dolarů za unci.

Měli byste ho brát vážně? Odpověď je nepříjemně dvojznačná. Když se stříbro na začátku roku 2025 obchodovalo kolem 35 dolarů, Kiyosaki volal po 200 - a kov pak skutečně vyšplhal nad 120, než se zlomil. Trefil směr dřív než většina trhu. Jenže stejně tak léta prorokoval krachy, které nepřišly. Obojí platí zároveň.

Ostatně ani sám Kiyosaki nesází jen na kov. Vedle zlata roky propaguje nemovitosti a prý vlastní na 1 500 nájemních bytů a domů - strategii postavenou na pravidelném příjmu, ne na strachu z inflace. Což možná prozrazuje víc než celá ta řeč o krádeži: inflace je reálná a hotovost na účtu ji spolehlivě prohrává. Ale odpovědí není nasypat všechno do jednoho aktiva, ke kterému vás zrovna někdo hlasitě tlačí.