Měnová krize 1997: ČNB zvedla sazby až na 75 %, koruna oslabila o 10 % a Klausova vláda do půl roku padla

Květen 1997: marka za 18 korun a vrátné na kolejích, které se ptají, jestli koupit dolary

V polovině května 1997 se v Praze děje něco, co lidé znají jen z doby před rokem 1989. Ve frontách u směnáren a na vrátnicích kolejí se ptají, jestli nemají rychle koupit marky nebo dolary. Šušká se, že „s měnou něco bude". Marka přitom stojí pořád kolem 18 korun, protože koruna má pevný kurz: Česká národní banka ji drží v pásmu ±7,5 % kolem pevné hodnoty vůči koši marky a dolaru, a to od února 1996.

Pevný kurz byl po roce 1991 pýchou transformace. Měl ale jednu slabinu, kterou si trhy časem spočítaly. Česká ekonomika v roce 1996 rostla rychleji, než stačila vyrábět, dovoz předbíhal vývoz a obchodní schodek rostl. Do země zároveň tekly krátkodobé peníze ze zahraničí: korunové úroky byly vyšší než v Německu a díky pevnému kurzu bez kurzového rizika.

Když se v květnu 1997 pod vlivem asijských potíží a domácích politických sporů tyto peníze začaly otáčet, koruna spadla asi 5 % pod střed pásma. ČNB poprvé prodávala dolary a marky z rezerv a oznámila, že zvedne sazby. Spekulanti si půjčovali koruny, prodávali je a sázeli, že banka pevný kurz neudrží.

Dva týdny boje: lombardní sazba 50 %, krátkodobá repo až 75 % a 26. května konec pevného kurzu

Obrana centrální banky stojí na jednoduché logice: kdo chce sázet proti koruně, musí si ji nejdřív půjčit. Když půjčka zdraží natolik, že sázka přestane dávat smysl, útok vyhasne. ČNB proto 16. května 1997 zvedla lombardní sazbu z 14 na 50 % a na krátkodobých operacích s bankami vyhnala sazbu dočasně až na 75 %. Pro srovnání: dnešní základní sazba je 3,75 %.

Spolu s tím banka prodávala rezervy. Dobové odhady mluví o 1,5 až přes 2 miliardy dolarů utracených během několika dnů za obranu kurzu, přičemž celé devizové rezervy tehdy měly kolem 12 miliard dolarů. Pro ekonomiku s pevným kurzem jsou rezervy jediná munice; když dojdou, kurz padne sám.

Dne 26. května 1997 ČNB oznámila, že pevné pásmo ruší a koruna přechází na řízený plovoucí kurz. Od té chvíle cenu koruny určuje trh a tento režim platí dodnes, tedy už 29 let. Koruna se během několika týdnů usadila zhruba o 10 % níž než před krizí; marka za 18 korun byla minulostí. Diskontní sazba šla od 27. května na 13 %, extrémní sazby z obrany banka postupně rozpouštěla.

„To nebyla krize ekonomická, ale krize politická. Z hlediska ekonomiky šlo o krizi miniaturní. Ale politické důsledky měnové krize byly nepochybně daleko, daleko větší."

Václav Klaus, předseda vlády v roce 1997 (rozhovor pro CNN Prima News, 26. 5. 2022)

Dva balíčky škrtů, dva roky poklesu HDP a pád vlády v listopadu 1997

Vláda Václava Klause reagovala ještě před pádem kurzu. 16. dubna 1997 přijala první balíček úsporných opatření pod názvem „Korekce hospodářské politiky a další transformační opatření": škrty ve výdajích státu, zmrazení platů ve veřejném sektoru, dovozní depozita. Koncem května, souběžně s uvolněním kurzu, přišel druhý balíček, „Stabilizační a ozdravný program", a s ním výměna ministrů financí, průmyslu a vnitra.

V příběhu stojí proti sobě dva muži. Klaus tvrdil, že ČNB guvernéra Josefa Tošovského ekonomiku po volbách v roce 1996 vědomě zabrzdila příliš tvrdě. Centrální banka naopak varovala před přehřátím už dřív, jenže brzdit ekonomiku před volbami se politikům nechtělo. Ekonomka Stanislava Janáčková, tehdy poradkyně v Klausově okolí, později mluvila o tom, že se útok dal čekat a že pevný kurz s otevřeným kapitálovým účtem byl na dobu, kdy do země tekly horké peníze, nebezpečná kombinace.

Účet byl vysoký. Česká ekonomika v letech 1997 a 1998 klesala, jako jediná ve střední Evropě. V listopadu 1997 se koalice rozpadla a Klausova vláda padla; v lednu 1998 ji nahradila úřednická vláda, do jejíhož čela usedl právě Tošovský. ČNB zároveň od roku 1998 přešla na cílování inflace: místo kurzu hlídá růst cen a sazbami ho tlačí k cíli. Tento systém používá dodnes.

Listopad 2026: ČNB zvedá sazbu na 4 %, ropa po Hormuzu zdražila o 80 % a koruna ztratila korunu na dolar

Ve čtvrtek 5. listopadu 2026 zasedá bankovní rada ČNB a podle analytiků oslovených ČTK zvedne základní sazbu z 3,75 na 4 %. Inflaci žene nahoru ropa, která po uzavření Hormuzského průlivu zdražila o zhruba 80 %, a dražší služby. Sazbu 3,75 % má ČNB od června 2026, kdy ji jako jediná centrální banka ve střední Evropě zvedla kvůli dopadům války v Íránu.

Viceguvernér Jakub Seidler v rozhovoru pro agenturu Reuters z 27. října 2026 uvedl, že inflace v září dosáhla 2,5 %, v prvním čtvrtletí 2027 může dočasně vrcholit kolem 3,5 % a nominální mzdy rostou přes 6 %. Ceny průmyslových výrobců v září zrychlily na 3,7 % kvůli koksu, rafinovaným ropným produktům, elektřině a plynu.

„S ohledem na nejnovější vývoj, zejména odolnou domácí poptávku a déle zvýšené ceny energií, se přikláním k podpoře standardního zvýšení o 25 bazických bodů v listopadu. (...) Čelíme tradičnímu stagflačnímu šoku."

Jakub Seidler, viceguvernér ČNB (rozhovor pro agenturu Reuters, 27. 10. 2026)

Koruna mezitím za měsíc oslabila z necelých 21 na zhruba 22 korun za dolar, hlavně ve vleku slabého eura zatíženého rozpočtovými problémy Francie a Španělska. Pro dovolenou nebo nákup z Ameriky to znamená zhruba 5 % navíc. V květnu 1997 koruna ztratila dvojnásobek za dva týdny, a to proti měnám, na které byla pevně přivázaná.

Co se opakuje a kde paralela končí: koruna dnes plave, nikdo nebrání pevný kurz

Řetěz z roku 1997 se v menším opakuje: slabší koruna zdražuje dovoz, ČNB zvedá sazby proti inflaci a vláda se s centrální bankou nemá ráda. Andrej Babiš v říjnu 2026 kritizoval banky i ČNB za drahé úvěry, Klaus v roce 1997 vinil Tošovského z brzdy ekonomiky.

Rozdíl je v mechanice. V roce 1997 spekulanti útočili na pevnou hranici, kterou banka slíbila bránit, a každá miliarda z rezerv byla sázka, kterou mohla prohrát. Od 26. května 1997 koruna plave: když oslabí o korunu na dolar, nikdo nemusí prodávat rezervy a nikomu nehrozí, že mu přes noc dojdou. Sazba 4 % je proti 50 a 75 % z května 1997 krok, který domácnosti s hypotékou pocítí v řádu stokorun měsíčně, ne otřes, který shodí vládu.

Seidler navíc výslovně říká, že listopadové zvýšení nepovažuje za začátek cyklu a že banka rozhoduje jednání od jednání. Bankovní rada ve čtvrtek 5. listopadu 2026 zveřejní také novou prognózu, která podle něj nejspíš zvedne odhad inflace pro rok 2027 a ukáže slabší růst ekonomiky v roce 2026.