„První milion je nejtěžší. Pak můžete trochu polevit." Slavná Mungerova rada, kterou většina českých investorů ignoruje

Citát, který nezestárl ani po třiceti letech

Některé investiční rady stárnou stejně rychle jako mléko. Některé naopak fungují pořád. Charlie Munger - dlouholetý partner Warrena Buffetta v Berkshire Hathaway, který zemřel v listopadu 2023 jen pár týdnů před stými narozeninami, patří svými výroky do druhé skupiny.

Jeden z jeho nejcitovanějších se v investičních kruzích opakuje pořád dokola. Padl na valné hromadě Berkshire Hathaway v 90. letech a v doslovném překladu zní zhruba takto:

„Prvních 100 tisíc dolarů je sviňské. Ale musíte to dát. Je mi jedno, co pro to budete muset udělat - jestli budete chodit všude pěšky a jíst jen to, co koupíte se slevovým kupónem, prostě těch 100 tisíc dolarů musíte sehnat. Pak můžete trochu polevit."

V přepočtu na dnešní hodnotu (po zohlednění inflace) Benzinga uvádí, že se bavíme zhruba o 200 tisících dolarů - tedy něco kolem 4,4 milionu korun. Princip ale s konkrétní částkou nemá moc společného. To, co Munger říká, je něco mnohem hlubšího.

Proč zrovna ta první částka, a ne třeba první milion?

Většina lidí přemýšlí o bohatství v rovných cílech. „Až budu mít milion, jsem za vodou." Munger to obrátil naruby. Tvrdil, že kritický bod přichází mnohem dřív, než si lidé myslí - a kdo ho překoná, má z poloviny vyhráno.

Důvod je matematický. Když máte na účtu 50 tisíc korun a investujete je za 8 % ročně, vyděláte 4 tisíce ročně. To vás nezachrání. Když ale máte 4 miliony korun, stejné procento dělá 320 tisíc korun ročně. To už je plat průměrného Čecha. A to bez toho, abyste hnuli prstem.

Munger to popisoval obrazem sněhové koule: „Zbohatnout je jako koulet sněhovou kouli. Pomáhá začít na vrcholu dlouhého kopce. Začněte brzy a koulejte ji opravdu dlouho."

V čem je háček? Sněhová koule nezačne sama. Tu první - a nejmenší - musíte ulepit ručně. A přesně tady většina lidí selhává.

Kde se to celé začne lámat: psychologie, ne matematika

Tohle je část, kterou si při čtení o investování málokdo přizná. První statisíce na účtu nejsou problém matematický, ale psychologický.

Když začínáte z nuly, neexistují žádné pasivní příjmy, žádný složený úrok, žádná setrvačnost. Jste jen vy, výplatní páska a sebekázeň. Každá ušetřená koruna pochází z toho, že jste si něco odepřeli - dovolenou, restauraci, novější auto, lepší byt. Žádná „kouzelná páka" zatím nepracuje za vás.

To je to „sviňské", o kterém mluvil Munger. A je to v této fázi i nejnebezpečnější moment, protože:

• Pokušení utrácet je obrovské - kolem vás všichni žijí, vy se omezujete

• Výsledky nejsou vidět - 8% ročně z 200 tisíc je sotva 16 tisíc, což se dá snadno rychle utratit

• Lifestyle creep - každé zvýšení platu se okamžitě „zhmotní" v lepším bydlení nebo dražších věcech

• Trh nepomáhá - propad o 20 % vás v tomhle stádiu může z psychologického hlediska úplně srazit

Mungerova rada je v tomhle skoro krutá: nepleťte si úspěch s pohodlím. Když chcete sněhovou kouli rozkutálet, musíte na začátku tlačit naplno.

Kolik je „prvních 100 tisíc dolarů" v české realitě?

Tady se vyplatí Mungerovu radu lokalizovat, protože doslovný převod není férový.

V Česku je průměrná čistá mzda zhruba 45 tisíc korun měsíčně (tedy řádově 540 tisíc ročně). Mediánová mzda je nižší. Zachovat si Mungerův princip ale znamená přepočítat částku poměrově k příjmu, ne kursem.

Pokud Munger v 90. letech mluvil zhruba o dvojnásobku ročního průměrného amerického příjmu, v české realitě je tedy psychologickým zlomem kolem 1 až 1,5 milionu korun. To je číslo, které:

• Začíná generovat reálný pasivní příjem (při 5-7 % výnosu jsou to 50-100 tisíc ročně)

• Slouží jako finanční rezerva pro krizové scénáře

• Vás dostává nad práh psychologické úzkosti, kdy už neřešíte každou stovku

Jinak řečeno: Mungerův milion korun je hranice, za kterou se vám změní vztah k penězům.

Jak ten první milion v Česku zlomit (i když to vypadá jako nemožný úkol)

Munger dával v podstatě tři rady, které se i dnes hodí překvapivě dobře:

• Žijte výrazně pod své poměry. Ne na hraně, ale výrazně pod. Rozdíl mezi „šetřit 5 % platu" a „šetřit 25 % platu" je propastný.

• Investujte včas a pravidelně. Pravidelná investice 5 tisíc korun měsíčně do globálního ETF (například iShares Core MSCI World) při dlouhodobém průměru kolem 8 % ročně dorazí k milionu zhruba za 12-13 let.

• Vyhněte se „lifestyle creepu". Když dostanete přidáno, hoďte aspoň polovinu zvýšení rovnou do investic, ne do dražšího nájmu.

A je tady ještě jedna věc, na kterou se zapomíná: náklady na investování. Munger byl posedlý poplatky. České podílové fondy si často účtují 2-3 % ročně, americké ETF jako Vanguard S&P 500 (VOO) účtují 0,03 % ročně. Na dvacetiletém horizontu to dělá rozdíl ve statisících korun.

Co je za hranicí prvního milionu

Zajímavé je to, co Munger říká v druhé části citátu: „Pak můžete trochu polevit."

Není to návod k lenošení. Je to popis toho, jak začíná pracovat složený úrok. Když máte 1 milion korun investovaný v rozumném portfoliu, vyděláváte ročně víc, než kolik byste pravděpodobně dokázali ušetřit z platu. A ten poměr se s každým dalším rokem zhoršuje (ve váš prospěch).

To je důvod, proč mladí investoři, kteří začnou ve dvaceti, končí v padesáti často s mnohonásobně vyšším bohatstvím než lidé, kteří začnou až ve čtyřiceti - i kdyby ti druzí investovali víc. Čas je jediná páka, kterou nelze koupit.

Munger to věděl. Proto ten dvojí důraz: začněte brzy a začněte agresivně. Sněhová koule, kterou rozkutálíte ve dvaceti, není totéž co koule, kterou začnete koulet ve čtyřiceti. Bez ohledu na to, kolik na ni naházíte sněhu navíc.

A pokud jste v té fázi, kdy je „prvních pár stovek tisíc na účtu" pořád daleko - dobrá zpráva. Podle nejcitovanějšího investora 20. století děláte správnou věc, jestli to bolí. To bolení je část plánu.