Dohoda stále neplatí. Trump ztrácí trpělivost a evropské trhy to pocítily

Co vlastně dohoda říká a kde se zasekla

Základní parametry jsou relativně přímočaré. USA se zavázaly zastropovat cla na většinu evropského zboží na 15 %, přičemž nulová sazba platí pro letecké komponenty, generické léky a části polovodičového vybavení. EU na oplátku slíbila zrušit dovozní cla na americké průmyslové zboží a otevřít trh pro americké zemědělce - konkrétně pro vepřové maso a mléčné výrobky.

Problém není politická vůle, ale legislativní proces. Evropský parlament dohodu podmíněně schválil v březnu, jenže Rada EU se na finálním znění stále nedohodla. Část europoslanců navíc prosazuje tzv. sunrise clause (doložka, která podmíní výhody plněním závazků druhé strany), která by výhody pro USA podmínila plněním jejich závazků, a sunset clause (automatické vypršení dohody) s platností do března 2028 s platností do března 2028. To Washingtonu příliš nevyhovuje. V únoru parlamentní schválení dokonce zcela zamrzlo poté, co americký Nejvyšší soud zrušil Trumpův systém recipročních cel a Brusel nevěděl, co vlastně podepisuje.

Proč zrovna 4. července

Není to náhoda. Trump si termín vybral vědomě, 250. výročí americké nezávislosti je pro jeho rétorickém stylu ideální kulisa. Pokud EU splní podmínky, může ho prezentovat jako diplomatický triumf. Pokud nesplní, má symbolické datum pro eskalaci. Je to klasický vyjednávající tah: vytvořit umělou urgenci s mediálně vděčným kontextem.

Reálný čas pro EU je tedy necelé dva měsíce. Manfred Weber, předseda frakce EPP, největší frakce v Evropském parlamentu, uvedl, že chce finální hlasování ještě tento měsíc na plenárním zasedání ve Štrasburku. Pokud by to klaplo, zbyl by čas na schválení v Radě. Jenže „chci" a „stihneme" jsou v bruselském tempu dvě různé věci.

Jak trhy reagovaly

Stoxx 600 otevřel v pátek ráno poklesem 0,8 %, přičemž všechny sektory i regionální indexy byly v červených číslech. Nejedná se o panický výprodej, ale o přecenění rizika - trh v podstatě říká, že pravděpodobnost hladké ratifikace klesla.

Nejvíce to pocítily sektory s přímou expozicí na americký trh. Automobilový průmysl je logický kandidát - Trump minulý týden znovu pohrozil 25% clem na evropská auta, což by se nejvíce dotklo Volkswagenu $VOW3DE, BMW $BMW.DE a Stellantisu $STLA. Luxusní zboží, kde americký trh tvoří přibližně 30 % globálních tržeb, je druhý zasažený segment: LVMH $MC.PA, EssilorLuxottica $EL.PA a Kering $KER.PA jsou na podobné hrozbě citlivé strukturálně.

Na druhé straně spektra defenzivní sektory, jako utility a nemovitosti, které odolávaly lépe. Obranné tituly jako Rheinmetall $RHM.DE nebo Leonardo $LDO.MI se celnímu riziku vyhýbají díky kombinaci domácích kontraktů a rostoucích rozpočtů NATO.

Co to znamená pro různé třídy aktiv

Pro investora v ETF na evropské akcie je situace nepříjemná, ale ne katastrofická - minimálně prozatím. Analytici Bloomberg Intelligence odhadují, že plná eskalace celní války by mohla vymazat většinu růstu evropských zisků v roce 2026. Goldman Sachs ve svých modelech počítá s dopadem 10% cla na reálný HDP ve výši 0,1–0,2 procentního bodu, přičemž Německo dostane největší ránu jako nejvíce exportně závislá ekonomika Evropy.

ECB přitom už v červnu loňského roku snížila depozitní sazbu na 2,0 % a citovala právě obchodní nejistotu jako klíčový faktor. Pokud by cla skutečně vzrostla, ECB bude čelit dilema: dalším uvolněním podpořit ekonomiku, nebo počkat, jak se projeví inflační efekt dražšího dovozu z USA.

Konkrétní sektory a tituly pod tlakem

Pokud ultimátum nevyjde a cla skutečně vzrostou, dopady budou rozdělené nerovnoměrně:

• Automobilový průmysl - přímý cíl, Volkswagen $VOW3.DE a BMW $BMW.DE mají největší podíl exportů do USA

• Luxusní zboží - americký trh je pro LVMH $MC.PA nebo Hermes $RMS.PA příliš velký na to, aby jej jednoduše přesměrovaly

• Farmaceutika - nulová cla na generika jsou součástí dohody - pokud dohoda padne, dojde k přecenění i tady

• Obranné tituly - relativní bezpečný přístav, Rheinmetall $RHM.DE a BAE Systems $BA. jsou kryté domácími a NATO kontrakty

Europarlament jako pojistka funguje jen napůl - podmínky, které si do dohody prosadil, chrání unijní politiky, ne portfolia. Pro trh je klíčové finální hlasování Rady EU, které dnes nikdo přesně nedatuje.

Dvakrát stejná chyba

Je příznačné, že EU se ocitla v identické situaci jako na jaře 2025, kdy americký Nejvyšší soud zrušil Trumpův systém recipročních cel a Brusel nevěděl, jak reagovat. Tehdy schválení zmrazil sám europarlament - ironicky proto, aby chránil vlastní pozici. Dnes je situace opačná: Trump tlačí na tempo, ale europarlament a Rada nejsou sladěné. Brusel má čím odpovědět, protiopatření za až 93 miliard eur, případně aktivaci antidumpingových nástrojů, ale všechno jsou to reakce na americký tah, ne způsob, jak hru řídit.

Pro investora to znamená jediné: nejbližší dva měsíce budou plné headline rizika. Jestli Štrasburk stihne finální hlasování do konce května a Rada přikývne do konce června, dohoda platí a trhy si oddechnou. Pokud se opakuje bruselský „ještě chvíli počkejte", 4. července nebude jen americký svátek.