ČNB sazby nezměnila. Jenže poprvé za rok otevřeně připustila, že příští krok může být směrem vzhůru

Co se změnilo v jedné větě na tiskové konferenci.

Ještě na začátku roku se debata točila kolem toho, kdy sazby klesnou - jestli v létě nebo na podzim. Michl tehdy opakoval, že měnová politika je "dostatečně přísná" a národní banka vyčkává. Dnes řekl, že pokud by jádrová inflace dál rostla a situace na Blízkém východě se nezlepšila, zvýšení je možné.

To je věcný posun. Ne dramatický obrat, ale první otevřené připuštění, že příští pohyb sazeb nemusí být dolů. Trhy to promítly do cen swapů na úrokové sazby a aktuálně kalkulují se sazbou 3,75 % v srpnu a možná 4 % koncem roku.

Duben zlomil klid, inflace překonala cíl a jádrové tlaky neklesají

Celé první čtvrtletí se inflace držela pod dvěma procenty. Leden byl na 1,6 %, nejméně od roku 2016. ČNB měla klid, pak přišel duben s meziročním růstem cen na 2,5 % a poprvé letos inflace překonala dvouprocentní cíl banky. Hlavní příčina bylo zdražení pohonných hmot v důsledku napětí v Hormuzském průlivu, kudy teče zhruba pětina světové ropy.

Jenže problém není ropa samotná. ČNB se na ni dívá jen jako na vstup - zajímá ji, jestli se zdražování přelévá dál do cen služeb, mezd a zbytku spotřebního koše. A tady data nejsou uklidňující. Jádrová inflace, která energetické ceny vynechává a odráží čistě domácí poptávkové tlaky, zůstává zvýšená. Ceny služeb rostou meziročně přes čtyři procenta, výrazně nad průměrem eurozóny.

Co to znamená pro hypotéky?

Nabídkové sazby hypoték se aktuálně pohybují nad pěti procenty. Při aktivním vyjednávání a dobré bonitě lze dosáhnout i na sazbu začínající čtyřkou, ale to je spíš výjimka. Kdo čekal, že refinancování zlevní, dostává dnes jasnou zprávu, že nejbližší horizont vypadá spíš na stagnaci než pokles.

Pokud by ČNB sazby skutečně zvýšila, hypoteční trh by to pocítil se zpožděním několika měsíců, banky reagují na výhled sazeb dřív, než k samotnému pohybu dojde a některé to dělají už teď.

Česko vs. eurozóna

Zajímavý detail z dnešní tiskové konference: Michl poukázal na to, že česká měnová politika je výrazně přísnější než evropská. ECB drží sazbu na dvou procentech, ČNB na 3,5 %. Rozdíl 1,5 procentního bodu přispívá k relativní síle koruny, která se pohybuje okolo 24,30 Kč za euro a funguje jako přirozený tlumič importované inflace.

Pokud by koruna oslabila , třeba právě v důsledku geopolitické nejistoty, inflační tlak by se zvýšil a ČNB by měla důvod jednat rychleji, než trhy čekají.

Kam se příběh posouvá?

Před rokem panovala otázka: jak rychle budou sazby klesat? Dnes je otázka, jestli vůbec budou? A pokud ne, co to dělá s dluhopisy, spořicími produkty a oceňováním akcií citlivých na úrokové náklady?

České státní dluhopisy s kratší splatností dávají v tomto prostředí větší smysl než dlouhé. Nikdo dnes neví, kde budou sazby za dva roky. Spořicí účty stále překonávají inflaci. A firmy s vysokým dluhem na pohyblivou sazbu jsou v hledáčku analytiků jako první, kdo by případné zdražení peněz pocítil.