Stavebnice Lego za tři tisíce se dnes prodává za 70 tisíc. Vynáší víc než zlato, tvrdí studie

Představte si, že jste v roce 2007 koupili stavebnici rohové kavárny za 139,99 dolaru, tehdy necelé tři tisíce korun. Nerozbalili jste ji, strčili do skříně a zapomněli. Dnes se zapečetěný set Café Corner prodává za zhruba 3 390 dolarů, přes 70 tisíc korun. Zhodnocení přes 2 300 %.

Není to ojedinělá anomálie, ale celý trh. Kolem stavebnic Lego vznikla komunita lidí, kteří je kupují ne proto, aby je postavili, ale aby je prodali. Mají vlastní cenové indexy, kalendáře "odchodů do důchodu" jednotlivých setů a obchodní strategie. A mají na své straně i jednu nečekanou autoritu: akademický výzkum.

Jedenáct procent ročně. Víc než akcie, zlato i víno

Ekonomka Victoria Dobrynskaya z moskevské Vysoké školy ekonomické prošla ceny 2 322 setů Lego prodaných mezi lety 1987 a 2015, od primárního prodeje v obchodě až po aukce zapečetěných krabic na internetu. Výsledek studie vyšel jasně: průměrný výnos 10 až 11 % ročně.

To je víc, než za stejné období vydělaly velké akcie, dluhopisy, zlato, poštovní známky nebo investiční víno. Ceny Lega navíc jen slabě kopírovaly akciový trh a rostly i během finanční krize v roce 2008, kdy se všechno ostatní propadalo.

Průměr ovšem skrývá obrovský rozptyl. Výnosy jednotlivých setů se pohybovaly od minus 50 % do plus 600 % ročně. Nejlépe si vedly extrémně malé a extrémně velké sety, limitované edice a stavebnice spojené se slavnými budovami, filmy nebo svátky. Ceny obvykle začnou růst až dva až tři roky po stažení z prodeje.

"Investoři do Lega vydělávají vysoké výnosy z přeprodeje nerozbalených setů, zejména těch vzácných."

Victoria Dobrynskaya, docentka ekonomie, HSE University

Nedostatek, který si Lego vyrábí samo

Proč to vlastně funguje? Důvod je prostý: Lego většinu setů prodává jen jeden až tři roky a pak je stáhne. Na vlastním webu je dokonce označuje štítkem "brzy končí", což je pro investory něco jako oznámení o posledním výprodeji. Jakmile set zmizí z regálů, nová krabice už nikdy nevznikne.

Mezitím se nabídka přirozeně ztenčuje. Děti sety rozbalí a ztratí kostičky, rodiče je dají pryč. Za deset let zůstane zapečetěných krabic zlomek, zatímco poptávka roste: dospělí, kteří Lego stavěli v dětství, si ho dnes kupují zpátky. Lego na tento segment cílí čím dál víc, v nabídce pro dospělé má přes 220 setů a jen v první půlce letošního roku uvedlo přes 330 nových produktů.

Nejsledovanější barometr trhu, index BrickEconomy 100, který sleduje stovku nejvýznamnějších setů, přidal za posledních dvanáct měsíců 21,6 %. Širší průměr přes 18 tisíc sledovaných setů je střízlivější: zhruba 6,4 % ročně. Největší pohyby se podle serveru koncentrují ve starých, málo obchodovaných setech, kde cenu posune pár transakcí.

"Lidé jsou unavení z neustálého scrollování. Chtějí aktivně dělat něco smysluplnějšího a trvalejšího. Když staví z Lega, říkají, že se cítí kreativní."

Julia Goldin, produktová a marketingová ředitelka Lego Group, v rozhovoru zveřejněném o víkendu

Den, kdy Lego zrušilo investorům zisk

Teď ten háček. Všimněte si, že Tádž Mahal v tabulce vyrostl "jen" o 250 %, přestože patřil k nejžádanějším setům historie. Zapečetěné krabice se kolem roku 2016 prodávaly za dva až tři tisíce dolarů. Pak Lego v roce 2017 vydalo prakticky totožný set znovu, za 370 dolarů v obchodě. Cena originálu spadla pod 500 dolarů a majitelům zmizely dvě třetiny hodnoty prakticky přes noc.

Stejný osud potkal i legendární Millennium Falcon, jehož cena po vydání nové verze v roce 2017 krátce spadla, než se vzpamatovala. Investoři tak sázejí na nedostatek, který má plně v rukou jedna soukromá firma. A ta nemá sebemenší důvod ho chránit.

Rizik je víc:

• Nulový průběžný výnos: Lego neplatí dividendu ani úrok, vydělá se jen při prodeji

• Stav krabice: promáčknutý roh nebo vybledlý obal sráží cenu o 10 až 20 %

• Likvidita: prodej trvá dny až týdny, prodejní platformy si účtují poplatky, poštovné a pojištění

• Skladování: desítky krabic potřebují suché místo se stálou teplotou, pod postelí to nedopadne dobře

A ještě jedna věc, kterou si málokdo uvědomuje: největší tržiště s použitým Legem, BrickLink, od roku 2019 vlastní samo Lego. Firma tak má dokonalý přehled o tom, které staré sety lidé zoufale shánějí za tisíce dolarů. Přesně ty má největší motivaci vydat znovu.

Koníček s výnosem, ne finanční nástroj

Lego jako investice má jednu nepopiratelnou výhodu: kdyby to nevyšlo, můžete krabici otevřít a postavit si Millennium Falcon. Akcie si doma nepostavíte. A pro lidi, kteří už sety sbírají tak jako tak, je zapečetěný set navíc rozumný způsob, jak sbírce dát i finanční rozměr.

Jako čistá investice to ale funguje jinak než na burze. Neexistuje žádný "fond Lego", žádný index, který byste koupili jedním kliknutím. Musíte vybrat konkrétní set, uhodnout, kdy Lego ukončí výrobu, počkat tři až pět let a pak najít kupce. Dobrynskaya to shrnula přesně: člověk musí být skutečný fanoušek Lega, aby se v nuancích trhu vyznal a investiční potenciál vůbec viděl.

Jinými slovy, těch 11 % ročně z titulku studie nevydělal náhodný kolemjdoucí. Vydělal je ten, kdo věděl, že rohová kavárna za tři tisíce korun je první modulární budova v historii Lega a že se k ní už nikdy nic takového nevrátí.