Zakladatel herního giganta EA měl 100 milionů dolarů. Chtěl ušetřit na daních a přišel o všechno
Trip Hawkins stál u zrodu Electronic Arts a v roce 1996 měl majetek 100 milionů dolarů. Pak prodal akcie, uvěřil daňovým poradcům a skončil v bankrotu. Firmu letos koupili Saúdové za 55 miliard.

Foto: © Trip Hawkins
Klíčové body článku
- Trip Hawkins založil Electronic Arts a do roku 1996 zbohatl na majetek 100 milionů dolarů.
- Poradenská firma KPMG mu pomocí transakcí FLIP a OPIS vykázala fiktivní ztráty přes 61 milionů dolarů.
- Po krachu firmy 3DO a odmítnutí ztrát úřady přišel Hawkins o dům, byt a vyhlásil osobní bankrot v roce 2006.
FIFA, The Sims, Battlefield, Need for Speed. Hry od Electronic Arts $EA zná skoro každý, kdo kdy držel v ruce ovladač. Letos v srpnu firma zmizela z burzy: konsorcium vedené saúdským státním fondem PIF dokončilo její převzetí a akcionářům vyplatilo 210 dolarů za akcii. Celá transakce ocenila EA na zhruba 55 miliard dolarů.
Muž, který firmu před více než čtyřiceti lety založil, z té sumy neviděl nic. Jeho příběh ukazuje, jak draho může vyjít snaha ušetřit na daních.
Od Steva Jobse k vlastní firmě
Trip Hawkins nastoupil v roce 1978 do tehdy malé firmy Apple $AAPL a o čtyři roky později odešel, aby si založil vlastní. Jeho nápad byl na svou dobu neobvyklý: s tvůrci her zacházet jako s umělci a hry prodávat podobně jako hudební alba.
Vsadil taky na sport a slavná jména. V roce 1988 vyšel první John Madden Football, série, která pod hlavičkou EA vychází dodnes a patří k nejvýnosnějším značkám v historii videoher.
Úspěch se promítl i do Hawkinsova účtu. Jak později shrnul americký odvolací soud v rozsudku z roku 2014, vlastnil pětinu firmy a do roku 1996 jeho majetek narostl na 100 milionů dolarů.
Tři a půl milionu za papírovou ztrátu 61 milionů
To už ale Hawkins myslel na něco jiného. Z EA odešel, aby vedl novou firmu 3DO, která měla dobýt trh vlastní herní konzolí. Aby ji mohl financovat, začal od roku 1994 ve velkém prodávat akcie EA.
Jen v letech 1996 až 1998 na těchto prodejích vydělal bezmála 67 milionů dolarů. A z takového zisku se platí daň.
Poradenská firma KPMG mu nabídla řešení: dvě složité transakce přes zahraniční společnosti, které nesly zkratky FLIP a OPIS. Hawkins do nich podle soudních dokumentů vložil dohromady asi 3,5 milionu dolarů. V daňových přiznáních za roky 1996 až 2000 pak vykázal ztráty přes 61 milionů dolarů, které zisk z prodeje akcií téměř vymazaly.
Ztráty ovšem existovaly jen na papíře. KPMG to nakonec sama uznala: v srpnu 2005 se přiznala k trestné činnosti a zaplatila 456 milionů dolarů. Její daňové produkty vytvořily klientům fiktivní ztráty nejméně za 11 miliard dolarů a stát připravily o 2,5 miliardy na daních.
„Účetní a právníci by měli být pilíři našeho daňového systému."
Mark Everson, tehdejší šéf amerického daňového úřadu IRS, k dohodě s KPMG
Účet přišel ve chvíli, kdy už nebylo z čeho platit
Klientům KPMG přiznání poradců nepomohlo. Daně museli doplatit sami, i s penále.
Hawkinsovi přišel účet v nejhorší možné chvíli. Daňový úřad jeho ztráty v roce 2002 odmítl uznat. O rok později zkrachovala 3DO a s ní zmizelo zhruba 12 milionů dolarů, které firmě půjčil z vlastní kapsy. Ještě v roce 2003 u soudu sám přiznal, že dluží státu 25 milionů a že je v platební neschopnosti.
Konečné vyúčtování z roku 2005 vypadalo takto:
21 milionů dolarů požadoval federální daňový úřad
15,3 milionu dolarů chtěla Kalifornie
8 milionů dolarů nabídl Hawkins jako vyrovnání, úřad to odmítl
V roce 2006 prodal dům a celý výtěžek 6,5 milionu dolarů poslal daňovému úřadu. O dva měsíce později vyhlásil osobní bankrot. Stejně dopadl i byt u oceánu za 3,5 milionu.
Čtvrté auto za 70 tisíc dolarů
Tím příběh neskončil, naopak začala jeho nejpodivnější kapitola. Úřady totiž tvrdily, že Hawkins dluh neplatil schválně. Podle nich si dál držel životní styl boháče: soukromé letadlo, soukromé školy pro děti, početný personál.
Soudní spisy popisují, že rodina i v době, kdy o dluzích věděla, utrácela každý měsíc o 16 750 až 78 000 dolarů víc, než vydělala. A že si domácnost se dvěma řidiči pořídila čtvrté auto za 70 000 dolarů.
První dva soudy daly úřadům za pravdu a daňové dluhy mu v bankrotu odmítly odpustit. Hawkins to v dopise zaměstnancům své další firmy Digital Chocolate označil za zavádějící a chybná obvinění.
V září 2014 pak odvolací soud poměrem hlasů 2:1 verdikt zrušil a věc vrátil k novému posouzení.
„Pouhé prokázání toho, že výdaje převyšovaly příjmy, nestačí k doložení úmyslu vyhnout se dani."
Sidney Thomas, soudce federálního odvolacího soudu, v rozsudku z roku 2014
Jedna ze tří soudců s tím ostře nesouhlasila a své výhrady připojila přímo k rozsudku.
„Nový začátek, který dlužníkům nabízí bankrotové právo, by neměl znamenat napomáhání bohatým neplatičům daní."
Johnnie Rawlinson, soudkyně federálního odvolacího soudu, v nesouhlasném stanovisku
Rozhodnutí se v USA dodnes cituje jako precedens: samotný rozhazovačný život ještě není důkazem, že se někdo daním vyhýbá úmyslně.
Jedenáct miliard, které nikdy neměl
Zbývá počet, který se u takového příběhu nabízí. Pětina firmy oceněné na 55 miliard dolarů by vycházela na 11 miliard dolarů. Desetina na 5,5 miliardy.
Je to samozřejmě jen myšlenková hra. Žádný zakladatel si původní podíl neudrží čtyřicet let, firma mezitím vydává nové akcie a jeho díl se zmenšuje. I zlomek pětiny by ale dnes znamenal jmění, vedle kterého tehdejších 100 milionů vypadá jako drobné.
Hawkins své akcie vyměnil za konzoli, která na trhu neuspěla, a daň ze zisku se pokusil obejít trikem od renomovaných poradců. Kdyby ji tehdy prostě zaplatil, přišel by o část z 67 milionů dolarů. Takhle ho stejná daň připravila o dům, o byt i o pověst a provázela ho soudními síněmi víc než deset let.
Než uděláš další krok
Tenhle článek ber jako jeden dílek skládačky, ne jako pokyn k akci. Neinvestuj podle jediné zprávy - udělej si vlastní analýzu. A jestli nevíš, jak na ni, krok za krokem tě to naučíme v naší Akademii.
Otevřít AkademiiTento článek byl vytvořen v souladu s redakčními standardy Warengo.



