Celá řada dobrých filmů z prostředí investování vzniká na motivy skutečných událostí. Pokud si však na dramatičnost filmařů či okolní příběhovou omáčku tolik nepotrpíte, může být lepší podívat se přímo na dokumentárně zpracovanou realitu.
Dekáda mezi 20. a 30. rokem života patří k tomu nejideálnějšímu období, kdy se pustit do budování finančního bohatství. Nemáte-li žádné závazky, můžete spořit jako blázni a zakládat si na zisky podpořené dekádami složeného úročení v budoucnu.
Pojďme se podívat na jednu z největších chyb Warrena Buffetta, ke které se často vrací ve svých dopisech akcionářům. Jedná se o zásadní část příběhu jeho společnosti, jejíž historie sahá až do 19. století.
Ne že by si chtěla přivlastňovat veškerý úspěch svých tří dětí, ale Esther Wojcicki připomíná, že ze všech tří se staly kompletní, dobrosrdečné a schopné osobnosti.
Kdo by neznal revolučního průmyslníka a průkopníka masivního rozkvětu automobilismu Henryho Forda. Už málokdo ale ví, že Ford je zároveň 5. nejbohatším člověkem historie. V době svého úmrtí měl při započtení inflace jmění necelých 200 miliard dolarů.
Okolo akumulace bohatství se neustále vznáší hromada mýtů i přes to, že je již řada self-made milionářů mnohokrát vyvrátila. A je smutné, pokud lidé dobrovolně snahu o cestu k finanční nezávislosti vzdávají jen kvůli těmto nepravdám.
Když se řekne milion korun, většina asi nemá problém si takovou sumu představit. U milionu dolarů (22 milionů Kč) už možná někteří začnou trochu tápat. A co když přidáme ještě další tři nuly?
Nemáte problém každý měsíc vyjít, ale máte pocit, že se nepřibližujete k finanční svobodě, tak jak byste chtěli? Pak jste na správném místě. Pojďme se podívat, jak postupovat na cestě za předčasným důchodem co nejrychleji.
Chcete dělat na lidi okamžitě dobrý dojem? Dozvědět se, co vás zajímá nebo ostatní o něčem přesvědčit? Pomůže vám psychologie. I nepatrné drobnosti dokáží na mozek ostatních zapůsobit víc, než si myslíte.
Existuje nějaký smysluplný důvod, proč si dnes lidé stále dobrovolně vybírají kariéry, které je ve skutečnosti nebaví ani je nijak neuspokojují, i když by vůbec nemuseli? Proč nevyužívají absolutní svobody a dobrovolně trpí? Bohužel existuje.
