Evropské dividendové akcie

Platí se jednou ročně. Americké firmy posílají dividendu každé tři měsíce, většina evropských jednou za rok, po valné hromadě na jaře. Rozhodné dny se proto v Evropě hromadí do dubna a května a zbytek roku je klid. Výjimky jsou v tabulce vidět ve sloupci „Vyplácí“: Shell, TotalEnergies nebo Eni platí čtvrtletně, LVMH a Novo Nordisk dvakrát ročně.

Peníze přijdou v měně firmy. Německé, francouzské nebo nizozemské firmy platí v eurech, britské v librách, Nestlé nebo Novartis ve švýcarských francích, Novo Nordisk v dánských korunách. Broker částku buď nechá v té měně, nebo ji přepočte na koruny podle svého kurzu. Sloupec v korunách v tabulce počítá kurzem České národní banky, takže je to orientační číslo, ne to, co přesně přijde na účet.

Daň strhne stát firmy, ne Česko. Z evropské dividendy se srážková daň strhne už v zemi, kde firma sídlí, a teprve zbytek přijde na účet. Česká smlouva o zamezení dvojího zdanění počítá s 15 procenty, jenže Německo, Švýcarsko nebo Francie strhnou u zdroje víc a rozdíl se dá žádat zpět jen přes tamní finanční úřad. Naopak britské firmy dividendu u zdroje nedaní vůbec. Kolik z dividendy zůstane a co se s tím dá dělat, vysvětluje průvodce Daně z dividend.

Výnos není jediné číslo. Evropské banky a energetiky mají dnes nejvyšší výnosy v tabulce, protože mají levné akcie a rozdávají většinu zisku. Firmy jako LVMH, ASML nebo Hermès platí zlomek procenta, protože zisk raději vracejí do růstu a jejich akcie jsou drahé. Obojí je normální, tabulka to jen ukazuje vedle sebe.