Rok 2020 se zapíše do historie tučným písmem, jako mezník, kdy si lidstvo uvědomilo globální nebezpečí virové hrozby. Hrozby mikroskopických organismů, pouhých fragmentů živého organismu, neviditelného vyzyvatele celé lidské civilizaci.
Zásadní problém s viry je zjevný – lidstvo do dnešního dne neidentifikovalo žádnou formu léčby, která by si uměla s odvěkým nepřítelem života na Zemi poradit. V současnosti jediná funkční léčebná metoda je preventivní vakcína, případně transplantace krevní plasmy.
Obě metody mají jedno společné, využívají přirozenou funkci našeho vlastního imunitního systému, učí jej reagovat na reálný patogen, proti kterému nemáme žádný efektivní nástroj. Svět stále čeká na dalšího Fleminga, který jednou provždy učiní virovým onemocněním přítrž.
Bod zlomu
Skotský lékař, sir Alexander Fleming, patří neodmyslitelně k historii medicíny. Jeho objev je považován za nejzásadnější zlom moderní medicíny. Lidé mají jeho jméno spojené s prvním lékařským užitím penicilinu, ale opravdová podstata jeho práce má daleko hlubší rozměr.
Byl prvním, kdo pojmenoval a definoval způsob, jakým se lze bránit proti jinému typu mikroskopického organismu – bakteriím. Bakteriální onemocnění je daleko běžnější a s lidskou civilizací je svázané již odnepaměti.
Otevřená rána, zánětlivá onemocnění nebo sexuálně přenosný syfilis, představovaly po celá tisíciletí smrtelné riziko. Ačkoli antibakteriální účinky některých plísní nebo rostlin byly známé již 2 500 let před naším letopočtem, efektivní užití baktericidních látek lidstvo objevilo až v roce 1928.
Tedy o půl tisíciletí pozdě. Ve 14. století vypukla největší pandemie, jakou historie zdokumentovala. Mor pod názvem Černá smrt zdecimoval celou lidskou civilizaci a zaznamenal více než 50 milionů mrtvých – v době, kdy světová populace čítala pouhých 450 milionů lidí.
Černá smrt přitom není viníkem, představuje jen název onemocnění způsobeného bakterií Yersinia Pestis.
Bakterie jsou úchvatný organismus, v absolutních číslech můžeme hovořit o tom, že naše planeta je obydlena spíše touto formou jednobuněčných organismů, kterým veškeré ostatní živé organismy zprostředkovávají podmínky pro přežití.
Život by bez bakterií nemohl existovat, nelze na ně nahlížet jako na patogen, který nás ohrožuje, spíše ho vnímejme jako stavební kámen veškerého života, který se pochopitelně projevuje i v parazitujících a život ohrožujících formách. Velká část bakterií přitom žije s živočišnou říší v symbióze. O tom, že člověk není entita ale spíše ekosystém a možná je více bakterie než člověk, jsem psal zde.
Můžeme tedy říci, že světu zbývá vyřešit jen agresivní patogen, který se nachází na pomezí organismu a pouhého organického fragmentu – vir a bitvu nad mikroorganismy jsme vyřešili navěky? Ne tak docela, bakteriální svět má totiž jeden zásadní trumf v rukávu.
Evoluce vs. intelekt
Jak jsem již zmínil, na rozdíl od virů je bakterie kompletním životaschopným organismem, sice je tou nejjednodušší formou života na planetě, přesto následuje základní princip veškerého života – adaptace/reprodukce/evoluce.
Adaptace na okolní nepříznivé podmínky a následná evoluce hraje jednoznačně v neprospěch člověka. Oproti rozšířené misinterpretaci, evoluce ve své čiré podstatě trvá stovky až tisíce generací.
A člověk je nejsložitějším organismem na světě, což mu rychlost evoluce ještě ztěžuje. právě proto se veškerý vývoj naší civilizaci odehrává pouze v mozku a kolektivním vědění.
Životní cyklus člověka – od momentu početí až po jeho smrt – trvá v dnešní době v průměru 71 let. Porovnejme to s životním cyklem bakterií, který může trvat roky, ale i pár minut. Takže zatímco od samotného objevu antibiotik se na celém světě nevystřídaly ani dvě kompletní generace lidí – můžete zkusit odhadnout, kolik životních cyklů mezitím stihly tyto jednobuněčné organismy.
Takže zde máme organismy, které jsou v řádu let schopny se přizpůsobit na jakékoli podmínky, které ohrožují proces jejich reprodukce.
Druhý a o to podstatnější problém spočívá v nadužívání antibiotik. Není tajemstvím, že západní medicína má tendenci předepisovat antibiotika jako okamžitou a účinnou léčbu zánětů a bakteriálních onemocnění – a to i těch, se kterými si náš imunitní systém umí poradit sám.
Jenže svět nabral extrémní životní tempo a ležet doma a léčit se není přijatelným řešením. Na lehká onemocnění nasazujeme léky a u těžších alespoň tlumíme symptomy a tím snižujeme efektivnost vlastního imunitního systému.
Ještě zásadnější problém je masný průmysl. Může to znít jako veganská agitace, ale spotřeba masa ve vyspělých zemích nabrala bizarních rozměrů. Velká část lidstva žije v domnění, že každodenní spotřeba masných výrobků je nevyhnutelná jediná správná forma stravy.
Přitom maso bylo ještě před pár desítkami let pro většinu populace nedostatkovou komoditou, celé kultury žijí dodnes z větší části vegetariánsky a maso nevnímají jako esenciální součást jídelníčku.
Tvrdá daň za blahobyt
Rozvoj civilizačních onemocnění, obezity a autoimunitních onemocnění, je extrémní zdravotní zátěží celé západní civilizace. 17.9 milionů lidí zemře každý rok na následky kardiovaskulárních onemocnění. Hlavní příčina jejich rozvoje? Smog, stres, nezdravé stravovací návyky a drogy.
Spolu s civilizačními onemocněními se světem šíří i daleko děsivější fenomén – bakterie rezistentní vůči antibiotikům. Jak jsem již nastínil, nadužívání antibiotik ve zdravotnictví je jedním z hlavních důvodů a ten druhý? Maso.
Při extrémní a stále stoupající spotřebě v masném průmyslu je nutné chovat stále více spotřebních zvířat. Ta žijí často v extrémních a zdravotně nedostačujících podmínkách, právě proto jsou zvířata dopována antibiotiky, která snižují riziko zánětlivých onemocnění a chorob.
To vede logicky ke zjevnému problému, bakterie se postupně adaptují na nepříznivé podmínky – antibiotika – a mutují v silnější a rezistentnější formy. Z nedostatečně tepelně upraveného masa poté hrozí nákaza těmito patogeny u lidí. Jenže léčba standardními antibiotiky u nich nezabírá.
Lékaři jsou proto nuceni nasazovat stále silnější formy léků.
Ne všechno super, je super
Se silnějšími léky postupně stoupá i rezistivita bakterií a hrozí vznik tzv. superbakterie. Mikroorganismu, na nějž medicína nenalezne efektivní léčbu a rázem se ocitne v situaci, jakou jsme zažívali až do 20. století.
Ve skutečnosti se to již děje. Ročně umírá jen na území spojených států přes 23 tisíc lidí na následky nemocí ze superbakterií a situace se samozřejmě bude horšit.
Sektor antibakteriální léčby se sice neustále vyvíjí a věda postupně nachází odpověď na stále se zdokonalující patogeny. Jenže hrajeme šachy, ve kterých stojí lidský intelekt proti přírodní evoluci.
Odborníci, varují před rizikem pandemie superbakterie, proti níž budeme stejně bezbranní jako proti virovým nákazám.
Jim O'Neil v jedné znepokojující studii předpověděl, že superbakterie budou časem větší globální hrozbou než rakovina – která je v současnosti druhou nejčastější příčinou úmrtí v globálních statistikách.
„Při současném vývoji situace lidstvu hrozí, že v roce 2050 na následky superbakterií zemře ročně přes 10 milionů lidí.“
Prognóza přitom vůbec nemluví o potenciální hrozbě pandemie, v roce 2017 zemřelo na celém světě odhadem 9.5 milionů lidí následkem rakoviny, superbakterie tak přibyla na seznamu civilizačních onemocnění způsobených naším životním stylem.
Věda je zatím stále o krok napřed, posledním zlomovým objevem se stala léčba bakteriálních onemocnění za pomocí polymerů, na které se bakterie zatím nedokáží adaptovat.
Otázkou je, zda hraje čas v náš prospěch. Vzrůstající životní úroveň, rostoucí spotřeba masa a zrychlující se životní tempo mluví o opaku. Bakterie se tak pomalu stávají další výzvou civilizace a její schopnosti adaptovat se.
Je to souboj dvou organismů, z nichž každý používá jiné zbraně a my zatím vyhráváme, ale na jak dlouho?
Existuje nějaké řešení tohoto problému? Jistě, jedno jednoduché řešení se přímo nabízí, ale pravděpodobně si ho vyvodíte sami, aniž bych se uchýlil k propagandě dosud nepopulární životní filosofie.
Osobně doufám, že společenská transformace spěje tím správným směrem a výhledově bude na některé nemoci a problémy, které si způsobujeme sami, nahlíženo stejně, jako dnes nahlížíme na existenci otrokářství.
Jen proto, že je něco bráno jako norma, to ještě neznamená, že je to správně.
Máte zájem komentovat, lajkovat nebo přidat svůj vlastní článek? Registrujte se na Warengo teď hned!
#bakterie #virus #nakaza #pandemie #epidemie #CernaSmrt #medicina #zdravotnictvi #hrozba #superbakterie #evoluce #adaptace #civilizace #veganstvi #vegetarianstvi