Až vás příště chytne chuť na sladké a sáhnete po tabulce čokolády, poděkujte svým předkům, protože právě jejich chování a zvyky – jako třeba hromadění vzácného sladkého ovoce, které nás uchránilo před hladomorem v dobách sucha – je stále zakódováno hluboko v našem mozku.
Následující tisíce let proměnily náš svět k nepoznání a například sladké je dnes hojně (až moc) dostupné, jenže náš mozek se od té doby moc nezměnil. Koncept, který osvětluje tento fenomén se nazývá: evoluční nesoulad a pomáhá vědcům a psychologům pochopit vzorce lidského chování:
„Náš mozek je nastavený na určité historické podmínky – jenže prostředí, ve kterém žijeme, těmto podmínkám již dávno neodpovídá.“
Takto problém vysvětluje Glenn Geher, profesor evoluční psychologie na State University of New York, New Platz: „Jinými slovy – přistupujeme k modernímu prostředí mozkem z doby kamenné.“
Během studií na doktorát v sociální psychologii si Geher uvědomil, jak moc zasahuje evoluce do moderního života. Obor ho natolik zaujal, že dodnes přednáší a píše o evolučním nesouladu a jeho zdravotních následcích pro lidskou civilizaci.
V rozhovoru pro Medium byl Geher dotázán, jakým způsobem narušuje evoluční nesoulad náš každodenní život, jak se mu vzepřít pro naše lepší zdraví a zda náš mozek někdy dožene tempo moderní doby.
Následuje překlad rozhovoru:
Jak vlastně evoluční nesoulad funguje?
Geher: Všechny organismy se vyvíjejí pod určitými podmínkami a nesoulad se projeví tehdy, jakmile organismus po delší dobu původní podmínky opustí. V takovém případě se často stává, že tím daný organismus trpí.
Například zoologické zahrady dříve držely (a někde se to stále děje) opice v malých klecích. Jenže opice jsou stejně jako my primáti – jsou sociálními zvířaty a vyvinuly se ve velkých teritoriích. Ve chvíli, kdy zoologům došlo, že primáti v těsných klecích strádají, uvědomili si evoluční nesoulad plynoucí z jejich chovu.
Lidé se v současné době nachází v dost podobné situaci, náš technologický pokrok několikanásobně předběhl evoluční procesy. Nejzásadnějším činitelem pokroku se nepochybně stal objev agrokultury před více než 10 000 lety.
Před objevem agrokultury lidé neznali zpracované potraviny, lidská civilizace se po miliony let vyvíjela v prostředí, kdy nejsladšími věcmi, jaké jste mohli najít, byly různé bobule a hroznové víno.
Dnes, se vší moderní technologií, kterou jsme se obklopili, vnímáme hroznové víno jako zdravý doplněk naší každodenní stravy – ale když máme chuť na sladké, sáhneme po jednom ze stovek alternativních produktů s rafinovaným cukrem.
Pohybujeme se v prostředí, ve kterém je ta část stravy podvědomě spojená s výjimečností a vzácností, dostupná, levná a všudypřítomná – a lidé jsou známí tím, že se snaží uspokojovat své přirozené potřeby a hledají způsoby instantního pocitu satisfakce.
Potravinářský průmysl si je tohoto faktu dobře vědom a staví tak na naší přirozené potřebě vyhledávat sladké – čím sladší jídlo, tím větší pocit instantní gratifikace (uspokojení.) Nejsme tolik rozdílní od malých dětí a jejich touhy po lízátkách.
Existuje exaktní pojítko mezi evolučním nesouladem a epidemií obezity?
Vyvinuli jsme se ve snaze konzumovat jídlo, díky kterému nabereme zásoby tuku, protože v historii jsme často čelili sezónám sucha a hladu. Naši předci proto logicky vyhledávali vysokokalorické jídlo bohaté na cukry a tuky, protože z evolučního hlediska – takového jídla byl ještě včera nedostatek.
Zároveň jsme evolučně přednastaveni k lenosti, protože zbytečný výdej energie nás stál další hledání potravy a živin pro náš organismus. Lenost byla přirozeně bezpečnější formou adaptace k okolním podmínkám.
Jako příklad evolučního nesouladu nám krásně slouží cukrovka 2. typu, která je částečně způsobena špatnou stravou a obezitou. Bývá označována jako typické civilizační onemocnění. A lidé jí propadají právě proto, že mají tendenci vyhledávat cukr, jehož je dnes nadbytek.
Jak máme vzdorovat tendencím k chování, které nám potenciálně ubližuje?
Prvním krokem je uvědomění si existence tohoto problému a konceptu evolučního nesouladu.
„Jakmile jsem si ve svých třiceti letech tento psychologický princip uvědomil, cítil jsem potřebu změnit svou stravu a vyhýbat se zpracovaným potravinám. Posledních 20 let jím převážně (zhruba z 90 %) přírodní (raw) potraviny.
Vrátila se mi váha ze střední, jím kolik chci a nemusím se hlídat:
„Je to poměrně jednoduché, tvařte se, jakože žádné jiné jídlo neexistuje a budete jíst to, co jedli i vaši předci,“
vysvětluje Grehen.
Stejné je to i se cvičením, ačkoli doba to po nás již dávno nežádá, chceme-li být zdraví a fit, musíme simulovat podmínky, v jakých se vyvinuli naši předci – s tím je spojen dostatek pohybu.
Způsobuje nesoulad i nějaké sociální nebo psychické problémy?
Jedním z příkladů je osamělost. Před objevem agrokultury byli naši předkové nomády – nomádi se organizovali do skupin čítajících okolo 150 lidí. Když se nad tím zamyslíte, je to vcelku logické, dostatek lidí znamenal větší bezpečí, ale nepotřebovali jsme se sdružovat ve společnost o milionech lidí.
Naše psychika se vyvinula v prostředí těchto malých skupin lidí, ve kterých se všichni navzájem znali a nepřijímali mezi sebe žádné „cizince.“ Napomáhalo to k upevňování důvěry mezi členy „skupiny.“ Dnes při procházce městem potkáváme tisíce cizích lidí, s nimiž žádné vztahy nemáme a ani se je nesnažíme navazovat.
Právě proto se spousta lidí cítí osaměle i když žijí uprostřed milionového města. Být součástí celku, kde si všichni jsou cizí, je něco, s čím si naše psychika z evolučního hlediska neumí poradit. Změnil se i způsob komunikace – prostřednictvím telefonů komunikujeme v podstatě anonymně a můžeme mluvit s kýmkoli, kdykoli chceme.
Při rychlosti s jakou se civilizace vyvíjí – bude náš mozek někdy schopný překonat onen nesoulad?
Je to velmi depresivní odpověď, ale bohužel ne.
Mozek moderního člověka je v podstatě identický s mozkem člověka doby kamenné, evoluční procesy nefungují zdaleka tak rychle, jak si mnozí z nás myslí. Zatímco svět kolem nás od té doby prošel neuvěřitelnou transformací.
A s ohledem na okolnosti můžeme čekat, že vývoj bude exponenciálně stoupat i nadále. Abychom si fyziologicky zvykli na prostředí ve kterém žijeme dnes, potřebovali bychom tisíce generací, které by se mu přizpůsobovaly.
Podívejte se na příklady kolem sebe. Třeba takový jelen se nebojí aut, automobily existují nějakých 100 let a jelen žije zhruba 10 let, takže tu máme nějakých 10 generací zvířete, které mohlo přijít do kontaktu s automobilem.
To není dostatečná doba na to, aby se u něj projevil nějaký naučený vzorec chování, který by mu umožnil se vyhnout střetu s automobilem. Jediné co funguje v jeho prospěch je tzv. selektivní výběr – chytřejší jelen patrně vytuší potenciální riziko a vozu se vyhne, jeho rod tak má větší šanci na přežití.
Selektivní výběr – přežije ten nejsilnější/nejdůvtipnější – funguje poměrně rychle, evoluční vývoj naproti tomu nikoli.
U lidí je to stejné, člověk, který je schopný se adaptovat svému prostředí a vytěžit z něj maximum, měl historicky větší potenciál k přežití a prokreaci. Dnešní doba již stojí i proti tomuto zcela esenciálnímu principu.
K reprodukci není potřeba více důvtipu ani silnější pozice ve společnosti, právě naopak, s vyšší inteligencí často přichází i přemítání nad nutností vlastní reprodukce. Selektivní výběr tak funguje přesně obráceně.
Máme z hlediska evoluční psychologie naději na zdravější život?
Evoluce jako obor vědy se vyvíjí v několika různých podoborech. Dnes již rozumíme lidské konstituci, potřebám a zdraví lépe než kdy před tím. Nyní je na čase, abychom tyto poznatky proměnili ve vzdělání – musíme naše potomky naučit chápat své potřeby a hledat zdravou životní cestu.
V podstatě se musíme naučit obejít evoluci i z tohoto hlediska – na úrovni technologie jsme toho dosáhli již dávno. Tenhle trend je naštěstí na vzestupu, lidé jsou vzdělanější a uvědomují si zdravotní rizika a dopady svého chování a životních strategií.
Například v době, kdy se objevil na trhu McDonald's a okamžitě sklidil obrovský úspěch, našel se jen málokdo, kdo by mluvil o evolučním nesouladu a snažil se uvědomit okolí o rizicích spojených s konzumováním nezdravého fast food jídla.
V dnešní době jsou humanitní studia velmi rozšířená a povědomí o evoluční psychologii je mezi lidmi daleko širší než pár desítek let zpátky. Doufejme, že v budoucnu budeme pokračovat v tomto trendu a určitá forma chápání vztažných soustav a vlastní přirozenosti, bude samozřejmým oborem už od základní školy.
Vlastnímu mentálnímu nastavení sice neunikneme – Můžeme ale změnit způsob, jakým k němu naše společnost přistupuje.
Máte zájem komentovat, lajkovat nebo přidat svůj vlastní článek? Registrujte se na Warengo teď hned
#psychologie #evoluce #sociologie #vyzkum #veda #humanitnivedy #evolucninesoulad #GlennGeher #obezita #civilizace #technologie #mozek #inovace #clovek #rozhovor
