Vypadá to, že naše sebetrýznění se v karanténě a sociální izolaci se blíží ke konci. Pakliže se situace rapidně nezhorší, nejpozději o velikonocích by se měla vládní nařízení a restrikce pomalu uvolňovat a lidé se budou s opatrností moci opět věnovat své přirozené potřebě socializace.
Což je dobrá zpráva pro nás všechny, protože jak je vidno, tuhle situaci lidé nesou těžce. Ani stovka rad, jak využít naplno času stráveného doma, a všechny moderní vychytávky totiž nemohou změnit jeden zásadní a podstatný detail – lidé jsou extrémně sociální bytosti.
Naše společnost je z velké části organizovaná právě kolem sociálních interakcí a sociální/emoční inteligence, přirozené projevy empatie a soucitu z nás dělají jeden z mála (ne-li jediný) živočišný druh na Zemi, který je ochotný obětovat sám sebe i pro zcela neznámého člověka.
Jak moc je pro lidi socializace a kontrola nad vlastním životem důležitá, naznačuje i fakt, že společensky nejrozšířenějším a tradičním trestem je a vždy bylo vězení – tedy právě nemožnost socializace a seberealizace.
V moderní historii jsme ještě nikdy nezažili takto rozsáhlý zásah do lidské přirozenosti, kdy jsou miliony lidí ve svobodné společnosti nuceny setrvávat v uzavřeném prostoru a v malých a neměnných skupinách lidí – členů domácnosti nebo nejbližší rodiny.
Jedna ze studií na toto téma, která byla letos publikována v časopise the Lancet, zjistila, že sociální odpojení – definované jako nedostatek kontaktu s dalšími lidmi – vede k pocitu izolace, který se rychle mění v úzkost a depresi.
„Potřeba socializace a lidského kontaktu je hluboce zakořeněna v lidské přirozenosti a podstatě,“ vysvětlují autoři studie. Izolace vedla u zkoumaných dobrovolníků k poklesu nálady a kognitivních funkcí, ke zhoršení spánkového cyklu, navýšení stresu i k inklinaci k obezitě.
Pro tuto chvíli zásadní informace ze studie je ta, že izolace zároveň vedla ke zhoršení funkce imunitního systému.
Zdravotní dopady osamělosti
„Člověk je sociální živočich a miliony let evoluce v nás vyvolávají potřebu se izolaci vzpírat,“ tvrdí Roger McIntyre, profesor psychiatrie na University of Toronto. Vztažnost izolace a osamělosti je podle něj zcela zjevná. Co už je zjevné méně, je to, že obojí vede ke zvýšenému riziku srdečních onemocnění, obezity, deprese a pokusům o sebevraždu.
„V některých případech je riziko spojené s osamělostí horší zdravotní přítěží než krabička cigaret denně,“
vysvětluje McIntyre.
Profesor obratem dodává, že ačkoli se obojí často zaměňuje, sociální izolace a osamělost není jedno a to samé. Podstatný je rozdíl mezi sociální interakcí, kterou daná osoba vyžaduje a které se jí dostává.
„Osamělost přichází v momentě, kdy se člověku nedostává tolik socializace, kolik by si přál. Můžete být obklopeni lidmi a stejně se cítit osamělí.“
To je poměrně důležitý detail v momentě, kdy se velká část lidí cítí osaměle přesto, že jsou denně v kontaktu se svými nejbližšími přáteli nebo rodinou.
„Osamělost činí lidi trudomyslné, deprimované, zanechává je v obavách o vlastní život a je spojena s o 26 % vyšším rizikem předčasného úmrtí.“ vysvětluje tentokrát Stephanie Cacioppo, odborná asistentka psychiatrie a behaviorální neurovědy na University of Chivago.
Cacioppo říká, že osamělost může vyvolat nebo způsobit řadu zdravotních problémů, protože náš mozek vnímá absenci socializace jako silně stresující situaci.
Sociální kooperace a mezilidské vztahy vždy byly a jsou esenciální pro vývoj lidského pokolení a moderní člověk cítí přirozenou potřebu trávit čas s ostatními lidmi. Některé studie dokonce prokázaly, že absence osobního kontaktu aktivuje stejné regiony mozku a vyvolá stejnou odezvu jako hladovění nebo hrozba fyzické bolesti.
„Náš mozek je designován k monitorování a předcházení osamělosti jako pečlivě vyladěný bezpečnostní systém. Pocit osamělosti je pro nás signálem, kterým nás evoluce vybavila pro vlastní ochranu,“ vysvětluje Cacioppo.
Ačkoli veřejnost si začíná tento problém uvědomovat až nyní, tváří v tvář absolutní izolaci, tenhle problém je tu s námi již delší dobu bez ohledu na pandemii COVID-19. Osamělost a pocit odpojení se od ostatních provází celou naši moderní společnost.
61 % Američanů v průzkumech potvrdilo, že se cítí osamělí – což je sedmiprocentní nárůst od loňského roku. Průzkum z roku 2019 objevil, že 23 % lidí z Generace Z a 29 % Mileniálů cítí osamělost neustále nebo velmi často. Současná krize tak negativní trend jen umocňuje.
„Studie ve Wu-chanu přišla s nepříjemným zjištěním. Čím více času lidé stráví na sociálních sítích, tím více pociťují úzkost a stres.“
Jak bojovat s osamělostí
Zjevný lék na osamělost – trávení více času s lidmi – je pro velkou část světa zatím nedostupný. Podle Cacioppo však existují i jiné způsoby, jak s pocitem bojovat. „Základem je aktivní život s jasným cílem,“ vysvětluje.
Podle ní bychom si měli všichni nastavit jasný a striktní plán, který zahrnuje fyzickou aktivitu a sociální interakci – v druhém případě postačí telefonát nebo video-chat s kamarádem.
„Pouhé uvědomění si kontroly nad vlastním životem a schopností plánování je občas to nejmenší, co nám dodá pocit sebekontroly a jistoty.“
McIntyre shodně doporučuje fyzickou aktivitu – jakoukoli formu cvičení – jako jednoduchý a okamžitý způsob ke zlepšení nálady a potlačení stresu, který v nás vyvolává izolace. Dalším bodem je podle něj něco, k čemu se většina z nás zaváže jen stěží.
„Vyhýbejte se sociálním sítím! Při výzkumu ve Wu-chanu jsme zjistili, že čím více času lidé stráví na sociálních sítích, tím více pociťují úzkost a stres.“
Většina z nás má pocit, že sociální sítě vyvolávají pocit sounáležitosti a propojení s ostatními lidmi. Jenže ve skutečnosti nás neustále zaplavují aktuálními informacemi ze světa – které jsou v danou chvíli téměř výhradně negativní.
Zároveň jsme obklopeni cizími lidmi se zvláštními názory, které musíme zpracovávat a jak všichni dobře víme, vše, co lze na sociálních sítích spatřit, je jedna velká Potěmkinova vesnice. Která v nás vyvolává pocit méněcennosti a nespokojenosti s vlastním životem.
Naproti tomu využívání moderních technologií k interakcím s přáteli a rodinou je skvělý nápad. „Jaký je rozdíl mezi setkáním nad šálkem kávy a FaceTime session se svými přáteli? V tuto chvíli je to asi jediná možnost sociální interakce a svým způsobem je podobně plnohodnotná a má obdobné účinky,“ dodává McIntyre.
Důležitou informací, kterou si můžeme z výzkumů odnést, je fakt, že osamělost často vychází z nespokojenosti s vlastním životem a sebou samým. Dlouho plánované projekty – jako studium nového jazyka, učení se meditace nebo jógy – mohou našemu životu přinést hlubší smysl a pocit zadostiučinění, jaký z počítačových her, podcastů a Netflixu jednoduše nezískáme.
Takže místo bědování nad sociální izolací nám tahle krize poskytuje jedinečný moment uvědomění si svých slabých míst a zaměření se na to, co je pro nás opravdu důležité a čím lze obohatit vlastní život.
Přes to všechno... šálku kávy a pařížskému dortu nad dobrou knihou ve vaší oblíbené kavárně se to asi nevyrovná. A většina odborníků si patrně neuvědomuje, že pointou sociální interakce je často i společná konzumace alkoholu a šílené neplánované aktivity – které si přes Zoom asi nesplníme.
Snad máme to nejhorší už za sebou.
Máte zájem komentovat, lajkovat nebo přidat svůj vlastní článek? Registrujte se na Warengo teď hned
#pandemie #socialnizolace #osamelost #samota #socializace #pratele #socialnisite #veda #vyzkum #epidemie #koronavirus #COVID19 #Wuchan #psychologie #sociologie
