Jedno je jisté – o tom jak si doma nastavit správné pracovní podmínky a zvládnout vybalancovat osobní a pracovní život, se píše hodně, všude. Jen na Warengu jste mohli podobných článků potkat dostatek, jenže ti z vás, kteří vlivem pandemie skončili na nucené home office často bojují se zásadním problémem:
Ať děláte, co děláte, stejně se vám nedaří být doma produktivní a cítíte se „pod psa.“ A možná sami ani nevíte proč, vždyť vám přeci doma nic nechybí a naopak můžete být rádi, že jste jako vaši mnozí známí nepřišli o práci nebo vám nebyla pozastavena činnost.
Cítíte se věčně unavení, přepracovaní, ztrácíte trpělivost a chuť k práci a přitom máte všechno u nosu, v podstatě jen „sedíte doma,“ když potřebujete, dáte si pauzu, nikdo vám nestojí za zády a nemusíte nikam každý den spěchat.
Překvapivě, vaše psychické vyčerpání je zcela logické a na místě, je mnoho faktorů a důvodů, které vyvrací iluzi ideálního zaměstnání.
Není to vaše volba
Zásadním slovem je v tomto případě: nucená – autonomie a schopnost vlastních rozhodnutí je klíčová pro zdravý psychický stav. Psychicky vyrovnaný a silný člověk potřebuje prostor pro sebevyjádření, pocit kontroly nad svým životem.
Jakmile vláda rozhodla, že nás umisťuje do karantény a zavírá veškerý kulturní i sociální život a jakmile váš zaměstnavatel rozhodl, že v rámci prevence přejde celá kancelář na home office, váš názor, vaše osobní potřeby, šly stranou.
Nemožnost kontroly nad současnou situací a nedostatek prostoru pro vlastní rozhodování je frustrující a dezorientující. Ze dne na den se nám změnily krátkodobé i dlouhodobé plány, nikdo z nás neví, jak bude vypadat léto, dovolená, festivalová sezóna.
Nemůžeme si nic plánovat, nemůžeme rozhodovat o tom, co budeme dělat v příštích dnech, můžeme maximálně volit kanály v televizi (a i tam se často přeme s ostatními členy domácnosti.)
Řešení?
Hledejte co nejvíce možných způsobů, jak si zajistit prostor pro vlastní rozhodování a plánování – domlouvejte si telefonáty, video-hovory, plánujte s kolegy dohromady projekty na kterých pracujete, namísto toho, abyste prostě jen odvedli svou práci.
Dokonce i maličkosti, jako naplánování si striktního časového harmonogramu a pravidelných přestávek, navrátí vašemu životu alespoň záchvěv pocitu kontroly.
Musíte přemýšlet nad věcmi, které byly jindy automatické
Vyčerpání je i projevem nových problémů, kterým musíte najednou každodenně čelit. V kanceláři pracujete v kolektivu, máte spoustu naučených postupů a způsobů, jakými proplouváte pracovními úkoly a když máte s něčím problém, prostě se s někým poradíte.
Najednou se musíte učit pracovat s novými programy, hledat alternativní způsoby řešení problémů, které dříve neexistovaly. Dokonce i tak tristní věc, jakou je diskuze s kolegou, se proměnila v videokonferenci nebo pracovní email, nad kterým musíte přemýšlet, zvažovat, co a jak chcete vlastně sdělit...
Řešení?
Vydržte. Lidský mozek je extrémně efektivní nástroj, jakmile ho zatěžujete něčím nezvyklým a bojujete denně s úlohami, které byly dříve zdánlivě bez problémů, cítíte se neschopní a unavení. Stačí pár dní, maximálně týdnů a postupně si zvyknete na jakoukoli změnu pracovního prostředí.
Chybí vám socializace
Tenhle bod asi není ničím překvapivým, většina z nás si uvědomuje, že „small talky“ s kolegy, krátké rozhovory při pauze na oběd a kolegiální atmosféra v kanceláři vám prostě chybí. Člověk je sociální tvor a nikomu z nás není příjemné sedět celý den proti holé zdi a nemoci si s nikým popovídat.
Pokud sdílíte domácnost s jinými lidmi nebo vlastní rodinou, paradoxně to situaci ještě zhorší, nemožnost úniku a neustálý kontakt se stejnými lidmi na denní bázi vyvolá ponorku i v ryze extrovertní a flegmatické osobnosti.
Zaměstnání je jedním ze základních socializačních konceptů, není proto překvapivé, že lidé, kteří pracují zásadně doma, sami a s nikým se nevídají, jsou společností vnímáni jako podivíni – mluvím o vás programátoři a vývojáři.
Dokonce i introvertní lidé, kteří společnost nijak výrazně nevyhledávají, se cítí zvláštně, když kolem sebe nepozorují pravidelný ruch a společenský šum. Důležitá je samotná přítomnost ostatních lidí, dokonce i tehdy, když se nechceme s nikým bavit.
Řešení?
Nasnadě: Ačkoli není virtuální socializace stejně hodnotná jako ta osobní, je to lepší než nic. Takže maximalizujte vaše úsilí o komunikaci s ostatními lidmi, domlouvejte video-konference, založte si pracovní komunikační kanály. Pište si s kolegy klidně i o maličkostech – cokoli je lepší než naprostá izolace.
Rušivé prostředí
Asi jste zaznamenali, že práce z domova má sice spoustu přínosů, ale jednu obrovskou nevýhodu. Váš obývací pokoj není uzpůsoben nerušené pracovní činnosti. Spolubydlící, váš partner, manžel/ka, děti, dokonce i vaše jindy milovaná kočka teď nějak častěji vyžaduje pozornost a neustále vás odvádí od práce.
Pro ty z vás, kteří nemají možnost soukromí – dedikovaného pracovního místa, je situace o to horší. Nořit se každodenně do tuny čísel, účetních sum, textu, pracovních emailů a designových návrhů, když kolem vás pobíhají vaše děti a z televize na vás mluví Babiš, je prostě peklo.
Řešení?
Zařaďte si rušivé elementy do pracovního harmonogramu – kočce věnujte pozornost a jídlo v pravidelných intervalech, s dětmi travte dostatek času o polední pauze a večer, Babiše dejte na mute, kromě toho, že se tím zbavíte rušivého elementu, budete z toho mít i skvělý pocit, věřte mi.
Máte více práce než normálně
Další logickou nevýhodou práce z domu je to, že musíte obstarávat nejen práci, ale i domácnost. Navrch toho, že pracujete s programy o kterých jste ještě před měsícem neměli tušení, vše musíte zvládat sami, protože nechcete s malichernostmi otravovat kolegy přes internet.
Vaši ranní kávu vám neudělá usměvavá obsluha, ale vy sami, oběd si možná objednáte, ale určitě teď vaříte častěji než dříve. Večer se dost možná doučujete s dětmi a do toho musíte uklízet a nakupovat se zvýšenou intenzitou.
Dokonce i studenti se teď potýkají s větší porcí učiva než na jakou jsou zvyklí, protože zatímco při hodinách se od nich očekává pozornost přirozeně, teď ji musí prokázat, vypracovávat rozbory práce, eseje, domácí projekty.
Řešení?
Snažte se na to dívat z lepší stránky – trávíte více času s rodinou, šetříte spoustu peněz, které pravidelně utrácíte při svém denním dojíždění do práce, obědech v restauraci. Snažte se zaměřit na věci, za které jste vděční.
Vděk není vlastnost, kterou ocení jen naše okolí, ve skutečnosti je prokázáno, že pocit vděku pomáhá naší vlastní psychice. Lidé, kteří umí projevovat více vděku, jsou celkově šťastnější a ve větší duševní pohodě. Naštěstí pro vás, se vděkem se nerodíme, můžeme se na něj prostě zaměřit.
Přehršel informací
Situace, s jakou jsme konfrontovaní, si pochopitelně žádá informovanost. Takže sledujete denní zprávy, čtete vyjádření vlády, odborných institucí, do toho denně informujete a jste informováni vaším zaměstnavatelem o situaci ve firmě.
Vaši přátelé mluví o koronaviru, média mluví o koronaviru, Warengo mluví o koronaviru, sousedé se přes zeď hádají o koronaviru a situace ve světě se neustále rychle vyvíjí a zhoršuje. Krom toho, že přijímáte kvanta informací, většina z nich je negativních.
Řešení?
Zablokujte je. Filtrujte a prioritizujte informační tok. Nepotřebujete vědět o všem a nepotřebujete to vědět hned, udělejte si denní informační okénka, abyste byli v obraze a zbytek dne se soustřeďte na svou práci a důležitější věci.
(A odebírejte Newsletter z Warenga, s ním vám každé ráno přijde do emailu souhrn nejdůležitějších zpráv dne.)
Displej
Více než kdy jindy teď zíráme do displejů. Zkuste se zamyslet jak probíhá váš den: Ráno se kouknete do mobilu, co je nového, splníte si ranní dávku socializace, následně zapnete počítač, do nějž zíráte 8+ hodin denně a večer, když máte chvilku pro sebe, pravděpodobně pustíte televizi.
Nelze se divit, chodit ven nesmíme, vídat se s lidmi nesmíme, za kulturou nesmíme. Celý náš svět se srazil v pár čtverečních centimetrů obrazovky, skrze kterou máme rozhled a všechno to, co bychom normálně dělali osobně, můžeme teď dělat jen díky displejům.
Řešení?
Asi tušíte, co vám poradím a neříká se mi to snadno, protože to sám neplním, ale omezte je, omezte displeje. Soustředění se pár centimetrů před sebe každý den od rána do večera není zdravé pro naše oči ani pro náš mozek.
Zkusme místo toho zírat alespoň do papíru a číst si nebo možná vytáhněte staré deskovky a nostalgicky zavzpomínejte s dětmi nebo spolubydlícími na vaše dětství. Šijte roušky, opravte tu skříň, na kterou se chystáte už půl roku. Prostě udělejte cokoliv, co nezahrnuje displej.
Nehýbete se
Seznam zakončím bodem, který je naprosto logický a spousta z nás se už dávno snaží s ním něco dělat, ale i tak stojí za zmínku. Pohyb je klíčovým nejen pro fyzické, ale i psychické zdraví. Možná nejste zrovna nadšenec fitness, ale už jen to, že jste se denně museli fyzicky přemístit do zaměstnání a tam chodit po firmě, je nějaký pohyb.
Zatímco teď – posledních 14 dní jsem na sobě vypozoroval, že se pravidelně přesouvám jen mezi postelí, pracovním stolem a koupelnou. Nejvíce pohybu tak pravděpodobně vykonám na klávesnici a když si unaveně mnu oči.
Vymýšlet si alternativní tréninkový plán, když nám zavřeli sportoviště, posilovny, kondiční tréninky, bazény... prostě všechno, není vůbec jednoduché. Spousta z nás se k pohybu vůbec nedokope, dokud se nepřemístí do místa, které má náš mozek s pohybem spojený. (Ano, teď mluvím o sobě.)
Ale je důležité si uvědomit jednu věc, nejen, že se s nedostatkem pohybu cítíme psychicky hůř a hrozí nám syndrom vyhoření, daleko horší je, že si zaděláváme na velký problém s celkovou kondicí a imunitou, takže až nás konečně pustí z domácího vězení, možná to ani nebude koronavirus, ale první chřipka nebo angína, která nás složí – A pošle zpátky mezi čtyři stěny.
A teď si představte to peklo, když všichni ostatní začnou znovu normálně žít a vy budete doma s horečkami.
#homeoffice #kancelar #izolace #socializace #karantena #koronavirus #COVID19 #pandemie #krize #zamestnani #psychologie #informace #rady #motivace #podnikani #byznys #ponorka #syndromvyhoreni #prepracovanost
Fakt výstižné! Někdo prostě doma zvlčí :-)! Sociální kontakty face to face jsou hodně důležité!