„Žádný z mých objevů nevznikl skrze proces racionálního myšlení.“ – Albert Einstein
Zná to každý z nás – večer ležíte v posteli, snažíte se usnout, ale vaší hlavou proudí tisíce úžasných nápadů, kreativních konceptů a inovativních vizí. Nacházíte řešení táhlých problémů a rozjímáte nad všemi změnami, které ve svém životě musíte nutně podstoupit.
„Hned od zítřka,“ říkáte si sami pro sebe. Od zítřka budu úplně jiný člověk: začnu posilovat, začnu více číst, zařídím si všechno, co potřebuji zařídit, abych se v životě někam posunul. Od zítřka ze mě bude nový člověk, uskutečním všechen svůj potenciál a stanu se dalším světově proslulým podnikatelem/umělcem/vědcem...
Pak přijde ráno a všechno vaše nově nabyté sebevědomí, celá ta paleta kreativních vizí a nápadů zmizí. Upadnete zpět do každodenní šedi a rutiny, do roviny pochyb a strachu. Padne na vás tíha sebeuvědomění: „Nejsem dost dobrý, nemám na to, abych dosáhl toho, o čem po nocích sním.“
Světově proslulý skladatel a hudebník Yo-Yo Ma jednou řekl:
„Vášeň je nesmírně mocná zbraň, která v nás vzbouzí kreativitu. Je to proto, že jakmile v něco vložíme vášeň, jsme mnohem ochotnější riskovat.“
Proč jsou ale všechny naše vášně, odhodlání a vize spojené s kreativitou rozptýleny s příchodem rána?
Levá není ta pravá
Mozek je komplexní nástroj, který nikdy nespí. Neuronová síť uvnitř šedé kúry mozkové neustále vystřeluje miliony vzruchů rychlostí světla. Uvnitř naší lebky to vypadá jako na Václavském náměstí uprostřed silvestrovských oslav. Ale jak to celé vlastně funguje? Proč hledáme logické a konkrétní odpovědi na abstraktní otázky? Proč cítíme lásku, soucit, bolest zlost?
Historie nám napovídá, že první pokusy o studium lidského mozku a nervového systému se datují až do starověkého Egypta. V té době pochopitelně neměli technologie ani intelekt, díky kterým moderní společnost dokáže porozumět komplexitě lidského myšlení.
Na počátku 20. století učinil zásadní průlom ve zmapování mozku německý neurolog Korbinian Brodmann, ten v mozkové kůře rozklíčoval 50 různých regionů.
Vědci od té doby za použití moderní vědy a technologií původní mapu mozku ještě rozšířili. V roce 2016 Matthew Glasser a jeho kolegové z washingtonské University přinesli nejrozsáhlejší mapu mozkových regionů kombinací dat z 210 magnetických rezonancí.
Tato studie potvrdila existenci 97 známých regionů a zároveň upozornila na minimálně 83 dalších regionů, o kterých jsme neměli zdání.
Levá mozková hemisféra je zjednodušeně řečeno naším vědomím, je to ta část mozku, která hledá smysl v symbolech, jazyku. Racionální, „věděcká“ část mozku, která hledá odpovědi na otázky. Všechny naše myšlenky a zážitky jsou racionalizovány, kategorizovány a definovány za použití logiky. Díky tomu máme pocit jistoty a kontroly sebe sama v chaotickém světě a prostředí kolem nás.
Hlubší smysl do našich myšlenek a zážitků vnáší pravá hemisféra. Podvědomá část mozku zodpovědná za kreativitu tvoří opozici striktnímu a kategorickému vědomí. Pravá hemisféra vnímá pocity, obrazy, emoce a abstraktní koncepty, mezi logickými a jasně definovanými vzpomínkami a myšlenkami hledá čirou podstatu věcí.
Pravá hemisféra se daleko více soustředí na vjemy, život vnímá jako přítomný okamžik a vynucuje pocit gratifikace všech aktivit a impulsů, které vnímáme a prožíváme. Prožívání daného okamžiku je spjato s pravou mozkovou hemisférou – to jsou ty momenty, kdy se rozplýváte nad štěňátky a cítíte se nadpozemsky rozněžněle.
Lidé jsou regulování cirkadiánním rytmem, naše fyziologické i mentální procesy se v průběhu 24 hodinové periody mění. Cirkadiánní rytmus je ovlivňován primárně světlem a tmou, v důsledku je zodpovědný za náš spánkový cyklus, uvolňování hormonů, trávení a regulaci tělesné teploty.
Jelikož cirkadiánní rytmus je spojen i s naším mentálním výkonem, v nejvyšším stupni bdělosti podává náš mozek nejlepší výkon.
Proč jsme tedy kreativní hlavně uprostřed noci?
Noční průtrž kreativity a optimismu je u většiny lidí zcela běžná, otázkou zůstává – Proč?
V roce 2011 publikovaly Mareike B. Wieth a Rose T. Zacks studii nazvanou „Přemýšlení a Uvažování.“ Mareike B. Wieth a její kolegové provedli studii, která zkoumala vliv denní doby na způsob uvažování a řešení problémů.
Během studie byli dobrovolníci vystaveni dvěma typům problémů: analytickým a abstraktním, v průběhu celého dne.
Účastníci studie vyplňovali dotazník, ve kterém byli tázání, zda se cítí nejvýkonněji ráno nebo v noci. To sloužilo jako indikátor individuálních cirkadiánních rytmů každého testovaného jednotlivce. Na základě výsledků z dotazníku byly účastníkům přidělovány úkoly v různých částech dne.
Před provedením studie vědci předpokládali, že snížená inhibiční kontrola v některých částech cirkadiánního rytmu zásadně ovlivňuje náš kognitivní výkon při řešení problémů. V přímém rozporu s touto teorií výzkum prokázal, že abstraktní problémy byly jednodušeji řešitelné mimo „optimální“ část dne.
Mysleli jsme, že naše mysl i tělo bude prokazovat nejlepší výsledky v řešení problémů během té fáze, kdy je náš mozek nejvýkonnější. Teď však víme, že z méně bdělé fáze cirkadiánního rytmu těží naše pravá mozková hemisféra, která přebírá kontrolu nad vědomím.
Lze kreativitu nějak vědomě ovládat i během dne?
Standardní situace vypadá zhruba tak, že uprostřed noci, kdy nemůžete usnout, vám pravá mozková hemisféra předkládá neuvěřitelné nápady a koncepty založené na podvědomé moudrosti. Váš mozek osnuje myšlenky, které přesahují vaši fyzickou podstatu, nemůžete se dočkat, až vyskočíte z postele a převedete je ve skutečnost.
Stejně jako se nemůžete dočkat, až konečně dáte výpověď ve vašem korporátním zaměstnání a dáte se na dráhu umělce, muzikanta nebo spisovatele. Nemůžete se dočkat, až všechny abstraktní obrazy tekoucí z hloubi vaší mysli promítnete do knihy, kterou chcete sepsat už roky. Nemůžete se dočkat, až vašeho šéfa ohromíte s kreativní marketingovou strategií, která dosud nikoho nenapadla.
Do doby, než přijde na řadu vaše levá – racionální hemisféra a usadí vás zpět do reality. Upozorní vás na všechny problémy, které přehlížíte a ani je vidět nechcete. Ani ráno, ani nikdy jindy: „Kde na to chceš vzít peníze?“ „Příští týden máš deadline projektu a nemáš čas se zabývat nesmysly.“ „Teď musíš hlavně zajistit peníze na nájem a jídlo, není čas na smršť kreativity.“
Levá hemisféra je náš osobní strážce, který nás konfrontuje s realitou a uzemní naše nerealistické představy, drží nás při zemi, abychom nenarazili na existenciální krizi.
Strach
„Naučil jsem se, že strach limituje nás a naše vize. Působí jako páska přes oči, která nám brání vidět, co bychom mohli nalézt na cestě, po které sníme. Rozum je užitečný, ale víra ve vlastní talent, schopnosti a hodnoty nás může přimět k volbě cesty, která se nakonec ukáže daleko zářnější.“
– Soledad O'Brien
Asi každý, kdo se někdy odvážil vydat na dráhu umělce, vám potvrdí, že na počátku stál strach z neznámého. Nejdřív si jen při pauze na kávu kreslíte obrázky na ubrousek od svačiny, píšete si útržky poznámek a textů do rohu pracovních dokumentů, neodvažujete se hodit vše za hlavu pro chiméru, která tam někde možná je, ale taky se může hodně rychle rozplynout.
Problém není jen se samotnou jistotou a finanční stabilitou. Mnozí z nás mají pocit, že své výtvory a nápady přeceňujeme, že jakmile je předložíme světu, lidé nás vysmějí. Necháváme si je radši pro sebe a těšíme se z představy, že by z nich doopravdy mohlo něco být.
Velká část lidí má tvořivého ducha, chtějí něčemu vdechnout život, chtějí gratifikaci vlastní existence, nechtějí být jen figurkami v šachové partii jiných lidí. Od uskutečnění našich snů nás ale drží strach ze selhání. Náš osobní strážce ve formě racionální části myšlení nás konfrontuje se všemi potenciálními hrozbami, které se s kreativitou váží.
Abyste byli schopni čelit svému strachu, musíte si nejprve položit tři základní otázky:
- Čeho se vlastně bojíte?
- Co ve vás tento strach vyvolává?
- Jaký je nejhorší možný scénář?
Může se zdát, že jsou to naprosto zjevné otázky, problém je, že mnoho z nás se jim vědomě vyhýbá a bojí se odpovědět si na ně. Jenže pokud se neodvážíte svému strachu čelit, potom vás zcela pohltí. Nejen, že se nevydáte na dráhu o jaké jste vždy snili, ale postupem času si zakážete sebemenší sny a vize, které vás odvádí od racionálního a kategorizovaného světa.
Jakmile si představíte nejhorší možný scénář vašich vizí a uvědomíte si podstatu svého strachu, uvědomíte si, že nic z toho není až tak černé a děsivé, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Selhání
Často přehlížíme jeden zásadní aspekt kreativity a to ten, že roste s každým dalším selháním. Známé japonské přísloví zní: „Nana korobi ya oki,“ což lze přeložit zhruba jako „Pokud sedmkrát spadnete, osmkrát se zvedněte.“ Čím častěji selžeme, tím spíše jsme schopni růstu, poučení a adaptovaní na základě zkušeností a zážitků, kterými jsme prošli.
V dnešní době jsme všichni uvědomělí. Všechno je o „image,“ všichni se soustředíme na to abychom v očích druhých vypadali co nejlépe. Jenže názory a úhly pohledu má každý z nás a neměli bychom shazovat vlastní nápady jen proto, že se bojíme názorů ostatních.
Podle doktory Shelley Carson, výzkumnice pro Harvard a autorky, má každý z nás „niterní filtr“ skrze který prověřujeme všechny naše nápady a myšlenky a hledáme v nich konkrétní a racionální pozadí. Kreativní myšlenky během dne nedosáhnou potřebné pozornosti našeho vědomí.
Jednoduše řečeno. Všechny ty krásné a rozvité nápady, které z náš čiší uprostřed noci, se během dne vůbec nedostanou na povrch, protože je předčasně odsoudíme k zániku.
Abychom dokázali naplno využít našeho kreativního potenciálu, Carson radí, abychom své nápady přestali cenzurovat. Udržujte vaši kreativní a nevědomou podstatu bdělou s vědomím, že některé z nejinovativnějších myšlenek všech dob vzešly z dětinsky a nesmyslně znějících nápadů.
To by vám mělo pomoci být méně kritický vůči sobě samému a méně odsuzovat vlastní myšlenky.
Nápady rodí nápady
Pokud se cítíte frustrovaní a nemůžete se soustředit na vlastní myšlenky, běžte dělat něco jiného. Jakmile cítíte, že vaši kreativitu blokuje nějaká překážka, kterou nedokážete vyřešit a stojíte na místě, přesuňte svou pozornost na něco jiného, co vás baví a naplňuje a nechte vaši podvědomou část mozku, aby se přihlásila o slovo.
Překvapivou odpovědí na lepší kreativitu našla neurovědkyně a autorka knihy: „Happy Brain, Happy Life Wendy Suzuki. Posilování a fyzická aktivita má daleko obsáhlejší pozitivní účinky než jen růst svalů a zlepšování kondice.
Posilování povzbuzuje i růst mozkových buněk a tím zlepšuje paměť i kreativitu skrze stimulaci mozkového neurotrofického faktoru.
Nenechávejte vaše noční výlety do iracionálního světa splněných přání ležet ladem. Soustřeďte se na ně, zaměřte se na jednotlivé myšlenky a vize, ke kterým jste během těchto seancí došli, dejte jim volný průchod kdykoli vám přijdou na mysl. Udržujte svůj mozek zvědavý a učenlivý.
A postupem času možná zjistíte, že vaše zasněná iracionální část nachází odpovědi na otázky, které jste si báli položit.
Článek je založen na autorském textu Anupa Sohanty, básníka, spisovatele a autora knihy „From the Universe's Lips to My Ears.“
Máte zájem komentovat, lajkovat nebo přidat svůj vlastní článek? Registrujte se na Warengo teď hned!
#kreativita #mysleni #mozek #racionalita #hemisfery #neuroveda #veda #vyzkum #Sohanta #spanek #cirkadiannirytmus #neurologie #umeni