Česko žije již celý měsíc v nouzovém stavu – jindy běžné a každodenně využívané služby a obchody zejí prázdnotou, kávu si dáte maximálně na benzínce a k obědu poslouží leda McDrive nebo okénko s kebabem.
Razantní opatření jsme přijali jako nutné zlo, podnikatelé a obchodníci sedí doma a vyčkávají, až jim stát dovolí vydělat si na živobytí. Ač s nevolí, zodpovědně jsme přijali společenskou odpovědnost za šíření viru.
Takže zatímco prodejny s elektronikou nebo třeba drogérií fungují v běžném provozu a vydělávají, jiné pociťují s každým dnem tvrdý dopad pandemické krize na globální ekonomiku.
Když v první vlně vláda zmírnila opatření a otevřela autoopravny nebo servisy na domácí spotřebiče, nikdo se nad tím nepodivoval – esenciální služby nejsou o nic méně zásadní než například drogistické zboží a bez servisů společnost fungovat nemůže.
Jenže mezi lidmi vyvstávají zajímavé otázky. Například: Proč mezi výjimky ze zákona spadají květinářství? Pugét nebo květináč lze těžko zařadit mezi zboží, které je zcela nezbytné pro chod domácnosti a běžný život člověka.
„Je-li to ředkvička nebo růže, můžeme je nechat, ať si rostou.“
Snaží se snad vláda předcházet vlně pokaranténních rozvodů, která zasáhla Čínu? Pravdou je, že ve stavu domácí izolace, kdy partneři a manželé nemají možnost si od sebe odpočinout, může být vázaná kytice kriticky důležitým prvkem.
Minulý týden vláda přistoupila k další vlně uvolňování restrikcí – otevřela zámečnictví a prodejny jízdních kol (sport, který nevyžaduje koncentraci více lidí, je určitě vítán) a zároveň směly otevřít jedny z největších obchodních ploch v zemi – hobby markety.
Možná jste si společně se mnou řekli:
„Hobby markety? Čtu správně? Proč proboha zrovna hobby markety?“
Otevření venkovních sportovišť s omezeným provozem, cyklo-servisů, zámečnictví, to dokážu pochopit. Pokud chce vláda udržet lidi při smyslech a nechce riskovat, že se doma pozabíjíme nebo nám rovnou přeskočí, musí projevit nějakou benevolenci.
Ale neumím si představit postradatelnější obchod než je ten s kutilskými potřebami.
Abych to uvedl na pravou míru – řemeslníci a lidé, kteří potřebují ke své práci stavební a spojovací materiály nebo nářadí, směli nakupovat po celou dobu karantény, prodej byl omezen pro tu část populace, která se bez zahradní sekačky a hmoždinek do zdi pár týdnů obejde.
Promořování, nebo lobbování?
Občanská nevole na sebe nenechala dlouho čekat, část lidí je skálopevně přesvědčena, že za vším stojí snaha o promořování populace.
„Jak jinak si vysvětlit, že můj obchod, kam se vejde pět lidí, musí mít zavřeno a v Obi se mačkají desítky lidí v dlouhých frontách?“
Pravdou je, že kromě obchodních domů si těžko představit větší prodejní plochu, na které se míhají stovky lidí hledající truhlíky nebo příklepovou vrtačku.
Možná ještě populárnější konspirační teorií je zjevná vazba premiéra Babiše na podnikatele Jiřího Šimáně, jehož velká část byznysu spočívá právě v provozování sítě hobby marketů.
„Jedním ze segmentů, které obdržely výjimku, byla květinářství, přičemž Agrofert je většinovým vlastníkem řetězce Flamengo. Teď pro změnu otevřou hobby markety a hádejte, kdo je dobrý kamarád s panem premiérem?“
Podobných diskuzních příspěvků najdete pod každou zprávou, která se tématu věnuje, desítky.
Kde je pravda? Chceme-li zachovat v současnou vládu nějakou důvěru, budeme se muset spokojit s vysvětlením, že české domácnosti bez kutilských potřeb nemohou fungovat a žádný hlubší důvod v tom patrně nebude.
Přesto mne osobně hlodá myšlenka, že koncept, podle kterého vláda restrikce uvolňuje, nedává přílišný smysl. Bary a restaurace, které vybízí k večernímu popíjení a zdržování se mimo domov, jsou v nouzovém stavu rizikovým segmentem trhu, nad tím nemá cenu polemizovat.
Proč ale nemohou fungovat třeba papírnictví? Obchody s obuví, knihkupectví? Mám-li od pondělí do neděle sedět doma, pak se mi mnohem více než křovinořez a šroubovák hodí dobrá kniha nebo poznámkový blok.
Kdybych se chtěl rouhat, pak bych si dovolil nadhodit myšlenku, že zahrádkáři jsou hypoteticky pravděpodobnější voličská základna jisté politické strany než podnikatelé, na jejichž byznys sedá prach.
Ano, bude tak, jak se nám bude chtít
Nejděsivější na celé situaci je fakt, že nikdo nemá žádné konkrétní odpovědi. Jak jsem již nadhodil včera: Nikdo nic neví. To není vyloženě chyba politiků, jejich pozice je nezáviděníhodná. Přesto, kam se máme obracet s otázkami, které jsou zásadní pro životaschopnost našeho podnikání?
Kam se obracet s otázkou: Budu mít čím živit svou rodinu?
Vládní restrikce a nouzový stav mohou trvat třeba do léta. Během té doby zcela určitě zkrachuje většina malých byznysů a obchodů, které neměly možnost se finančně zabezpečit na několikaměsíční odstávku.
Kdyby vláda národu poskytla alespoň ucelené pořadí, v jakém hodlají obnovovat ekonomický provoz, spoustě lidem to alespoň zásadně ulehčí situaci, ve které neví, co přijde zítra.
V současnosti to totiž vypadá, jako by se ve sněmovně tahaly sirky... a politik, který si vytáhne nejkratší, vykřikne první segment, který ho napadne.
Trocha černého humoru z hlubin internetu nakonec:
„Když po nás chtěli, abychom si sami šili roušky, otevřeli galanterie. Teď otevírají kutilské potřeby, máme si snad začít stloukat rakve?“
Máte zájem komentovat, lajkovat nebo přidat svůj vlastní článek? Registrujte se na Warengo teď hned!
#karantena #koronavirus #izolace #pandemie #epidemie #COVID19 #restrikce #vlada #ANO2011 #zakony #Flamengo #hobbymarkety #anarchie #ekonomika #podnikani #byznys
