Většina podnikatelů vnímá firmu jako závazek vůči svým zákazníkům. Získáte-li komunitní podporu a důvěru svých klientů, musíte udělat vše proto, aby vám ji zachovali. Bohužel, jak je známo, ne všechny firmy vnímají svou podnikovou filosofii stejně.
Některé z nich cílí čistě na zisk a zákazník je až na druhém místě – a využívají k tomu různých nekalých praktik a způsobů, které nám všem extrémně lezou na nervy. Jsou neetické, drzé, nemorální... bohužel ale legální
Věřím, že se všemi níže uvedenými příklady jste se již sami setkali.
1) Dietní porce – za stejnou cenu
Jedna z těch nejdrzejších praktik, s jakými se můžeme běžně setkat. Známý a populární výrobek dostane nové – menší balení, ovšem cena se nezmění. Většina lidí si toho ani nevšimne, kupují produkt již několik let a instinktivně po něm sáhnou znovu.
Toho, že se objem výrobku změnil, si mnohdy ani všimnout nelze, protože balení zůstane stejné, jen gramáž výrobku projde jakousi „dietou,“ všechny potřebné informace jsou ale na balení uvedeny, takže je to vlastně náš problém, že nestudujeme etikety.
Vůbec nejlepší je, že jakmile je s touto skutečností konfrontován sám výrobce, mnohdy poskytne zcela „logický“ argument, po kterém máte chuť danou firmu bojkotovat a jejich výrobky prostě přestat kupovat – jenže, zvyk a naučené spotřební chování se mění těžko.
Tím spíš, pokud máte děti, které nezajímá kolik čeho je a kolik to stojí, když chtějí Nutellu, tak se radši vyhnete půlhodinové diskuzi, polknete zášť a koupíte jim Nutellu.
Do stejné kategorie spadají i různé „o 10 % větší balení“ při jejichž hlubší studii zjistíme, že o 10 % větší je opravdu jen „balení,“ gramáž produktu se nemění. Psychologie však hovoří ve prospěch výrobce – větší je lepší. Na relevanci reklamy se tím nic nemění.
2) Plánovaná výdrž
Tento problém vychází ze strategie konzumní výroby, ještě před pár dekádami se výrobci předháněli, čí produkt vydrží déle a je tedy kvalitnější. Dnes ale nikdo nepotřebuje, aby vám televize, mobilní telefon nebo i automobil vydržely 20 let.
Cílem je udržet ekonomiku v chodu, rychlý životní styl a neustálá inovace tlačí nové a nové výrobky na trh a poptávka po nich je mnohdy držena za každou cenu. Od zkreslené propagace: „Nový výrobek je o 50 % lepší než ten předchozí.“ až po skryté součástky, jejichž životnost je úplnou náhodou nastavena podobně, jako státem vyžadovaná záruční doba.
Každý z nás se již setkal s tím, že po dvou letech mu začala elektronika podezřele „zlobit“ v horším případě přestala fungovat úplně a v servisu vám bylo řečeno, že oprava vyjde nákladněji než koupě nového produktu.
V tom lepším se efektivita produktu postupně snižuje, až vás neustálá frustrace z jeho výkonu donutí sáhnout po novém (zcela obvyklé u mobilních telefonů.) Existence „kazítek,“ které nemají žádnou reálnou funkci, kromě přesně naplánované životnosti, se prokazuje těžko.
Mnohem snáze se prokazuje fakt, že některé výrobky, které by mohly bez problému fungovat opakovaně, jsou jasně nastaveny na jednorázovou spotřebu – např. nenaplnitelné zapalovače.
Životní úroveň se lepší, platy se zvyšují a většina výrobků je stále levnějších, tak se nezabývejme, jak dlouho to vlastně vydrží a udržujme konzumní společnost v chodu.
Životní prostředí? To je problém příští generace, náš nikoli.
3) BLACK FRIDAY!!
Jeden z fenoménů, který poukazuje na manipulovatelnost davů. Obchodník nabídne produkt za stejnou nebo mírně poníženou cenu, ale v rámci reklamní kampaně tvrdí, že cena je „o 50 % nižší než běžná!“
A jelikož na slevy slyší každý, poptávka po produktu rapidně vzroste. Fenomén „černých pátků“ pochází pochopitelně z kolébky konzumního průmyslu USA. Problém je, že zatímco jeho původním konceptem byla reálná sleva některých produktů, za cílem propagace vlastní značky, některé tuzemské firmy si koncept upravily po svém.
Jeden známý český internetový obchod s ještě známějším, až nadpozemsky agresivním, marketingem na této strategii vydělává už roky. Pokaždé, když vypustí zboží s extrémně nízkou cenou stačí vám dvě minuty na Googlu, abyste zjistili, že cena je maximálně nepatrně nižší než u konkurence – ale v tu chvíli již zelený obchodník hlásí prázdné sklady, protože zákazníci vzali zboží útokem.
Tuto cenovou politiku pochopitelně využívá spousta obchodníků a stejně jako v případě menšího balení – všechny informace jsou zákazníkovi dostupné, jejich ověřování je na vás a klamavé reklamy se nikdo nedopouští. Geniální.
4) Chtěli jste zboží jako na fotografii? You Wish
Fenomén, který byl před příchodem internetu omezený jen na teleshopping. Eshop vás navnadí na výrobek, k němuž přiloží ilustrační obrázek. Zakoupené zboží se sice s fotografií ani vzdáleně neshoduje, ale to vám přece nikdo nesliboval!
Z právního hlediska je v takovém případě zásadní, že jakékoli zboží nakoupené přes internet má 14denní lhůtu na vrácení, jíž můžete a nemusíte využít. Pokud si zboží objednáte z českého eshopu, pak se můžete o vrácení pokusit a doufat, že vám budou peníze připsány ještě v témže roce.
Problém nastává, pochází-li zboží třeba z Číny a hrozí, že už nikdy neuvidíte ani své peníze ani zakoupené zboží. Velká část lidí nad problémem prostě mávne rukou a usoudí, že u tohoto obchodníka již nakupovat nebude...
Jenže v době internetu existuje dalších pár miliard lidí, kteří podobnou zkušenost nemají a zboží rádi zakoupí, takže se obchodník bez vaší loajality poměrně bez problému obejde.
5) Dvojí metr
Poslední bod není ani tak věcí designu, jako spíš komplexního problému trhu. Výrobci poskytují rozdílnou kvalitativní úroveň pro rozdílné regiony.
Takzvaná dvojí kvalita potravin byla před posledními volbami do evropského parlamentu obrovským a skandálním tématem. Jistá politická strana, která sama není schopna žádným způsobem kvalitu trhu ovlivňovat, protože její lídr žádné firmy nevlastní, si na celé kauze nahrabala poměrně silnou voličskou základnu.
Otázkou zůstává – volby proběhly téměř před rokem, změnila se situace kolem celého problému v náš prospěch? Samozřejmě, že nezměnila. Trh východní Evropy, do kterého sice geograficky nespadáme, ale „užíváme si“ stejného přístupu, je stále vyčleněn pro potraviny nižší kvality.
Nejsmutnější na celé aféře je fakt, že situaci máme plně ve svých rukou. Nabídka je přímo tažena poptávkou – jakmile zákazník nějaký výrobek odmítá pro jeho horší kvalitu, trh jej přestane nabízet.
Jenže v zemi, která se vyžívá v nákupech „uzenin“ z mouky, protože jsou levnější než uzeniny z masa a hlavně v zemi, kde cena je nejdůležitějším parametrem zboží, by bylo naivní předpokládat, že se poptávka přesune směrem ke kvalitnějším výrobkům.
A jaký je váš „oblíbený“ obchodní trik nebo taktika, kterými nás trh obšťastňuje? Nechali jste se někdy vyloženě nachytat? Asi nejlepší radou na závěr bude řídit se starým, ale čím dál tím pravdivějším mottem:
„Nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci.“
Máte zájem komentovat, lajkovat nebo přidat svůj vlastní článek? Registrujte se na Warengo teď hned!
#podnikani #trh #scam #podvod #fake #obchodnipraktiky #byznys #firmy #konzum #kapitalismus #eshop #obchod #zbozi #zakaznik #zkusenosti
