Koronavirus není jen potenciálním zdravotním rizikem – spolu s ním se světem šíří i něco daleko nakažlivějšího, společensky nebezpečnějšího a smutnějšího než nemoc COVID-19. Své o tom ví Asiaté, kteří se krátce po vypuknutí epidemie v Číně stali terčem rasismu.
„Protože Asiat jako Asiat, všichni jsou to Číňané.“
Jenže stres, vládou nařízená izolace a potenciální hrozba smrtícího onemocnění žene lidi i k strachem vyvolané segregaci a společenskému stigmatu.
Pro příklad nemusíme chodit daleko: Praha je nejglobalizovanějším místem v republice, kvůli největšímu mezinárodnímu letišti a vysoké fluktuaci obyvatel se právě hlavní město stalo epicentrem nákazy v Česku a reakce na sebe nenechaly dlouho čekat.
Pražská SPZ vybuzuje ve venkovských oblastech nevraživé pohledy a zášť.
„Jen ať si tam ten vir nechaj a netahaj nám to sem!“
V našem případě si za to obyvatelé Prahy částečně mohou sami. Někteří nezodpovědně a ve velkém počtu vyjížděli právě do venkovských chatových oblastí i v době karantény a přímo tím ohrožovali tamní obyvatelstvo.
Co když jste ale zcela bezelstně odjeli na dovolenou, která se stala dějištěm vaší nejhorší noční můry a po vytouženém návratu do bezpečí domova jste zjistili, že tam nejste vítaní.
Vaši sousedé a lidé z okolí se vám vyhýbají a sociální sítě jsou plné urážek a výhrůžek na vaši adresu?
Podíváte-li se do globálních statistik koronavirové nákazy, mezi jednotlivými státy svítí jméno, které vám zprvu nebude připadat moc povědomé – Diamond Princess – Se svými 712 případy nákazy stojí v tabulce výš než třeba Slovensko.
A je jednoznačně nejhrozivějším případem v počtu nakažených a mrtvých na „obyvatele,“ Diamond Princess totiž není země, ale výletní loď, jejíž jméno na počátku února prolétlo světovými médii. Plavidlo se 3 700 cestujícími kotvilo více než měsíc v karanténě u japonských břehů z důvodu vysoké míry pozitivních případů COVID-19 na palubě.
Zpátky do středověku
Ironií osudu se zdá fakt, že karanténa je slovo, které bylo poprvé užito ve 14. století při morové epidemii a značilo 40 dní, po které musela loď kotvit nedaleko přístavu, aby se zamezilo přenosu smrtelného onemocnění z námořníků na obyvatele přístavního města.
Minulost se zopakovala a výletníci podstoupili několik týdnů děsivé izolace na lodi zamořené virem, v době, kdy světové úřady teprve zjišťovali následky a závažnost nemoci. Připomeňme si, že na počátku února byl jedinou zamořenou lokalitou čínský Wu-chan.
Z bezmála 4 000 cestujících nakonec nemoci podlehlo 11 lidí, ostatní byli vyléčeni nebo se nakažení zcela vyhnuli (zneklidňujícím údajem je, že téměř polovina ze 700 pozitivně testovaných cestujících byla asymptomatická.)
Dalo by se říci, že lidé, kteří se po několika hororových týdnech vrátili domu a vyléčili se z nemoci, byli konečně v klidu a mohli se ze stresového zážitku vzpamatovat. Jenže nesmíme zapomínat na společenskou tendenci diskriminace potenciálně nebezpečné části obyvatel.
Ohlédneme-li se do historie, najdeme několik velice smutných příkladů lidské morálky. Uprostřed hrůz druhé světové války to nebyli vojáci bojující za svou vlast, kteří dodnes vzbuzují podiv nad zlem, jaké tkví v lidské přirozenosti – byli to sousedé, kteří udávali Židy a posílali je vědomě na smrt.
Stejné příběhy najdeme i v dobách hlubokého komunismu, kdy se lidé navzájem udávali pro závist nebo neshody i s vědomím, že politické procesy často končily smrtí nepohodlné osoby.
V případě hrozby smrtícího viru tomu není jinak. Lidé mají pochopitelný strach o sebe a své rodiny, méně pochopitelný je fakt, že kvůli tomu zapomínají na elementární soucit, empatii a lidskost. Kdo neví o čem mluvím, nechť si přečte komentáře pod zprávou, že Česko přijme ŠEST těžce nemocných francouzských pacientů s COVID-19.
Pro VÁS máme zavřeno!
Exemplárním případem lidské malosti se stal Carl a Jeri Goldamn z Kalifornie, americký pár byl jedním z těch nešťastných, kteří na počátku epidemie strávili několik týdnů v karanténě Diamond Princess. Carl navíc patřil mezi 700 nakažených nemocí COVID-19, Jeri byla několikrát testována negativně.
Když se po několikatýdenním peklu na počátku března konečně navraceli domů, svět již čelil světové epidemii a mediální zájem o případ Diamond Princess vybudil v lidech silné reakce:
„Vůbec je nepouštějte do Ameriky, zavřete je do klece a zahoďte klíče!“
Sociální sítě se plnili výhrůžnými vzkazy na adresu lidí, vracejících se z karantény. Carl zamířil rovnou do nemocniční izolace, kde byl léčen z nemoci. Jeri, u které se i po několikatýdenní karanténě nemoc neprojevila, odjela domů.
Uvítacím výborem jí však bylo nevraživé a nenávistné okolí: „Spolu s manželkou provozujeme lokální rádiovou stanici, napadlo mě proto, začít svou zkušenost s nemocí sdílet prostřednictvím youtubového kanálu,“ vysvětluje Carl, který byl tou dobou v nemocnici.
„Výsledkem byla jen vlna nenávisti a kritiky, která se otáčela i proti mé ženě, která byla zdravá a vrátila se proto domu.“
Od Jeri se distancovali přátelé i blízké okolí, lidé se jí v obchodech vyhýbali obloukem a navrch toho všeho s ní přerušil kontakt její osobní trenér a dokonce a kadeřnický salón jehož byla zákaznicí přes 30 let jí odmítl obsloužit.
„Situace dosáhla tak bizarních rozměrů, že náš zahradník mi jednoho dne prostě vhodil klíč do schránky a odmítl pro nás dále pracovat.“
Dnes je Carl již doma, po několika týdnech léčení absolvoval sérii negativních testů a byl doktory ujištěn, že je vyléčený a tím i imunní proti nákaze koronavirem. Společenské stigma vůči jeho rodině však nepolevuje.
„Částečně to chápu, lidé mají prostě strach,“ říká Carl: „Veřejnost je stále neinformovaná a s pandemií se pojí i řada hoaxů a dezinformací, které našemu případu příliš nepomáhají.“
I přesto, že Goldmanovi již s virem do kontaktu přišli a nejsou tedy ohrožení, nyní stejně jako 40 milionů obyvatel Kalifornie podstupují státem nařízenou domácí karanténu. Z výhrůžek a diskriminace okolím si nedělají příliš těžkou hlavu.
„Veškerá nenávist je vyvolaná strachem, lidé prostě neví, co si mají myslet, snažíme se nenechat touto situací ovlivnit a doufáme, že to všechno již brzy skončí.“
Strach je pro lidi velkou motivací a výmluvou k chování, kterého by se normálně nedopouštěli. Jenže ve chvíli, kdy strach přeroste v segregaci obyvatelstva a lidé trpí předsudky vůči svému okolí, strach přestává být omluvou a začne být alibismem.
Odborníci se shodují, že koronavirus tu s námi zůstane ještě pěkných pár let, velkou část problémů by mohla vyřešit vakcína... Na společenské stigma a zbytečnou nenávist, ale žádný lék neexistuje.
Současná pandemie se tak projevuje jako další z řady příkladů, že i přes pokročilý vývoj společnosti, některé vzorce chování jen tak nevymizí, ledaže bychom jejich následovníky neomlouvali a dali jim jasně najevo, že strachem orientovaná nenávist do moderní společnosti prostě nepatří.
Stejně jako sem nepatří rasismus, sexismus, útisk náboženského přesvědčení a Tomio Okamura.
Máte zájem komentovat, lajkovat nebo přidat svůj vlastní článek? Registrujte se na Warengo teď hned!
#koronavirus #pandemie #epidemie #agrese #segregace #diskriminace #stigma #krize #strach #DiamondPrincess #Wuchan #rasismus #hoax #dezinformace #virus
