Co mají společného Mona Lisa, Velká čínská zeď a Eiffelova věž? Zní to jako začátek špatného vtipu, ale odpověď je prostá – všechny tři patří mezi populární „bucket list“ destinace pro turisty.
Zlidovělý „seznam věcí, které musím stihnout, než zemřu“ se postupně natolik implementoval do cestovatelské sféry, že si dnes málokdo naplánuje dovolenou, aniž by itinerář neobsahoval nějakou ze světově známých památek.
Tento trend byl masově rozšířen v roce 2007 americkým filmem „The Bucket List“. Sentimentální komedie s Jackem Nicholsonem a Morganem Freemanem sleduje dva stárnoucí muže, kteří si odškrtávají proslulá místa světa, „než si pro ně přijde zubatá“.
Není proto překvapením, že se „bucket list“ dostal krátce po premiéře filmu do Google trendů, když miliony lidí hledalo inspiraci pro své cestovatelské cíle.
Určitě vás napadne i další velice pádný důvod, který tento trend ještě umocňuje. 6. října 2010 vznikla jistá sociální síť, jež navždy změnila způsob naší prezentace online. Ano, právě Instagram přímo vybízí ke sbírání „unikátních“ selfies s Eiffelovkou, egyptskou Sfingou nebo Big Benem v pozadí.
A proč ne? Přece nebudeme do ciziny jezdit obdivovat zapadlé vesnice a pole s krávami.
Nadměrná očekávání
S všudypřítomnými marketingovými kampaněmi a fotkami se nevyhnete logickému následku.
„Polární záře je podvod.“ – (I takové komentáře lze najít na sociálních sítích.) Fotografie s dlouhými expozičními časy zachycují nádherně barevné nadpozemské jevy v oblastech polárního kruhu. Jakmile se ale pojedete přesvědčit na vlastní oči, budete pravděpodobně zklamaní. Jsou věci, které bez techniky spatřit nelze.
Což lze jen těžko vysvětlit cestovatelům, pro které se Island v posledních letech stal silně žádanou destinací – a právě Instagram v tom hraje velkou roli.
Ještě horší zážitek vás čeká, pokud si půjdete prohlédnout Monu Lisu do slavného Louvru. Stovky lidí, namačkaných na jednom místě, se marně snaží udělat si fotku s DaVinciho malbou – #BonjourParis.
Ironií se stává, že lidé jsou nakonec zklamaní, protože namísto impozantní historické památky je čekají davy pózujících turistů. Každý jednotlivý turista si pak nezapomene postěžovat, že je tam – moc turistů.
Nezřídka lidé vůbec nevěnují pozornost danému místu, protože mají plné ruce práce s tvorbou postů, stories, statusů, tweetů a fotek na Flickr.
Místo horského treku úchvatnou skandinávskou přírodou dáme přednost půldennímu výletu autem do místa, které známe ze sociálních sítí – schválně jestli znáte někoho, kdo byl v Norsku a nemá fotku z Trolltungy. Itálie nezvládá nápor turistů v Benátkách a na Staroměstském náměstí v Praze se budete prodírat přes tisícihlavý dav, který s mobilem v ruce napjatě čeká na „celou.“
Avner Ofer, cestovatel a fotograf, popisuje svou příhodu, když se jednoho dne rozhodl vyhnout slavným destinacím a vydat se svou vlastní cestou. Tvrdí, že:
„Cestování je o objevování nových kultur a životních stylů, propojení s místními lidmi – Vyfotit se s místní památkou a odletět není cestování.“
V Panamě jednou přiletěl do deštného pralesa Darién, aniž by měl konkrétní plány. Narazil na jakéhosi domorodého chlapce, který ho odvedl do své vesnice. Ukázalo se, že je Avner prvním turistou, jaký k nim kdy zavítal, a stal se tak po několik dní čestným hostem kmene.
Pro koho to fotím?
Když přiletí turista na Nový Zéland a vyfotí si západ slunce u slavného Wanaka Tree, je to vzpomínka pro něj, nebo pro jeho sledující?
Fototuristika následovaná trendy ze sociálních sítí omezuje náš přirozený zájem o konkrétní destinace, když se snažíme „ulovit“ co možná nejvíce ikonických snímků.
Dostalo se to až do bodu, kdy masově vyhledávané destinace, jakými jsou Mount Everest, ostrov Komodo nebo Machu Picchu, musely přijmout opatření pro regulaci turismu – včetně sezónních uzavírek. Obrovský nával davů totiž pochopitelně přírodě nijak neprospívá.
V reakci na tuto situaci začínají vznikat cestovní agentury, které se záměrně soustřeďují na turisticky nedotčená místa, jako jsou třeba Mongolsko, Kazachstán, Ladak.
Scott Tay, zakladatel cestovní agentury Beyond Expeditions, doufá, že se mu podaří nabourat „cestovatelskou šeď“ a nabídnout lidem unikátní a jedinečné zážitky.
„Lidé se cestováním do populárních oblastí připravují o kulturní zpestření, naše regiony jsou plné přátelských pozitivních lidí a osobnějších prožitků,“ komentuje Scott své služby.
Je sice zřejmé, že Scott se snaží udělat reklamu svému podnikání, ale ruku na srdce. Měli jste větší zážitek z fronty na gondolu v Benátkách, nebo z obyčejné tůry s partou přátel na Šumavě?
Sám se musím přiznat, že jakmile jsem se octl v nějakém velkém městě, instinktivně jsem se vydal směrem k světoznámé památce. Po cestě jsem míjel malebná zákoutí a lokální podniky, které pravděpodobně nabízely mnohem autentičtější a kulturnější zážitek než místa, na kterých se mnohdy cítíme jako na letištním terminále.
Se stále se zvyšující životní úrovní světa a rostoucí populací je asi zbytečné očekávat, že se situace nějak zásadně zlepší. Extrémně levné letenky nízkonákladových společností současný stav jen prohlubují.
Možná je načase si položit otázku. Znamená populární nutně nejlepší?
A ověřený tip nakonec: Pokud si přece jen chcete udělat fotku nějaké známé památky bez lidí, přivstaňte si.
#osobnirozvoj #cestovani #bucketlist #hiking #pamatky #turistika #turismus #instagram #socialnisite #fototuristika
