CEO nejhodnotnější britské společnosti HSBC Grtoup Noel Quinn; Foto: HSBC
Zrovna včera jsem psal o Billu Gatesovi, který přiznal, že současný daňový systém v USA není vůči chudým lidem ve srovnání s těmi bohatými fér. Britské High Pay Centre se z pohledu rozevírajících se nůžek mezi bohatými a chudými rozhodlo ještě přilít olej do ohně, když zveřejnilo velmi zajímavou statistiku vyplývající z průzkumu o platech manažerů největších britských společností.
Ti v průměru v prvním lednovém týdnu (30.12 - 5.1.) odpracovali 33 hodin, za které dostali zaplaceno 29 559 liber, tedy nějakých 880 tisíc korun. To znamená, že takový výkonný ředitel si tímto tempem za rok vydělá 3,46 milionů dolarů, což je 117násobek průměrného britského ročního platu (29 tisíc liber). A ano, zároveň to znamená, že si tito CEOs už do 6. ledna stihli vydělat tolik, kolik průměrný Brit bude vydělávat celý letošní rok.
A vlastně jde o informaci, která by nás dnes už ani neměla překvapovat. Loňská studie Institute for Policy Studies ostatně zjistila, že řada výkonných ředitelů velkých korporací vydělává tisíci i vícenásobek platu svých zaměstnanců.
Paradoxem přitom je, že letošní průzkum tohoto typu ve skutečnosti dopadl hůř než v předchozích letech. Ne že by si zaměstnanci platově polepšili, ale ředitelům byly v průměru naopak mzdy sníženy. Platový rozdíl se přirozeně stává ještě markantnějším, pokud z Británie zamíříme přes oceán do USA. Zde si CEO v průměru ročně přijde na 14,5 milionu dolarů (345 milionů korun), což je 287krát více než průměrná roční mzda amerického zaměstnance.
Platové rozdíly nám tak na západě slušně nabobtnaly. Zvlášť, když dnešní stav srovnáme se stavem před 40 lety. V roce 1980 měl průměrný americký CEO ve srovnání s průměrnou mzdou "jen" 18krát vyšší plat.
Převedeno na naše poměry je ovšem i poměr amerického manažérského platu vůči průměrné mzdě z roku 1980 astronomický, protože při naší průměrné hrubé měsíční mzdě 32 466 Kč by takový manažér vydělával přes 584 tisíc korun měsíčně. Pokud bychom jeho mzdu převedli do britských poměrů, bylo by to už 3,8 milionu korun měsíčně, a pokud do amerických, pak by jeho měsíční plat přesáhl 9,3 milionu korun. Je to problém?
Jestliže ano, nelze za to zřejmě tak úplně vinit pouze britské společnosti. Ty totiž navyšování manažérských platů aktivně prosazují již od roku 1982 ne proto, že by snad měly chuť rozdávat svým hlavním představitelům astronomické částky jen tak pro nic za nic. Problémem je však zahraniční konkurence. Pokud velké britské korporace nechtějí, aby jim ty nejlepší manažery přetáhla například zmíněná americká konkurence, musí jim nabídnout ohodnocení aspoň ve stejném řádu jako Američané.
Netřeba dodávat, že platy běžných zaměstnanců podobným tempem v posledních dekádách nerostly ani zdaleka. U těch britských dokonce růst mezd v posledních letech nestíhá držet krok ani s inflací. V důsledku tak dnes britští zaměstnanci ve skutečnosti vydělávají méně než před krizí. Na platy rovněž tlačí dopady globalizace, automatizace i menších možností vyjednávat o jejich výši ze strany zaměstnanců (zejména ve velkých korporacích). Velké firmy díky těmto stejným faktorům svou efektivitu a profitabilitu mezitím za stejné období navýšily.
A není divu, že zaměstnanci nad těmito čísly zrovna dvakrát nejásají. Proto se i na politickém poli začíná stále častěji diskutovat o možných řešeních aktuálního trendu, kdy se bohatí stávají stále bohatšími, zatímco chudí buď stagnují, nebo chudnou. Ve hře je povinné zveřejňování poměru mezi platem CEO a průměrným zaměstnaneckým platem nebo zastropování tohoto poměru. Podobný zákon ostatně platí od roku 2016 v Izraeli, kde výkonní ředitelé nesmí vydělávat víc než 35násobek nejhůře placeného zaměstnance firmy. Respektive může, ale firma za přesáhnutí tohoto limitu obdrží od státu dvojnásobnou daň.
Vidíte nějaké efektivní řešení tohoto problému vy? A znovu - je to vůbec problém? Pojďme o tom diskutovat.
#aktuality #ceo #plat #mzda #nerovnost #britanie #bohatstvi #ftse100 #korporace #manazeri
